neděle 12. prosince 2010

MČR v rychlosti, Praha 2010

Tuto neděli 12.12. jsem se zůčastnil MČR v lezení na rychlost, které se tentokrát konalo v Praze v Holešovicích a lezlo se na standartní desetimetrové cestě na rychlost. Závodilo se ve čtyřech kategoriích, muži, ženy, junioři a juniorky. Já jsem se přihlásil do kategorie mužů i jiniorů. V juniorech jsem obsadil 1. místo před Standou Pekárkem a jedním borcem z Kladna. V chlapech se mi podařilo dolézt si pro třetí místo za Liborem Hrozou a Jirkou Šváchou. Čas si nepamatuji přesně, ale bylo to nějak 8,60 sec., pro porovnání Libor to dal v novém českém rekordu za 4,58. V babách vyhrála Lucka Hrozová a v juniorkách Eva Křížová. Závody to z pořadatelského hlediska byly celkem povedené, atmosféra byla, systém závodů také zdařilý, medaile, poháry a dokocne i price money byly, takže dobrý. Po závodech jsme ještě trochu zabouldrovali a zase jsme se rozprchli tam odkud jsme přišli.
Fotky snad časem...

neděle 28. listopadu 2010

Mejcup 2010

Letos se konal již 15. ročník bouldrových závodů, konajících se v Brně. Jedu společně s Honzou a klimičem. Stavěči si pro nás v kvalifikaci připravili 21 parádních bouldrů. Šestnáct bouldrů bylo na Rajčeti a zbylých pět na pár desítek metrů vzdáleném Friťáku. Ze začátku mi to nějak nejde, ale pak jsem se do toho dostal a na Rajčeti mi čisté konto kazily jen dva bouldry. Na Friťáku už to bylo trochu o něčem jiném, tam se rozhodovalo o tom, kdo půjde večer do finále. Dlouho se rozmýšlím jestli má vůbec cenu nazouvat lezečky. Chvíli tak pokukuju a říkám si, že ten jeden boulder bych mohl alespoň zkusit. Prvním pokusem padám v prvním kroku, druhým ve druhém kroku a třetím pokusem boulder přelézám. Docela mě to motivovalo a tak se vracím na Rajče pro dva nepřelezené bouldry. Jeden z nich po chvíli přelézám, ale na druhý už nezbyly síly. Honzovi se povedlo přelézt všechny bouldry na Rajčeti a dva na Friťáku, což ho díky málo pokusům poslalo do finále. Klimič utržil 12 boulderů na Rajčeti. Večer je na programu finále. Výsledky si sice pamatuju, ale nepamatuji si jména všech závodníků a závodnic. Výsledky časem budou na www.mejcup.cz

neděle 31. října 2010

Pět dní v boulderingovém ráji jménem Chironico

V neděli 24.10. mě večer volá Štěpa, že jedou zítra do Chironica, a že prý mají ještě jedno volné místo, tak jestli bych nechtěl jet. Asi hodinku si to rozmýšlím a nakonec se rozhoduji že pojedu. Takže v pondělí večer vyrážíme ve stejné sestavě jako do fontáče (Stráníci, Honza a já) směr Chironico.
V úterý kolem osmé přijíždíme do Chironica. Svítí sluníčko, pofukuje vítr a nad námi se vyjímá azurová obloha, co víc si přát? Není na co čekat jde se lézt! Akorát jaksi nemáme průvodce a tak se s Honzou spoléháme na Stráníky, kteří tu byly asi před třemi roky a nějaké bouldry tu znají. Rozlézáme se v nějakém 6A, skála nění žádný petráč, ale respekt k prstům jistě chovat nebude. Poté jdeme ještě všichni na skokové 7A, všichni až na mě to přelézají. Kluci jdou lézt nějaké 7C, tak raději beru Honzův foťák a jdu je fotit. Poté se přesunují pod No mystery 8A/A+, já se tedy dále držím foťáku. Martin to tam po chvíli posílá a jde semnou na pěkně vypadající hranu za 7B. Bohužel jsem slabej a nejde mi druhý krok, stejně jako v tom 7A. Potom se chvíli potloukáme po kopci a hledáme co lézt. Naštěstí narážíme na borce co u sebe mají průvodce a tak si ho trochu nastudujem a přesunujem se ke Komilátorovi 8A. Toho Marťas zase po chvíli posílá a jde se k velkému převislému bloku. Vede tam i jedno 7A, které kupodivu dávám na flash. Obtížnost bouldru na Boru by byla někde kolem 6B ale. Poté jsme vykoukali že tam vede hezké 7B, které také dávám na flash. To už se mi, ale zdálo dost podezřelí. Také po chvíli zjišťujeme že je to vlastně jenom 6C+. Marťas mezitím zbombí boulder Souvenir 8A/A+ a chvíli po něm i Štěpa. Kluci mají pro dnešek už odlezíno a tak jdem ještě najít jeden bouldřík pro mě. Nacházíme takové částečně traverzové 7B, to přelézám na první a jedem na parkoviště za mistrem Sukem. Tam si poprvé vživotě podávám ruku s 8Céčkovým lezcem. Asi do devití se popíjí čaj, teda pokud se ho někomu nepovede vylít. A úderem deváte jdeme spát. V noci je ve spacáku vcelku příjemně.





Ve středu se už máme průvodce a víme přesně kam a na co jdeme. Na rozlez si vybíráme nádherné 7A Selection door. Je to opravdu nádherný boulder, který mě navíc potěšil flashem. Kluci jsou zkoušet takové morfo 8A a já jdu omrknout Autopilota 7A+/7B. Když se vracím pro věci Marťas už to 8A má přelezené a jde semnou k Autopilotovi. Program znám a tak jej nekompromisně dávám na flash. Báječně mě to naladilo na další bouldry a tak jdu lízt hned boulder vedle za 7A+. Chvíli se tam potrápím když mi nejde zašpičkovat z podstropu hrana, ale nakonec to raději řeším silovější a mě bližší variantou, skokem. Takže nadmíru spokojená se vracíme společně s Marťasem zpátky za klukama, kteří už se namontovali do jiného 8A. Je to další silová prasárna, se kterou ale Marťas mnoho problémů nemá a ani né za hodinku už stojí na vrchlku. Dál mají kluci vyhlídlí boulder La Pillier 8A. Honza když vidí ty malé kousavé lišty, tak raději zasedá na protější kámen a učí se. Mezitím pod boulder dorazil aji amík Carlo Travarsi, který ale narozdíl od Martina a od Štěpána boulder nepřelézá. Já jsem si jako další boulder vybral Sloper attack 6C+/7A, ten dávám na první a stejným způsobem přelézám i traverz na témže kameni. Pro dnešek je to vše, vracíme se do základního tábora.





Ve čvrtek je na programu restík, a tak se jdem podívat co to vlastně Suk vylez. To 8C vypadá ukrutně. Vůbec si nedokážu představit že bych něco takového někdy vylezl.



V pátek Honza přlézá No Mystery 8A/A+ a o kousek si posouvá své hranice. Ráno si ale ještě všichni dáváme pěkné silově lištovací 7A. Já s Honzou si ještě přelézáme variantu za 7A+, ve které jsem se trošku zbytečně chvíli potrápil. Honza s Martinemm pak vyběhnou ještě Pocket problem 7C. A jde se dál. Štěpa s Martinem dávají další stropové 8A. My s Honzou jdeme raději na nějaká 7Ačka. To se nakonec jako ideální také neukázalo, neboť jedno 7A bylo nakonec 7B+, a to které jsme vylezly, tak od toho mám hezký zářez na prsteníku. Poté ještě všichni přelézáme moc pěkný boulder Tomahawk, což je poctivé 7B. Ještě nemáme dost a tak jedem na Doctora Med Denta 7B+. Kluci to pošlou na flash, ale já se v tom pořád tak nějak plácám a mám všelijaké výmluvy. Nakonec to tam vzdávám a už skoro za tmy odcházíme do tábora.









