Závody, vymknutý kotník, skály....

13.8. odjíždím vlakem do Prahy, abych následně mohl jet s Marií, Terkou a Peťou na EYS do Vídně. Cestou Marie musí řešit menší problémy s registrací jedné závodnice. Po příjezdu do Vídně zjišťujeme že camp je úplně plný, ale nějak se nám tam podaří dostat. Když jdem rozbalovat stany začně drobně prštet a postupně přichází silná bouřka. Celá česká reprezentace má ale pro strach opravdu uděláno, jelikož všichni spíme okolo stromu. Bouřka trvala skoro celou noc, ale protože jsme byli unavení z cesty tak nám to ani moc nevadí a poměrně dobře se vyspíme. V sobotu jsou na programu kvalifikační cesty, které se mě osobně ani trochu nelíbili. První naše kvalifikace vedla kolmáčem, takže ihned zapomínám na jakékoli ambice na lepší umístění. Nakonec cestu dolézám tam kam ostatně dolezla většina závodníků. Druhá kvalifikačka byla těžká jak... už snad u první espresky mi natíká a stím lezu ještě tak 4 metry pak pří výměně kde dělám chybu padám. Končí to 34. místem a špatným dojmem ze závodů. Po odlezení kvalifikaček jdeme bouldrovat, já vymýšlím pěkný skok ze kterého jsem ale nešikovně upadl na nohu a dost to bolí, navíc nemůžu pořádně chodit a lízt už vůbec. V neděli se lezlo finále, kterého se z česka zůčastnil Zdenda Ustohal, Iva Vejmolová a Andrea pavlincová. Nakonec na bednu nikdo nedosáhl, ale rozhodně předvedli parádní výkon. Po závodech se jedem podívat na nějaký zámek a pak do campu, kde jsme zůstali jen já, Čermáci a Vejmolovi. V pondělí jedem na Adlitzgraben, jsou to skály asi 100 km od Vídně. Po hodině hledání a poradě s domorodkyní skály nacházíme. Tam už čekají, Standa, Filip a hlavně Binterovi. Iva parádně přelézá Out of Work 8a. Já si dávám společně s Peťou na rozlez nějaké 7+ a potom se jdu pokusit o OS cesty Ora et praeserva 7b. To se mi také podařilo, spíš lehčí. Peťa to také asi na čtvrtý pokus přelézá a jdeme na cestu Streetfighter 7c. Peťovi to jde už od začátku líp a na druhý pokus to také přlézá. Já potřebuji ještě dva pokusy navíc a přelézám také. Tady klasa už asi sedí. Peťa potom zkouší Out of work, ale dneska už na to nejsou síli. Dáváme si na dolez Existenzialminimum 7a a jedeme do campu. Hned vedle campu teče nádherně čistá, ale za to příšerné studená řeka. Filip Havrlant se asi nudil a asi v 10 večer již s pár promilemi prohlašuje že do té řeky vleze. My mu to nevěříme, ale když vstává ze židle a jde směrem k řece tak ho urychlené následujem. Zachvíli už leží jenom v trenkách ve vodě a může se zbláznit zimou. Naštěstí ho asi hřál alkohol a ani nebyl nemocnej. V úterý už trochu chybí síly a je to znát. Peťa to popírá a přelézá své první 8a. Já to také zkouším, ale v jednom kroku mi trochu chybí délka a jsem tam naplej jak při finále mistrovsví světa. Těžké místo nakonec přecejenom přelézám a čeká mě poslední težší krok do madla, kde už se ani spadnout nedá. Já to ale vyvracím a zklamaný mířím k zemi. Zlamaný proto, protože už není čas na další pokus, jelikož už musíme jet dom a nevím kdy se tam zase dostanu. Kotník nakonec lezecký nápor vydržel a teď už je skoro OK.

Streerfighter 7c

neropír v King kongovi 7a