Včera 11.8. jsem opět vyrazil do moravského krasu, přesněji do Sloupu. Tentokrát se ke mě přidal Radek Kvapil. Opět vstávám něco před 5 hodinou ráno a plný elánu pádím na vlak, kde už čeká Radek. Asi o půl 8 už stojíme pod skalami a rozlézáme se. Já na rozlez lezu UNRU a Radek jí po mě vycvakává. Potom přecházím k hlavnímu cíli dnešního výjezdu, k Sofii 9+. Do cesty si nejdříve nacvakávám espresky a zkouším si skok, ten od minula záhadně zlehknul tak jdu na pokusy. V prvním pokusu se cítím dobře, ani nemám moc nateklé takže plný síly se opřu do skoku a hups, ustřelila mi noha, a již s nepublikovatelnými slovy se poroučím k zemi. Dávám 15 minut rest a jdu na druhý pokus. Vůbec není podobný tomu prvnímu, hledám nohy zasekávám se a když dolezu ke skoku mám už dost nateklé. Naštěstí jsem malinko zklepal a odrážím se. Najednou koukám že držím doskokovou lištu, rychle zvednu nohu a přiskočím druhou lištu, cvakám espresku a začínám zmatkovat. Raději tam asi tak minutu vyklepávám, a potom vyčerpaný dolézám k řetězu. Mám velikou radost, protože na začátku roku jsem si dal tuto cestu jako cíl pro tento rok. Radek zkouší cestu Díky za každé nové ráno 7+, ale nejde mu tam jeden krok. Já jdu vyzkoušet Pohled do budoucna 9-, jenže se tam bojím při odlezu od expresky, takže i když přelezu klíčové místo raději se poslušně vracím k expresce a končím. Jdu raději zkusit Starou plotnu 8/8+. Při OS pokusu mě opět zklamal morál, naštěstí na druhý pokus jsem dost motivovaný krásou cesty a bez větších problénů přelézám. Podle mě je to nejhezčí cesta kterou jsem v krase dosud lezl, dávám pět hvězdiček z pěti a stoprocentně doporučuju. Poté stahuju lano a koukám že jsem zapoměl na expresky. Takže si cestu dávám ještě jednou. Na dolez si jdu ještě dát Díky za každé nové ráno a můžeme jet dom.
Žádné komentáře:
Okomentovat