Sobota je naším posledním dnem v této úžasné bouldrové oblasti. A i proto že jistě každého znás už bolí kůže na prstech, máme namožené svaly a kdoví co ještě, tak se do toho pouštíme naplno. A nejvíc tomu dal kdo jinej ne zatracaně silnej Martin. Poslal na první ostrej pokus 8Béčko. Tedy přelez výjezdu, ikdyž říká že je to así lehčí. Honza flashuje Slimlainu 7C, Marťas to tam posílá hned po Honzovi a Štěpa na sebe také nenechá dloho čekat. Já mám ale dnes v plánu především vylézt Dr. Med Denta. Nejdříve jdu na nějaké 7A to dávám z první a poté jdu na boulder Hopper 6C+ tam to netrvá o nic déle. A tak se po chvíli vydáváme na můj tajný cíl výjezdu. Jdeme tam společně dalšíma čechama a češkama, tudíž o motivaci není z žádné strany nouze. Chvíli koukám jak jim to jde a pak mě do toho naženou. Dneska cítím docela sílu a tak se vykašlu na patu, kterou jsem předtím tak zbytečně řešil a jdu to bezní. Trochu zaberu a už jsem ve výlezu. Mám samozřejmě velkou radost, ale 7B+ to asi nebude. Ostatní to tam pošlou taky celkem rychle, ale lidé menšího vzrůstu tady mají celkem značnou nevýhodu, na což bohužel doplatila Monča, která si v tom ale vedla parádně. Martin ještě vyleze dvě 8áčíčka a jdeme k autu. Já si ještě dávám nějaké výlezové 7A+, a zkouším docela krutě vypadající 6C+, to bohužel už nedávám a tak jdu za ostatními. Většina z nás už jede domů a my také. Probíhá hromadné loučení a je po všem, rozjíždíme se každý svým směrem.
V Chironicu jsme napočítali dohromady asi 27 čechů, takže nuda rozhodně nebyla a ty chladné večery se dali na pohodu přečkat. Lezecká komunita i oblast byla úžasná a určitě bych se sem chtěl ještě někdy vrátit, ale nejdřív musím pořádně zesílit. Jinak počasí jsme po celou dobu vájezdu měli téměř idální. Azurová obloha, teplota tak do 12 stupňů...takže paráda. Bylo toho hodně a určitě jsem na spoustu věcí co jsem chtěl napsat zapoměl, ale alespoň pro představu by to stačit mohlo. Jinak každýmu bouldristovi tuto oblast vřele doporučuji! Snad se sem ještě někdy vrátím.

















neděle 24. října 2010

Sobotní Škrovád

V sobotu jsem si plánoval pěkný podzimní výjezd do Rudic, to se ale bohužel nějak nezdařilo a já nechtěl při takovémto počasí zůstat někde na překližce. Takže v sobotu kolem desáte večer se ještě rozhoduji že vyrázím sám vlakem na Škrovád. Z Poličky vyjíždím ve čtvrt na deset a chvíli po jedenácté už si pod prvním bouldrem obouvám lezečky. Čekal jsem teplotu někde kolem 5°C, ale na sluníčku se dalo lézt i bez trička. Po rozlezení jdu na nějaké 7A v položeném, tam opět zjišťuji že technické věci mi prostě nejdou a tak se raději přesunuji o pár metrů dále na Mouchu tse-tse 7A+. Prvním pokusm dolézám do dvou lišt ze který následu krok do třetí. Je to dost vysoko a já jsem si nedal zrovna ideálně matici, takže raději seskakuju. Dám tam asi ještě deset pokusů, ale včechny končií po doskoku do třetí lišty. Jdu zkusit Číňana 7A+. Tam dám jenom jeden pokus a říkám si že radši pošetřím prsty. Poté směřuji k Cik caku, kde je nové 7A+, ani jsem to nezkoušel neboť jsem to moc nepochopil jak to lézt. Takže pokračuji k Božskému traverzu. Tam na mě čeká jedno 6C, které jsem minulý rok nemohl přelézt. Tentokrát ho dávám na druhý pokus a jdu zkusit nový boulder Dr. Fu-Manchu 7A. Nejdříve si zkouším jednotlivé kroky a ani jeden mi nedělá problém, bohužel když to chci spojit tak ty jednoprdy tak strašlivě bolí že to nechávám raději na jindy. Vydávám se tedy na Rudu z Ostravy 7A+. Boulder se nachází na zahrádce u nějaké chatky a je to nádherný boulder s třemi dynamickými kroky. Když tam přicházím sedí tam taková postarší paní, tak se ptám jestli by jí nevadilo kdybych si tam zalezl. Ona na to jako že ne, ale po jejím pozemku že chodit nemůžu...asi po pěti minutách když se vypovídala mě tam pouští. Je tam s ní ještě asi její vnuk a ten mi povídá že se jde na mě koukat, že to ještě nikdo nevylezl a ani mě se to nepovede. To dítě mě ale škaredě namotivovalo a já to patým pokusem posílám. Rychle se balím a odcházím na Sarajevo. Nějací maníci tam hrají paint-ball a nevím jestli se tam může. Posilněný Stallonovými filmy se nenápadně proplížím až k vytouženému místu. Jako první zkouším Mr. siláka 7C, dám pár pokusů a zjišťuji že tato hodnost mi nepřísluší, takže jdu na něco lehčího. Na první si vylézám Usámu Bin Ládina 6B a vedle zkouším nové 7B, to mi ale ani trošku nejde a tak se propližuji zpět. Nikdo si mě nevšiml a já si říkám že by na mě byl Stallon hrdý. Opět stojím pod Mouchou tse-tse, dám jeden pokus a zjišťuji že prsty mi vystavují stopku. Když se podívám na hodiny koukám že už jse skoro pět a tak se balím a valím na vlak. Jelikož jsem si vzal i bouldermatku tak na mě lidi nevěřícně zírají, cože to vlastně nesu, proč mám všude bílé fleky a proč mám tak bílé ruce. Nakonec na mě nikdo nezavolal NASU ani nikoho z Bohnic a tak jsem v osm naprosto vyčerpaný a unavený doma.

pondělí 18. října 2010

I never give up!

V Chocni se letos konal poslední ČP v lezení na obtížnost, na který jsem se těšil hned z mnoha důvodů. Ale kdybych předem věděl jak to všechno dopadne, raději bych tam ani nejezdil. Cesty stavěli kluci Stráníkovi, takže jsme mohli očekávat nějaký silový prasárny. Naštěstí to kluci odhadli a žádný pro nás nereálný krok nepostavili. V mé kategorii bylo přihlášeno 9 borců plus Tomáš Binter, který ale startoval mimo soutěž. První kvalifikačku nejdále dolezl Roman společně s Jay Jayem, když tečovali top. Já zaostal o pár chytů pod nimi. Druhou kvalifikačku dolezl nejdále opět Roman, který opět tečoval top. Já spadl z chytu pod topem. Před finále se spoďák a já předběžně domlouváme se Štěpou na výjezdu do Chironica. Potom už následuje izolace a finále. Já jdu na řadu jako čtvrtý. Cesta je dlouhá a vytrvalostní. Zdá se mi lehká a bez nějakého těžšího místa. Téměř bez natečeného dolezám do strůpku kde se na chvíli zastavuji a odpočívám. Bohužel mi při mágování ustřeluje pata, sice se to snažím ještě udržet, ale jsem hold slabej a tak se s pár nehezkými slovy blížím k zemi. Po spuštění se jdu okamžitě převléknout a jdu se nadýchat čerstvého vzduchu a trochu se uklidnit. To se mi ale vůbec nepovedlo a tak se vracím na vyhlášení. V závodě jsem skončil čtvrtý a v celkovém hodnocení ČP třetí za Romanem a Jay Jayem. Spoďák v závodě skončil třetí a tak si dal hezký dárek k sedmnáctým narozeninám. Cestou dom přemýšlím co všechno jsem uďál, neuďál, co jsem měl udělat a neudělal jsem...Po příjezdu domů jsem plný adrenalinu šel okamžitě trénovat a nemohlo to dopadnout nijak jinak než zraněním. Odneslo to levé rameno a oněco lépe dopadla šlacha na levém předloktí. Takže po tomto dni je po mém sebevědomí vyhlášeno celostátní pátrání.

fotky snad později...

neděle 26. září 2010

To jsem na tenise?

Tak takovouto otázku si v duchu říkal asi každý finalista letošního MČR ve Svitavech.
Letošní MČR se konalo na mé nejoblíbenější stěně a i obecně jsou ve Svitavech asi nejlepší závody. Možná je to dáno i tím že na české poměry je stěna dostatečně vysoká pro postavení pěkných vytrvalostních cest, které mimochodem letos opět stavěl Štěpán Stráník. V kategorii nás bylo pouhých sedm a z toho jsme byly 3 Poličáci. Tentokrát se mi nepodařilo oklamat psychiku že jsem v klidu a že nejsem nervózní a taky to tak vypadalo. Naštěstí na výkony to nemělo žádný fatální vliv si myslím. První cesta vypadá lezitelně, ale je jasné že v ní bude dost natíkat. První na řadu jde hartmik, který dolézá 5 nebo 6 chytů pod top. Chvíli po něm jde spoďák a ten dolézá zhruba do poloviny, když se mu nedaří cvaknout expreska. Já padám 3 chyty pod topem při cvakání. Je to průběžné třetí místo. Jediný kdo od nás cestu topnul byl Roman. Druhá cesta byla ještě hezčí než ta první. První na řadu jde spoďák a dolézá do asi třičtvrtě cesty. Očividně mu cesta sedla a je spokojenej. Chvíli po něm jdu já. Dolézm do posledních dvou chytů, ale top se mi dát nepodařilo. Hartmik to trochu nevymyslel s nohama a končí chyt po spoďákem. Nejdále dolezl Jay Jay, který tečoval top. Já jsem byl v této cestě druhý. Do finále postupujeme jen čtyři, takže jako už tradičně, hartmik, já, Roman a poslední na řadu jde Jay Jay. V izolaci jsem tentokrát trochu nervózní a ať se to snažím jakkoliv změnit nic nepomáhá. Finálovku jsem dolezl do asi třičtvrtě cesty a poté padám,jelikož jsem slabej a neudržim dvě menší lišty. Na stejném místě vypadl i Jay Jay, který měl ale lepší výsledek z kvalifikace, takže je předemnou. Nejdále dolezl Roman a hartmik skončil těsně za polovinou cesty. Čili už po čtvrté v tomto roce je pořádí na bedně beze změny, Roman první, Jay Jay druhej a já třetí. Atmosféra kterou bych očekával ve finále MČR dost zaostávala, ale je to asi tak jediné co tomu mohu vytknout.

středa 15. září 2010

MSJ Edinburgh 2010

9.9. až 12.9. se konalo MSJ v lezení na obtížnost a na rychlost. Zůčastnilo se jej 18 českých reprezentantů a nějaký ten doprovod. Většina jsme jeli hromadně autobusem, který Marie zařídila. Z počátku se to jevilo jako super řešení. Ono by to dokonce aji super řešení bylo, ale nebýt těch řidičů. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl a doufám že už ani neuvidím. Prostě a jednoduše katastrofa...víc se o tom rozepisovat nebudu, protože je to jediná věc která mi kazí dojem ze závodů. Po "menších" problémech přijíždíme ve středu kolem půl noci do vytouženého hotelu. Všichni si dáme rychle sprchu a jdem spát, protože ve čtvrtek se lezla první kvalifikačka. Já si neuvědomuji že v Anglii je o hodinu méně a suveréně nastavuju budík na sedmou hodinu ranní. Když ráno zvoní budík tak moji spolubydlící (Roman, Standa a Vojta) litují toho s kým jsou to vlastně na pokoji. Naštěstí mi za to nic nezlomili ani nepohmoždili takže všichni jedem kolem 8 na stěnu. Marie nás registruje a my zjišťujem kolikátí jdem na řadu. Já jdu až sedmdesátý se 77. Jediný cíl který jsem si pro tento závod dal zněl nebýt nervozní a ty závody si pořádně užít. To se mi také podařilo do první cesty jdu absolutně v pohodě a je to znát. Cesta byla velmi pěkná a vytrvalostní. Dolázám ji asi na 46. místě. Roman skončil o dva chyty víše, Honza na stejném chytu a klimič po neůspěšném pokusu zaklínit Klímův spoďák spadl v težším místě pár chytů pod námi. Téměř celá česká repre už měla odlezeno takže o podporu ze strany diváků nebyla nouze a atmosféra byla dokonalá. Večer si prolézáme místní bouldrovky a odjíždíme zpět na hotel. V pátek nás čekala druhá kvalifikačka a kvalifikace závodu na rychlost. Tentokrát jdu na řadu jako 33. Jdeme cestu po juniorech takže o nepříjemně dlouhé tahy nebyla nouze. Naštěstí jsme se stím všichni jakš takš poprali. V této cestě jsem byl 47. Roman dal o mínusko více, Honza skončil asi chyt nebo dva pod námi a Klimič (již zvaný Spoďák) skončil ještě o kousek níže. Po odlezení obtížnosti následuje rychlost. V kategorii nás bylo 46. a já šel na řadu už jako devátý. Předemnou jde ještě Spoďák, který cestu dává asi za 19 sec. z čehoš má vcelku radost. Chvíli po něm jdu už na řadu já a jako v obtížnosti tak i zde no stress. Cestu dávám za 14,62 a stačí to pouze na 29. místo. Poté se jdem ještě všichni nepostupující pořádně zničit na bouldrovku a jede se na hotel. V sobotu zabojují naše semi a finalistky. Nejlépe se umístila Anďa Pavlincová, která si famózně dolezla pro 3. místo. V neděli jdou do "boje" rychlostníci. Za béčkový kluky se tam dostal Ráďa a Honza K. Za holky se tam probojovala Kája (Karolínka) a Anička. Dál už se z nich nedostal nikdo, ale výkony to byly parádní. Po závodech nás čekal výlet po Edinburghu. Část šla na hrad a druhá část šla na útes. Večer to hromadně na hotelu shodnotíme a vymýšlíme novou nadávku...řidič. V pondělí ráno odjíždíme na trajekt, na kterém strávíme zhruba 12 hodin a pak už si to po souši frčíme domů. Ještě musím konstatovat že cesta zpět byla mnohem příjemnější než tam. Poté se rozloučíme a ikdyž se nikomu z tak báječného kolektivu nechce odjíždíme do svých domovů.

Na závěr ještě pár hlášek, o které nebyla nouze.
Tató hoď mi broskvu.
Já myslel že seš pomalejší.
...ne ale my máme průměrnou rychlost 100 km/h.

Bohužel na focení jsem jaksi neměl čas, takže to je tentokrát bez fotek.

sobota 4. září 2010

Generálka na MS

Dnes 4.9. se v Jičíně uskutečnil v pořadí již třetí Česká pohár v obtížnosti. Dorazilo celkem 80 závodníků. Z čehoš 7 závodníků závodilo v kategorii chlapci A, kde závodím i já. Cesty stavěl Víťa "lachtan" Lachman a myslím že se s tímto řekl bych těžkým úkolem popral na výbornou. První naše kvalifikačka je poměrně dlouhá a převislá, z čeho se dalo usuzovat že bude dosti natíkavá. A skutečnost nebyla jiná (alespoň pro mně). Asi od druhého presa lezu s natečeným a silovým pojetím si dolézám pro průběžné třetí místo. Nejdále dolezl Roman s Honzou. Další cesta už mi seděla více, byla kratší a spíše kolmá. Nejdále opět dolézá Roman a já tečuju s Honzou předposlední chyt. Po chvíli flákání se a bavení s ostatníma lezcema všichni finalisti odcházíme do izolace. V izolaci nás baví občasný zpěv děvčat a pár dalších věcí. Jako první z naší kategorie jde klimič a po něm jdu já. Cesta se mi zdá lehká, ale trochu natíkavá. Nakonec mé snažení ukončuje bouldrové místo někde ve třičtvrtě cesty. Končí tam i Honza a Roman, ale chyt alespoň chvíli podrželi takže o mínusko jsou předemnou. Díky lepšímu výsledku v kvalifikaci tedy vyhrává Roman, druhý je Honza a já jako už tradičně tento rok třetí. Toto těžké místo se jako jediné podařilo přelézt Ivě Vejmolové která si tak dolezla pro vítězství. Samotný závod sice kladně hodnotit nemohu, ale co se týče té lezecké komunity okolo tak to s přehledem převálcuje jakékoliv zklamání z předvedeného výkonu. Takže mrdat mrkví mrtví krtky (pro nezasvěcené to je neoficiální heslo české reprezentace)a nashle v Edinburghu!

pondělí 23. srpna 2010

V Krase je vlhce

Tímto víkendem (21.8.-22.8.) mělo skončit pěkné počasí, kterého jsme si do teď tak užívali. Takže když jsem přemýšlel co v sobotu volba byla naprosto jasná, Kras. Hlásili celkem teplo takže jsem si vybral jenom nějaké né přiliš těžké cesty. Kolem 8 jsme přijeli na Holštejn a jdeme se s Klimičem rozlézt v cestě Jiné časy 8-. Já ji dávám na OS a klimič jí poté na druhém vycvakává. Poté přecházíme na cestu Věčně bez peněz 9- , která je bohužel na začátku dost mokrá a tak po dvou pokusech o nález do cesty to vzdávám. Jdeme tedy na Volání divočiny 9-. V cestě je první borhák asi tak deset metrů nad zemí, takže při cvaknutí prvního borháku jsem si musel odsednout a trochu se sklidnit. Cesta je celkem lehká, ale pak dolézám k místu které je pro někoho s mojí výškou prostě nelezitelné, a tak se rozladěný spouštím k zemi. Klimič zkouší na RP cestu Jiné časy, ale asi trochu chybí morál tak to nechává na jindy. Holštejn mě pěkně naštval a tak se přesunujem do Sloupu, kde už drtí Ondra Nevělík s Karolínou. Ondra mi ukazuje jak vede Krátká křeč 9+ a protože už nemám moc na výběr co lézt tak jdu tuto krátkou a ne příliš hezkou cestu. Chvíli mi trvá vymyslet ten správný program, ale nakonec to zkrokuji. Bohužel je tam mokrý spoďák. Dám dva trapné pokusy a říkám si že radši počkám až cesta bude suchá. Klimič jde zkusit Starou plotnu, ale tentokrát ještě nepouští. Já jsem absolutně bez síli a tak sotva vycvakávám Starou plotnu a jedem radši dom.

středa 18. srpna 2010

Závody, vymknutý kotník, skály....

13.8. odjíždím vlakem do Prahy, abych následně mohl jet s Marií, Terkou a Peťou na EYS do Vídně. Cestou Marie musí řešit menší problémy s registrací jedné závodnice. Po příjezdu do Vídně zjišťujeme že camp je úplně plný, ale nějak se nám tam podaří dostat. Když jdem rozbalovat stany začně drobně prštet a postupně přichází silná bouřka. Celá česká reprezentace má ale pro strach opravdu uděláno, jelikož všichni spíme okolo stromu. Bouřka trvala skoro celou noc, ale protože jsme byli unavení z cesty tak nám to ani moc nevadí a poměrně dobře se vyspíme. V sobotu jsou na programu kvalifikační cesty, které se mě osobně ani trochu nelíbili. První naše kvalifikace vedla kolmáčem, takže ihned zapomínám na jakékoli ambice na lepší umístění. Nakonec cestu dolézám tam kam ostatně dolezla většina závodníků. Druhá kvalifikačka byla těžká jak... už snad u první espresky mi natíká a stím lezu ještě tak 4 metry pak pří výměně kde dělám chybu padám. Končí to 34. místem a špatným dojmem ze závodů. Po odlezení kvalifikaček jdeme bouldrovat, já vymýšlím pěkný skok ze kterého jsem ale nešikovně upadl na nohu a dost to bolí, navíc nemůžu pořádně chodit a lízt už vůbec. V neděli se lezlo finále, kterého se z česka zůčastnil Zdenda Ustohal, Iva Vejmolová a Andrea pavlincová. Nakonec na bednu nikdo nedosáhl, ale rozhodně předvedli parádní výkon. Po závodech se jedem podívat na nějaký zámek a pak do campu, kde jsme zůstali jen já, Čermáci a Vejmolovi. V pondělí jedem na Adlitzgraben, jsou to skály asi 100 km od Vídně. Po hodině hledání a poradě s domorodkyní skály nacházíme. Tam už čekají, Standa, Filip a hlavně Binterovi. Iva parádně přelézá Out of Work 8a. Já si dávám společně s Peťou na rozlez nějaké 7+ a potom se jdu pokusit o OS cesty Ora et praeserva 7b. To se mi také podařilo, spíš lehčí. Peťa to také asi na čtvrtý pokus přelézá a jdeme na cestu Streetfighter 7c. Peťovi to jde už od začátku líp a na druhý pokus to také přlézá. Já potřebuji ještě dva pokusy navíc a přelézám také. Tady klasa už asi sedí. Peťa potom zkouší Out of work, ale dneska už na to nejsou síli. Dáváme si na dolez Existenzialminimum 7a a jedeme do campu. Hned vedle campu teče nádherně čistá, ale za to příšerné studená řeka. Filip Havrlant se asi nudil a asi v 10 večer již s pár promilemi prohlašuje že do té řeky vleze. My mu to nevěříme, ale když vstává ze židle a jde směrem k řece tak ho urychlené následujem. Zachvíli už leží jenom v trenkách ve vodě a může se zbláznit zimou. Naštěstí ho asi hřál alkohol a ani nebyl nemocnej. V úterý už trochu chybí síly a je to znát. Peťa to popírá a přelézá své první 8a. Já to také zkouším, ale v jednom kroku mi trochu chybí délka a jsem tam naplej jak při finále mistrovsví světa. Těžké místo nakonec přecejenom přelézám a čeká mě poslední težší krok do madla, kde už se ani spadnout nedá. Já to ale vyvracím a zklamaný mířím k zemi. Zlamaný proto, protože už není čas na další pokus, jelikož už musíme jet dom a nevím kdy se tam zase dostanu. Kotník nakonec lezecký nápor vydržel a teď už je skoro OK.

Streerfighter 7c

neropír v King kongovi 7a

čtvrtek 12. srpna 2010

První cíl pro tento rok splněn

Včera 11.8. jsem opět vyrazil do moravského krasu, přesněji do Sloupu. Tentokrát se ke mě přidal Radek Kvapil. Opět vstávám něco před 5 hodinou ráno a plný elánu pádím na vlak, kde už čeká Radek. Asi o půl 8 už stojíme pod skalami a rozlézáme se. Já na rozlez lezu UNRU a Radek jí po mě vycvakává. Potom přecházím k hlavnímu cíli dnešního výjezdu, k Sofii 9+. Do cesty si nejdříve nacvakávám espresky a zkouším si skok, ten od minula záhadně zlehknul tak jdu na pokusy. V prvním pokusu se cítím dobře, ani nemám moc nateklé takže plný síly se opřu do skoku a hups, ustřelila mi noha, a již s nepublikovatelnými slovy se poroučím k zemi. Dávám 15 minut rest a jdu na druhý pokus. Vůbec není podobný tomu prvnímu, hledám nohy zasekávám se a když dolezu ke skoku mám už dost nateklé. Naštěstí jsem malinko zklepal a odrážím se. Najednou koukám že držím doskokovou lištu, rychle zvednu nohu a přiskočím druhou lištu, cvakám espresku a začínám zmatkovat. Raději tam asi tak minutu vyklepávám, a potom vyčerpaný dolézám k řetězu. Mám velikou radost, protože na začátku roku jsem si dal tuto cestu jako cíl pro tento rok. Radek zkouší cestu Díky za každé nové ráno 7+, ale nejde mu tam jeden krok. Já jdu vyzkoušet Pohled do budoucna 9-, jenže se tam bojím při odlezu od expresky, takže i když přelezu klíčové místo raději se poslušně vracím k expresce a končím. Jdu raději zkusit Starou plotnu 8/8+. Při OS pokusu mě opět zklamal morál, naštěstí na druhý pokus jsem dost motivovaný krásou cesty a bez větších problénů přelézám. Podle mě je to nejhezčí cesta kterou jsem v krase dosud lezl, dávám pět hvězdiček z pěti a stoprocentně doporučuju. Poté stahuju lano a koukám že jsem zapoměl na expresky. Takže si cestu dávám ještě jednou. Na dolez si jdu ještě dát Díky za každé nové ráno a můžeme jet dom.

pátek 6. srpna 2010

Jsem debil...aneb nejčastější slovo na výjezdu

5.8. vyjíždíme s Petrem Klímou do Sloupu v moravském krase. Nemáme odvoz takže volíme cestu vlakem. Domlouváme se že pojedem o půl šesté z Poličky. Ale jak se dalo čekat klimič nezklamal a opět zaspal, takže jedeme autem do Svitav a odtamtud už vlakem. Asi v osm hodin už jsme pod skalama a na rozlez si vybíráme cestu UNRA 7. Cestu dávám až na druhý pokus, jelikož při prvním pokusu jsem spadl asi v druhém kroku když mi ujela noha. Klimič si to vycvakává a já se jdu připravit na Sofii 9+. Zkrokuji ji během chvíle a tak jdu na ostré pokusy. Každým pokusem jsem blíž a blíž, čtvrtým pokusem už držím chyt do kterého se skáče (klíčové místo) ale vyjíždími, navíc se mi pravá noha zachytila za lano a málem narážím zádama do skály. Naštěstí druhá noha zůstala tam kde má a tak se o skálu zastavuji levou nohou. V pátem pokusu už chybí síly, a proto to nechávám zase na jindy. Klimič mezitím asi na třetí pkus vylézá Díky za každé nové ráno 7+. Jdu na cestu Pohled do budoucna 9-, ale už nemám sílu a morálu je také poskromnu. Jdeme se ještě podívat na Indii, ale na sluníčku je strašné vedro a skála strašně klouže. Ještě se tedy vracíme do Starejch a jentak bez lana si tam popolézáme. Zpátky odjíždíme asi v pět hodin s nějakýma lezcema z Hradce, kteří nás hodili aspoň do Svitav.


nástup Sofie


Klimič v morfo 7B

neděle 1. srpna 2010

Lano, rychlost, boulder, lezecká komunita = parádně prožitý lezecký den

V posdledním dnu měsíce červen se prbouzím do nádherného dne plného očekávání. Kolem 8 vyjíždím společně s taťkou na první dnešní cíl, je to cesta Knoflíková válka 9, v Rudicích. Asi o půl desáte jsem už připravenej na nástup do cesty. Prvně si cestu prořádně krokuji a očistím ji, pak dám dva pokusy při kterých spadnu hned u první expresky, ale třetím pokusem již cestu přelézám. Je to teprve moje druhá cesta v téhle obtížnosti. Je už něco po jedenácté tak se jedem zaprezentovat na Baldcup 2010, což jsou závody v rychlosti na téměř dvacetimetrové stěně. Je tam plno známých lidí včetně mých "soupeřů" z ČP. Lezu v kategorii 15+, je nás 11 a já jdu na řadu osmej. Po ůvodních rozlezech jdu do pavouka již s tradičním protivníkem Jardou, tento rok jsem ho ještě ani na jediném závodu nepředlezl a ani tentokrát tomu není jinak. Vůbec mně to ale nemrzí, protože ještě předtím se s Michalem Krčkem domlouváme že až vypadneme že zajdeme na asi 3 km vzdálený Holštějn zabouldrovat. Michal stejně jako já končí ve čtvrtfinále a může se jít bouldrovat! Po asi dvaceti minutách jsme na místě a vybíráme co polezeme. Jako první boulder jsme si vybrali 7A bez názvu. První dva pokusy jsou celkem marný, ale třetí už je úplně o něčem jiným, Michal dobře nabírá lištu a skáče do madla pak už jen nepokazit vílez a je to tam. Já bolder přelézám hned po něm. Potom jdeme omrknout bouldery Jing a Jang, oba za 7B+. To už je na nás ale oprvdu moc takže se přesunujeme k opět bezejmenému boulderu za 6C+/7A, tam se nám ale nedaří podržet jedna nepříjemná lišta ta jdem zkusit vedlejší boulder Jump and fall 7B. V tomto boulderu druhým pokusem zjišťuji proč se tak jmenuje, když skáču do topového chytu zjišťuji že je to docela nepříjemná oblina a pěkně se proletím na bouldermatku. Pátým pokusem už boulder přelézám. Michalovi tam nesedí ty klouzavé lišty tak se přesunujem dál. Nevíme co si vybrat a tak si vytváříme vlastní boulder. Je to skok z dobré díry na oblou polici. Oba to rychle přelézáme (přeskakujeme) a shodujem se na 6C. Potom lezem ještě variantu do leva, asi 6C+. Něco natáčíme a já si všimnu ještě jednoho zajímavého směru, na kras strašně nebvyklé obliny. Vylézám to asi na třetí pokus. Nevim jestli to už nějaký boulder je nebo ne, ale jedná se na kras o opravdu velmi neobvyklé a pěkné lezení. Michala i mně už bolí prsty, tak to balíme a za doprovodu rodičů kteří za náma samou nedočkavostí přišli odcházíme zpět na Baldovec. Loučíme se pádíme dom.

první rozlez s Jardou, trošku se mi tam zachytlo lano o chyt.

druhej rozlez s Jardou

Holštejn, bezejmenný boulder 7A?

pátek 30. července 2010

Bolest je můj přítel a neůspěch motivace

28.7. vyrážím s taťkou na Ostaš, bohužel se do auta už nevešla bouldermatka....no co aspoň o důvod navíc nepadat, ne? Při příjezdu zjišťuju příjemnou zprávu, protože podmínky jsou skoro ideální. Rozlézám se v nějakém 6A+, poté si přelézám na OS boulder Po pupku yettyho 6C, nádhernej boulder. Poté přecházíme pod The power of lion 7C, bohužel zjišťuju že jsem na to ještě moc slabej, takže se jdem podívat na projekty vedle Future line, dírky vypadaj dobře jsou suché a celkem velké, jenomže na začátku chybí stupy a na tom taky ztroskotávám. Poté zkouším boulder Pravej 7A na Bazénu, jenže na to už svítí a ty obliny moc nedrží. Poté se přesunujem na Bludný balvan, kde potkáváme Majzlíky. Já zkouším boulder Prst po prstu 7A/A+ a tam doplácím na to že nemám bouldermatku, protože ty jednoprdy jsou snad celoročně mokrý a jedna z nich mně ustřelila, naštěstí jsem spadl převážně na zadek, potom tam dám ještě asi 3 dosti bojácné pokusy a jdem dál. Chvíly bloudíme až narážíme na Hranu 150 7B+ (7B) přelézám ji asi na čtvrtý pokus a přijde mi to celkem lehké. Dál pokračujeme na boulder Zádová 7A má to kolem čtyř metrů ale není tam jedinej těžkej krok takže OS, obtížnost bude spíš někde kolem 6B-6C+. Pokračujem na kámen AC/DC kde se nachází boulder Hard rock 7B, přelézám ho celkem rychle a řek bych že to bude spíš o něco lehčí, nebo mi to prostě sedlo. Přelézám si ještě pár lehčích boulderů a začíná pršet, takže to balíme a frčíme rychle pryč.

Pravej 7A

neděle 27. června 2010

Neodolatelné kouzlo Borských kamenů

Konečně na víkend hlásí dobré počasí, takže je jasné že musím vyrazit někam do skal. Poličští bouchači se bohužel nepřidali, tudíž vyrážím jen s taťkou. Asi v 9 hodin přijíždíme do Machova, tepolota je 18 °C a na tření tedy mohu zapomenout. Docela mně to narušilo plány jelikož jsem měl vybrané samé oblinové bouldry. Rozlézám se na bouldru Hrubá nekázeň 6C+, spíš lehčí. Zkouším také boulder Skvrnky 7A, ale ty boule fakt dneska nedrží. Přesunujeme se na titanic, kde mám vyhlídlou Fintovou hranu 7A+, ale taky nepouští. Dál se přesunujem na Laboratoř, tam mám vyhlídlí pěkný oblinový traverz za 7B, ten ale ani nezkouší protože bych přišel asi o všechnu kůži. Pokouším se tedy o své první 7C Tetrachlorid, prvním pokusem padám ještě z prvního kroku, druhým dolézám až do dobrých dírek, tam ale můj progress končí, jelikož z dírky na levačku se mi nedaří dosáhnout do dalšího už posledního chytu bouldru. Volím tedy ústup a jdu se podívat na King konga. Bohužel díra z které se jde do dvouprdy je stále mokrá a tak pokračujem odpytlit Kleopatru 7A (6C+). Dávám ji hned z první a usuzuji že těch 7A to opravdu není, spíš lehčí 6C+. Potom mi padl do oka oblinový boulder Faraonův hrob 7A+, nejdřív mi to moc nejde, ale s každym pokusem jsem dál a dál, nakonec asi na šestý pokus boulder přelézám. Je asi 12 hodin tak dáváme svačinu a pokračujem na Temnotu v hlouby duše 7A+, ale prsty jsou stále slabé a technika také ještě zaostává, takže to vzdávám a jdu zkusit Ádr fitnes ze stoje 7A. Tam už ale protestuje kůže a z prsteníčku se tlačí na povrch červená tekutina. Radši to nechávám na jindy a jdeme na Hraniční přechod, párkrát tam zkusím Neon 7A, ale prsty už nespolupracují. Jdeme tedy směr auto, cestou ještě přelézám nějaký bouldry na Mucholapce a jde se.


Skvrnky 7A


Faraonův hrob 7A+


Temnota v hlouby duše 7A+


Pokus v Tetrachloridu 7C

pondělí 7. června 2010

EYS Imst, aneb bouldrování na evropáku

Tento víkend se uskutečnil první letošní evropský juniorský pohár v lezení na obtížnost v Imstu. Zůčastnilo se jej 15 českých reprezentantů. Nejlépe z nás dopadla Andrea Pavlincová, která na svém prvním evropáku obsadila úžasné čtvrté místo. Byla také společně s Ivou Vejmolovou jediná česká finalistka. Cesty byly úplně odlišné od cest které jsou na ČP, už jen pro to jak moc je stěna v Imstu převislá a vysoká. Já jsem se tento rok posunul do starší kategorie a bylo to znát. Přestože jsem posledního půl roku trénoval jenom vytrvalost tak jsem byl nemile překvapen. V první cestě mně po pouhých 17 krocích nateklo snad jako nikdy a poroučel jsem se zklamaný k zemi. Bylo to prozatím až 40 místo z 51 účastníků v naší kategorii. Druhá cesta se mi líbila mnohem víc a povedlo se mi dolézt i o něco víš než v té první. Asi v polovině cesty mi ale bohužel ustřelila pravá ruka a v této cestě jsem byl 33. Celkově to dalo až 39 místo. Večer si v campu poslechneme nějaké nové příběhy ze života T. Bintera a druhý den se vydáváme na devítihodinovou cestu domů.

Iva ve finále

sobota 15. května 2010

Dnes jsem se projel na kole podívat na pár kamenů ležících v Lubné. Pár boulderů už tam je, ale já se vydal hledat nové. K mému udivení a radosti jsem našel čtyři nové kameny. Bohužel většina byla mokrá tak jsem přelezl jen 2 bouldry. Ten co je na videu je boulder Ojedu Ojedu za 6C+, pro delší to bude určitě lehčí a navíc jsem to lezl mokré takže s obtížností si nejsem jistý. Ještě před tím jsem ale částečně očistil asi největší kamen v Lubné. Vypadá to na 4 pěkné bouldry od 6B do 7B asi.



středa 12. května 2010

Nová boulderová oblast???

Při příležitosti školního výletu na Raspenavu jsem narazil na oblast plnou oblých, žulových kamenů. A nejde o nějaké kvaky. Některé kameny mohou dosahovat až pěti metrů. Je to spíše lezení po oblinách…řekl bych takovej žulovej fontáč. Potenciál oblasti je opravdu obrovský, raději si ale netroufám odhadovat kolik bouldrů by tam mohlo vzniknout. Možná 200, možná 1000. Oblast jsem totiž viděl převážně z autobusu, ale žádné kameny nebyly očištěny a ani náznak mága. Proto by se mohla nabízet otázka jestli tam není lezení nějak zákázáno, ikdyž nevím proč by mělo být. A kde že to teda je? Cestou z Liberce přes Mníšek, těsně před vesnicí Oldřichov v Hájích. Kameny jsou lehko viditelné po obou stranách silnice. Rozhodně se tam chci co nejdříve podívat a očistit a přelézt pár bouldrů. Nechápu že to ještě není vyhlášená česká bouldrová oblast…?

neděle 9. května 2010

Jsem slabej jak čajíček

Dneska se uskutečnil druhý český pohár v obtížnosti, a to v Bystřici nad Pernštejnem. Cesty stavěl Štěpán Stráník a byly víc než dobré. Všechny byly čistě vytrvalostní a navrchu gradovaly, jednoduše řečeno cesty jak se na český pohár sluší. Závodníků od minulého týdne trochu přibylo, ale žádná sláva. První kvalifikačku topuju společně s Romanem, Hartmikem a Honzou Jeligou. Druhá kvalifikačka nás hezky rozřadila. Topnul ji jenom Roman Kučera, já jsem do finále postupoval ze 3. místa když se mi podařilo tečovat top. Finálovka byla dost těžká, jak se na finálovku patří. Asi 9 presek cvakám na pohodu, pak se do toho zamotávám a bum. Vyhrál Roman Kučera, za ním byl Honza Jeliga, 3. jsem byl já a Petr Hartmann 4. Jinak pokud si to čte nějaký psychoterapeut nechť se mi ihned ozve. PS: jsem vážný a naléhavý případ.

úterý 4. května 2010

Závody jsou o hlavě a o štěstí

1.5. se uskutečnil první ČP v obtížnosti, který se konal v Novém Boru. Cesty tam jsou většinou nesmyslně ohraničeny páskami za kterou když se pouze dotknete jste diskvalifikováni, a bohužel tomu ani letos nebylo jinak. Na to více či méně bohužel doplatila Iva Vejmolová. Lidí moc nepřijelo, například v naší kategorii bylo jen 7 lidí. Závody byly zárověň nominační, i proto jsem byl tentokrát snad ještě o malinko víc nervózní než normálně. První kvalifikačku od nás topuje 5 lidí společně semnou a Petrem Hartmannem. Druhá kvalifikačka byla ještě o něco lehčí, ale bylo tam špatné cvakání. Topli jsme ji 4 postupující do finále. Něco po druhé hodině jdeme do izolace, kde jsme strávili následující 3 hodiny ukrutného závodního stresu. Před nástupem do cesty se mně povede uklidnit. Prvních pár metrů je maximálně šestkové lezení s pěknými dynamickými kroky. Po nálezu do stropu je jeden těžký krok přes spoďáky s špatnýma až spíš s velmi pofiderníma nohama. Kromě Romana Kučery tam všichni z naší kategorie padáme. Podle mně se cesty stavěčům vůbec nepovedli. Padalo se na jednom místě a absolutně to nerozřadilo závodníky. Navíc dát jeden pofiderní krok do jinak šestkové cesty mi přijde minimálně divné. Od nás vyhrál Roman Kučera, druhý jsme byly společně já, Hartmik a Honza Jeliga.
Druhý den následoval závod v rychlosti. Ten jsem totálně pokazil. V mé kategorii jsem skončil druhý a v mužích čtvrtý.
Po ukončení závodů se jedeme podívat ještě na jednu skalku poblíž. Ale co jsem tam viděl mně ani trochu nepotěšilo. Ve skále byly natlučeny dřevěné lišty, samé vysekané chyty a dokonce i byly přidány umělé chyty. Zkusíme jeden traverz a pádíme domů.

2. kvalifikačka





semifinále mužů, já vs Jirka Švácha. :)



Hnusnej vysekanej 100 metrovej traverz (7A+)

pondělí 26. dubna 2010

Petrohrádské PADání 2010

Letos se uskutečnil již osmý ročník tohoto boulderingového setkání. Nechci to nazývat závody jelikož to tak opravdu nikdo nebere. Společné s Honzou Chválou, Petrem Klímou, Radkem Kvapilem a Hančou Štorkánovou (která se přidala v Hradci) vyjííždíme v sobotu z Poličky v 5 hodin ráno. Něco před devátou jsme přijely na místo určení a jdeme se zaprezentovat. Potom už společně jdeme do bouldrového raje jménem Mlýnský vrch. Zastavujeme se u sektoru Píchavky, tam Honza zbombí jeho první 8A. My ostatní si velezem na rozlez nějaké 5B. Já jdu potom zkusit Projekt X 7A, dávám to na flash, ale nevím jestli jsem to nějak "neojebal" přišlo mi to totiž o dost lehčí. Potom jdeme na Velrybu, kde flešuji Pěnu 7A, spíše tak 6C+ maximálně. Klimič s Hartmikem se asi trochu obávají morálového výlezu, takže po chvilce přecházíme do centrálního sektoru. Honza mezitím přelézá Hip Hop, a nevim co všechno, prostě forma jako blázen. Já dávám asi na čtvrtý pokus skok Pumpovali dvě panenky 6C. Potom přelézám taky nějak na čtvrtý pokus boulder Zob Zob 7B, je tam ale omezení, kterého nikdo nedbal. Docela nelogicky se nesměl blok skály pod převisem. S ní je to pěkný boulder tak za 7A. Klimič s Hartmikem to také zkoušejí. Já odcházím na nějaké 7A které dávám kvůli mé blbosti na 2 pokus. Radek to taky zkouší, ale nesedí mu první krok. Potom zahlédnu pěkný oblinový boulder podle průvodce 7A, dávám jej na flash, ale řek bych tak 6B+. Po chvíli restování nacházím zajímavé 7B jménem Dikobraz, přelézám jej na třetí pokus, takže spíš lehčí. Prsty už toho pro dnešek moc nevydrží tak se vracíme zpátky, u Píchavek na nás čeká Honza s Klimičem. Večer probíhá tombola o pěkné ceny. Následovala neřízený zábava, které jsem se ale nezůčastnil jelikož mně přemohl spánek.
V neděli jsme už v 8 pod kameny. K mému překvapení flešuju boulder Kleště, podle průvodce 7A+. Klimičovi s Radkem nesedí ty příliš malé nohy na začatku tak to po chvíli nechají. Jdem zkusit travert Hipodrom 7B, ale ten přelézá jenom Honza. Přesunujem se na Velrybu, kde Hanča přelézá na pohodu 5C a 5Béčkovou spáru s kterou jsem měl co dělat. Potom míříme přímo za traverzem Bandasky v pozoru 7A+. Koukám na chalana zo Slovenska, který padá v posledním kroku. Jdu to zkusit a se zbytečnými obavami z posledního kroku přelézám na flash, určitě to bude lehčí, řek bych tak 6C+, ale možná mi to sedlo. Radkovi k přelezu chybí opravdu jenom kousíček, klimič po pár pokusech taky dává. Potom se plácám v pár 7B-čkách, ale kůže i síla už chybí. Tak to všichni balíme a jdeme se podívat na vyhlášení. V mladších dětech vyhrál Kuba Kohout se 35 body, ve starších dětech (kde jsem "závodil" i já) vyhrála němka Ronsa Kelner (637 bodů), za kterou jsem zaostal o 37 bodů a tím jsem se zařadil na druhé místo, v mužích jsme se nedočkali žádného překvapení a vyhrál Adam Ondra s 11200 body, což je nový rekord PADání. Je nám strašný vedro a bouldrovat už by se nedalo, tak berem matice a frčíme domů.

sobota 17. dubna 2010

Pátek - Oldřiš, sobota - Kras

V pátek po příjezdu ze školy je po dlouhé době pěkné počasí tak jedu potrápit Oldřiš. Vydal jsem se rovnou ke kameni Jeskyně kde vede jedno silově vytrvalostní 7B. Tam se ke mně přidal Radek Kvapil, který mně ďál chytače a fotografa. Je celkem teplo a to oblinovému boulderu jako je tento příliš nesvědčí, takže v prvním pokusu padám asi v třetím kroku. Trošičku poladim program a jdu na druhej pokus, který se ukáže jako přelezový. Potom chvilku lítám po okolí a obhlížím jeden nový ještě neočištěný projekt, ten je ale bohužel mokrý. Tak se přesunuju pod Bumbrlika, kde na mne čeká druhé 7B Ufonátor. Je to kratší boulder za celkem malé a bolavé lišty. V prvním pokusu se docela bojím, jelikož není zrovna ideální dopad, tak si jdu dát vedlejší skokové 6C, které dávam na první pokus. Celkem mně to překvapilo, protože ještě před týden jsem v tom byl dost marnej. Zopakovávám si to na video a plný motivace se vracím k Ufonátorovi a kupodivu také dávam. Ještě jdu zkusit kousek opodál Hranu mezi nebem a zemí 7A, už asi rok jsem se ji pokoušel zdolat, ale až do teď odolávala, asi na pátý pokus dne boulder přelézám, a to i díky Radkovi který mně našel dobrou patu. No můžu to zhodnotit jako velmi zdařilí výjezd, akorát teď už v Oldřiši nemám co lézt. :(


V sobotu vyjíždíme společně s Honzou, klimičem a Radkem do Krasu. Jako první zastávku volíme Holštejn, Vaňousovi díry. Mám tam rozlezeneou jedná devítku Sloní pilíř. Takže jsem se doní po rozlezu ihned namontoval, docela rychle se mi cestu podařilo zkrokovat. Tak odpočinu a jdu do pokusu, zachvíli už jsem v téměř no-handu za těžkým místem a obávaný dolez už nepouštím a mám svoje první 7c. Honza mezitim zkrokoval Umělou ženu Barbaru, kterou taky před našimi zraky následně celkem suše vyelzl. Klimič zkoušel nějaký traverz za 7A, ale nepustilo ho to. Radek lezl Moment 8, jenže mu nějak nesedl začátek, takže taky nic. Už tam nemáme co lézt, tak jedem do Rudic, kde je strašně narváno a snad jediná volná cesta je Knoflíková 9 tak se do ní pouštím. Po chvíli jsem ji zkrokoval, jenže v ostrém pokusu jsem 3krát spadl za nejtěžším místem v madle. Padne pár nepublikovatelných slov a jedem na Bohuňov. Tam se nachází jeden pěkný boulder za 6C+. Já už jej mám od minulého týdne vylezlý, ale kluci to ještě nelezli. Honza to v pohodě dává aji bez kůže z první. Klimič s Radkem bohužel nedali první a zároveň asi nejtežší krok. Nikam dál už jsme nepokračovali a s dobrou náladou jedem dom.


Knoflíková 9


Video a zbytek fotek přidam časem.

sobota 10. dubna 2010

Počasí má smůlu

Ať se snaží, jak se snaží, mně počasí neporazí. S tímto mottem jsem dnes ráno vyrazil bouldrovat do Oldřiše. Nikomu jnýmu se nechťelo tak jsem vzal kolo a jel jsem. Cestou trochu poprchalo, což bylo docela znepokojující. Po příjezdu do Oldřiše se pořádně rozpršelo, naštěstí po asi pěti minutách déšť ustal a zase jenom mrholilo. Jako první zastávku jsem zvolil Bumbrlika, kde je jedno lištovací 7B, ale bez chytače a bouldermatky ani ránu. Tak jdu dál omrknout místní "hajgból" ten je vcelku suchý, tak tam přelézám jeden lehčí směr za 6A, pak jdu zkusit už težší věc vedle. Dolézám do převisu a při pohledu na zem, kde se tyčí dva nepěkné kameny slézám, ještě to párkrát zopakuju a přesunuju se k boulderu Kolibřík 5C, ten už mám přelezený, ale přidávám k němu SD a vzniká 6A, spíš to bylo jen tak z nudy. Teď mě čeká hlavní cíl výjezdu přelézt projekt na Štěpovim kamenu, jedná se o strašně bolavé micro lišty. Kupodivu dávám z první a vzniká boulder Bolest je jen iluze 6C+. Potom se rozmýšlím kam dál a v tom slyším jak někdo nebo něco utíká, za chvíli se za kamenem vynoří vyplašená srnka, která když mě vidí tak naštěstí hází zpátečku, no nevim kdo z nás dvou měl větší strach. Procházím se jen tak lesem a zahlídl jsem jeden pěknej kamen tak jsem ho očistil a mam zase důvod se sem vrátit. Cestou zpátky se ještě zastavuju na boulderu Hrana mezi nebem a zemí 7A, je to trochu mokré, ale to překousnu. Jentak si zkouším klíčový krok, který hned dávám, bohužel když to chci spojit netrefím ideálně lištu a na zádech cítím dva ostré kameny, AU!! z ruky mi teče krev, naštěstí to neni až tak vážný, tak to ještě dvakrát zkusim, ale lišta už je dost mokrá a padat už se mi nechce tak to balím a za doprovodu deště jedu dom.

neděle 4. dubna 2010

Víkend v lezeckém lihu

V sobotu jsem měl jet na trénink do Svitav, ale když jsem se ráno probudil a viděl to počasí hned bylo jasno, jede se do Krasu. Za lehkého větru a svítícího sluníčka přicházím pod Masiv hradu v Rudicích, ale když vidím kolik tam je lidí raději volím ústup a s taťkou jedem na Holštejn. Ten nevypadá moc suše, ale ve Vaňousech se lízt dalo. Rozlezl jsem se nějakým traverzováním a šel jsem se podívat do Epity, bohužel sebou nemám bouldermatku a první borhák je dost vysoko, takže bohužel zvítězil můj slabý morál nad lezeckým výkonem. Rozhodl jsem se že si spíš zvolím něco lehčího, tak jsem šel zkusit moment. Při nástupu nic moc oklouzané chyty pak už nepřemýšlím a lezu a lezu a najednou jsem k mému překvapení u řetězu. Asu jedna z lezitelnějších osmiček v Krase. Akorát ještě byla sranda že jsem si na cestu vzal pouze třicítku lano a ono bylo kupodivu krátký. Nakonec jsem to vyřešil a bez úhony mě taťka spustil na zem. Když ta osmička šla celkem lehce, zkusím Sloní sloup 9. Je to absolutně atipická cesta, oproti minulému roku jsem v ní dost pokročil, ale na vylezení to ještě nebylo. V neděli mám jet s Honzou a klimičem na Ostaš, tak bylíme a jedem se ještě podívat na Bohuňovskě bouldry. Je tam jeden menší převis s asi pěti bouldry, z nichž jeden má být za 7A. Po příchodu pod boulder tam nevidím nic těžkého a ouhle, ono tam ani nic těžkého nebylo. Dávám to na OS a řekl bych že to bude spíš lehčí 6C+, ale za to moc pěkné, mít to o dva metry víc byl by to jasný kandidát na TdTB. Vylezu si tam ještě zbytek boulderů, všechno na OS a jede se domů.

V neděli jak už bylo řečeno vyrážíme s Honzou Chválou a Petrem Klímou na Ostaš, měl se přidat ještě Petr Hartmann, ale tomu se nechtělo. Vyjeli jsme už o půl 7 ráno, aby jsme zastihli to správné tření. Po příjezdu vidíme že tu asi nebudem sami, pár nadšenců už na parkovišti svačí a za chvíli jdou na věc. My se rozlézáme na Bazénu v nějakých šestkách, potom si jdeme zkusil Levej 7A Honza dává z první my s Klimičem se v tom docela trápíme po asi 4 pokusech to balím a jdu se podívat po něčem jinym. Asi za deset minut se vrátím plný motivace a boulder ve velmi silovém pojetí přelézám, Klimič to nechá chvíli odpočnout. Jdeme na Mordor kde je v celku pěkné 7B Honza jak už je jeho zvykem využívá délky a dává to na první. Já to po chvíli vzdávám. Já s Klimičem si jdem dát nějaký traverz za 6B+ oba ihned dáváme a přichází další člen, teda spíš členka Hanka Šrorkánová Potom jdeme na malý střecháč a tam dávám svůj první pro mě velmi hodnotný výstup dne, King off jazz 7B+ o to větší radost jsem měl že jsem to dal na první pokus, minulý výjezdy jsem v tom byl docela marnej. Honza dává vedlejší boulder za 7C. Já si ještě vylezu vedlejší 6B na flash, teda dost těžké na 6B a za ten morál bych se tomu nebál dát víc. Všichni čtyři přecházíme na Velkej střecháč, kde si Honza dá nějaký dva traverzy (samozřejmě jak jinak než na pvní pokus oba dva). Já s klimčem jdem hledat nějaké hezké bouldery, po asi 10 minutách jsme našli nádherný 7áčko, já jsem ho už lezl minulej rok, ale nemohl jsem udržet vrata. Tentokrát jsem to zkusil pojmout trochu víc technicky a dal jsem to na první. Klimičovi v bouldru ustřelila noha a odřel si bradu, tak toho radši nechal a šli jsme hledat dál. Našli jsme nějakou hranu v průvodci psanou za 7B, vylízám ji na první pokus a řek bych že to bude spíš tak 6C víc ani ránu. Nic víc už nehledáme, teď jsem měl jasnej cíl. Jdeme na Vesmír, kde na mě čeká rozlezené 7B+ , po příchodu se namotivovávám a za chvíli stojím na vrcholu, mám obrovskou radost. Vracíme se k Bazénu na boulder Levej 7A klimič má jasnej program tak je to už jenom otázka času, ale prozatím boulder odolal. Já jsem si mezitím dal traverz za 6C na první pokus. Jdeme ještě k jednomu kamenu kde Klimič přelezl nějaké 6A, Honza 6A+ a já 6B, Hanka bohužel u bouldru co lezla měla mokrej první chyt, ale nebýt toho tak by ho každopádně vylezla. Končíme síla už chybý a chuť do jakéhokoliv namáhavého pohybu taky, takže jdeme k autu. Celej den nás opět bavil Klimič jeho zábavnejma řečma, a i proto všichni odjíždíme s doubrou náladou. Rozloučíme se s Hankou a jedem.

Hanka v 6B, klimič okukuje :)


Hanka před klíčovím krokem


Honza v 7C


Honza


Promiňte že se tak blbě tvářim, ale je to 7C...


Já v 7B+


Klimič drtí 7A


Klimič v silovém zvedu

neděle 28. března 2010

Jarní Kras

Vypadá to že zima už řekla své poslední slovo a žezlo převzalo jaro. Venku je krásně, asi 12 °C mírně fouká a je polojasno...ideální počasí na lezení, takže neváhám v sobotu ráno píšu Petru Klímovi, kterému se nejdříve moc nechce, ale lezecké svědomí mu nedovolilo odmítnout. Domlouváme se na Rudice. Asi ve 12 jsme vyjeli z Poličky. Cestou se ještě stavujem do Sloupu podívat se jak to vypadá ve Starejch, bohužel tam ještě teče řeka, takže můžeme zkusit tak leda DWS. Nasedáme zpátky do auta a jedem už směr náš vytoužený cíl - Rudice. Při příjezdu jsou ideální podmínky, které také vydrží po celý den. Jdeme se rozlézt v největším sektoru, Masiv hradu. Tam už leze zhruba desítka lidí, naštěstí cest je tu celkem dost. Rozlézáme se Drobnůstce 6, poté se chvíli rozmýšlím zda jít do Anarchie 8 a po chvíli rozhodování klimič rozhodl že jo. Zkouším to "flešnout" ale nezvolil jsem zrovna ideální program, takže padám ještě před cvaknutím první presky. V druhém pokusu jsem přišel na ten správný program, ještě si to raději ale zkrokuju a 3 pokusem to tam posílám. Pak se přesunujeme do Slzy v Podhradí, kde má klimič pěkně rozlezenou cestu Vosí rojení 7, zkouší to tam poslat rovnou, ale bohužel je tam jeden dosti silový krok z kterého by byl asi nepříjemný pád. Já jsem do toho nalezl hned po něm a po pár minutách boje s morálem a ubývající silou to dávám. Následné se přesunujem zpět do hlavního sektoru, kde jsme si vyhlídli pěknou 7 mínusku jménem Výlov. Klimič jí zkoušel už minulý rok, ale to bylo ukrutných 30 °C takže ho to nepustilo. Já tam nevidím žádný problém, ale ouha špatně vabraná noha a bum už se naštvaně pohupuji v laně. Druhým pokusem už dávám. Klimič to vycvakává, ale jedna klouzavá lišta mu tam furt nějak nesedí. Jako poslední cestu jsme si vybrali Šípkovou růženku 8, nakonec to byla jediná cesta která našemu tažení odolala. Cesta je pouze o jednom morfo kroku z klouzavé lišty do zvláštnosti na 3 prsty, jinak je to šestkové lezení. Unavení a šťastní z parádního lezení balíme a odjíždíme směr rodné město.
Na fotky bohužel nebyl čas.

neděle 21. února 2010

Boulderové závody v Pardubicích

Včera jsem se zůčastnil boulderového závodu Gekon Pardubice. Byl to závod dospělích za které mohu prvním rokem závodit. Jel jsem tam společně s Vláďou Střílkem a Jirkou Holomkem. Vláďa si při závodě udělal něco se šlachou na levé ruce, ale i přes mé přesvědčování ať raději skončí závod dolezl. Systém závodu byl že nás rozdělili na 3 skupiny po 14 a postupně nás pouštěli na bouldrovku kde bylo tuším 34 boulderů, které byly různě obodovány podle obtížnosti. Já jsem jich vylezl 24, ale ten nejtěžší (vytrvalostní) jsem nezdolal. Jinak závody to byly celkem pěkné. Jediné, ale vcelku výrazné mínus bylo to, že asi po 30 minutach lezeni tam bylo snad 30 stupňů a chyty byly doslova mokré. Ale podmínky byly pro každého stejné, takže si nikdo nemel důvod stěžovat. Nakonec jsme všichni dolezli vyčerpaní a spocení jak... My jsme tam nezůstávali ani na vyhlášení, jelikož už bylo docela pozdě a věděli jsme že do 3 místa pravděpodobně nikdo z nás nebyl.




úterý 16. února 2010

Další super víkend

Proč super víkend? Protože se uskutečnilo letošní první reprezentační soustředění.
Původně jsem neměl v plánu tam vůbec jet, ale nepřízeň počasí ve fontáči rozhodla jinak. Takže ve čtvrtek píšu Marii jestli by nebylo ještě místo. Ta s nádechem škodolibosti odepisuje že ano. Tak v sobotu usedám na vlak a v 10 uz jsem společně s ostatníma pod stěnou. Dopoledne nám dělali nějaké fizické testy pomocí kterých se nám snažili pomoct odhalit naše slabiny. Po chvíli zdaravení se "každý s každým" jdeme lízt. Marie nám rozdala rozpis cest, které máme vylízt. Ze začátku to všem jde, ale s přibývajícímy odlezenými metry to jde pořád tíž a tíž až to nakonec nešlo vůbec, teda alespoň mě. Naštěstí přichází vysvobození v podobě večeře. T. Binter st. (prezident) nám při této přáležitosti poví ještě něco o tréninku, a potom nastává 5 hodiny zábavy, ketré se opravdu meze nekladly. Raději sem nebudu psát kdy šli někteří spát. Bohužel ráno to bylo poznat že to těch doporučovaných 8 hodin spánku zdaleka nebylo. Ale i přesto v 10 hodin už se všichni rozcvičujem pod stěnou, ikdyž někteří ještě s kartáčkem v puse. V plánu dne je vylézt pár pro nás težších cest na OS, šlo to docela ztuha jelikož ruce už byly po předešlém dni docela cítit. Naštěstí se to kromě jedné vyjímky obešlo bez jakéhokoliv zranění. Nakonec si dáme ještě kratší trénink vytrvalosti a nezbývá nic jiného než se rozloučit a jet zase domů.
Já jsem si to suprově užil, takže už se nemůžu dočkat dalšího soustředění.
Díky :)

úterý 19. ledna 2010

Jak jsem nic nevylezl...

16.11. jsme s Martinem a Šěpánem Straníkem vyrazily na Bechyni. Já jsem tam byl poprvé a nebýt toho že jsem nic nevylezl tak by se mi tam moc líbilo. Naopak Štěpa s Martinem tam vylezli co se dalo, možná i nedalo. Štěpa dal 10 věcí nad 7A a Martin tam zbouchal skoro všechny prjekty. U jednoho se bohužel vylomil chyt, takže odolal. Já jsem vylezl na rozlez nějaké 6B, pak uz jsem jen vymlouval na to ze jsem kratkej, ze mam slabe prsty, ze uz je mam prolezene a ze mi je zima. A abych nezapoměl Štěpovi se povedlo vyshybovat boulder Admirál za 7B. No prostě blázen...
Já teď jdu zapracovat na prstech.