Otradov - Test odolnosti 7C

Počasí se konečně na chvíli umoudřilo, a tak nezbývá nic jiného než toho využít a vyrazit na skály. V úvahu připadá Bor, Ostaš a Vysočina. Původně jsem chtěl na Ostaš, ale ráno se mi nechce nikam daleko, tak volím Malínskou, kde mám rozlezený Hadí stisk 7C. Skála je bohužel celá proteklá, takže to obracím a jedu na Otradov.

Tady je většina kamenů suchá. Neváhám a nalézám do Teorie relativity 7C+. K mému překvapení boulder asi půl hodině zkrokuji. Na ostré pokusy už ale síla nezbyla, takže psyche is high pro příště. Další v pořadí je Evapotranspirace 7A. Podle mě dost poctivé 7A. Dnes dávám na čtvrtý pokus. Ostatní bouldry na mě čekají za řekou. Nechce se mi až na most, tak se rozhoduji řeku přebrodit. Potom následuje půl hodina klepání a sušení se. Hned jak uschnu, tak se vydávám na jeden projekt. Chvíli čistím a potom druhým pokusem přelézám - Sumce v duši 6C+. Následuje Malý třesk 7B+/7C. Už jsem to párkrát pokoušel, ale vždy dost neúspěšně. Dneska dávám na první a nic nechápu. Říkám si, že by mohla být síla a dávám se do vedlejšího bouldru Test odolnosti 7C. To už je jiný kafe a hlavně název je zatraceně trefnej. Paradoxní je, že se jedná o položený boulder, ale s technikou se tu rozhodně neuplatníte. Zkrokováno mám poměrně rychle, ale pak to teprve začíná, protože spadnout se dá skoro kdekoliv, a to především kvůli mikro-sklopenejm stupům, který pořád ujížděj. Dohromady tam strávím asi hodinu a půl a tolik nadávek jsem ze sebe ještě nikdy nevyprodukoval. Síla už značně pokulhává a hladina hněvu roste, tak se raději rozhodnu dát poslední pokus. K mému překvapení byl přelezový. Velká radost, rozhodně jeden z mých nejtěžších bouldrů.

Síla už není a kůže taky ne, takže pádím domů.

1. a 2. kolo ČP mládeže a juniorů v lezení na rychlost, Příbor

Minulý pátek a sobotu se v Příboru uskutečnilo 1. a 2. kolo ČP poháru v lezení na rychlost mládeže a juniorů. Závod se jako každoročně konal v areálu koupaliště, což bylo letos vzhledem k vedru dost příhodné. Bohužel účast je každým rokem menší a letošního ročníku Příborského zvonu (tak je nazvaný celý dvoukolový závod) se zúčastnilo pouze 37 závodníků. V mojí kategorii (kategorie J - junioři) jsme byly pouze dva a z juniorek nedorazil nikdo. Cesty jsou už třetím rokem téměř stejné, což mi trochu nedává smysl, když se nejedná o standardku. Ale v podstatě je to asi jedno a vzhledem k mému vztahu k rychlosti je mi to jedno úplně. Na rychlost jezdím spíše se pobavit a potrénovat dynamiku. To však nemění nic na tom, že po oba dny panovala příjemná atmosféra se super zázemím. 

Obě kola se mi podařilo vyhrát a tedy i závod Příborský zvon. Jediným soupeřem mě byl Filip Kresta, za což mu vlastně děkuju. Nejlepšího času závodu dosáhl Honza Kříž (9,12), druhý čas náležel mě (10,68). 

Jedinou větší výtku bych zde měl u vyhlašování, které vždy bývá až zbytečně zdlouhavé. 

Závěrem díky pořadatelům a Scheuerovým za odvoz. 

The worst climbing day ever + satisfaction

Dnes ráno si jen tak cvičně zkusím shyby na jedné ruce a cítím se silný jako nikdy. Při pohledu z okna mě napadá jediná myšlenka - skály. Bohužel auto mám k dispozici až pozdě odpoledne. To mě však neodradí a ve 4 hodiny vyrážím na Štarkov, kde na mě čeká Medvídek Pů 7C, což je hódně převislý boulder na který mě přilákal přelez a článek od Martina Stráníka. Po příjezdu na místo se začíná zatahovat a když jsem asi v polovině kopce, tak se spustí pořádnej chcanec. Doufám, že to bude jenom přeháňka, takže používám bouldermatku jako deštník a jdu dál. Trošku mě rozhodí, když bouldermatka proprší na skrz. Dojdu pod strop, kde vede boulder Medvídek Pů a asi hodinu čekám než přejde déšť. Patrně klíčové místo bouldru je suché, ale výlez je zateklej pořádně. Chvíli suším a dávám úvodní pokus. To byla velká marnost. Chvíli boulder krokuji a přicházím na ten správný rukosled a nohosled. Je to pořádná silovina a navíc mě pořád otravujou nějaký malý mušky, kterých je tu hrozně moc a koušou. Do toho jsem ještě celej mokrej, takže chvílema "trošku" nadávám, ale zabalit to nechci. A btw. si musím dokázat, že jsem "drsnej outdoorák" (pochopí jen zasvěcená :P). Po asi půl hodině mám boulder zkroklej a dávám se do pokusů. Už ten první byl málem přelezový, ale spadl jsem z mokrých madel. Druhým, resp. třetím pokusem neponechávám nic náhodě a boulder přelézám.
Nakonec mi boulder až tak těžkej nepřijde, takže spíš lehčí 7B+? Těžko říct, možná se sešla síla s tím, že mi boulder sedl. Ale podmínka byla dost špatná a za C bych neměl čisté svědomí.
A ještě jedno doporučení: všichni kdo se chystáte Štarkov navštívit, tak si s sebou určitě vezměte nějakej ultra mega silnej repelent a žádný žlutý oblečení.

Ilustrační foto od Martina Stráníka

3. kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů - Pardubice

Tuto sobotu plnou slunka a konečně ozývajícího se jara, se uskutečnilo 3. kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. Bylo tomu tak v pardubickém H-centru a závodu se zúčastnilo téměř 120 závodníků. Vrchními stavěči byli Vítek Lachman s Romanem Kučerou a musím říct, že odvedli kus povedené práce. 

Moje první kvalifikační cesta vypadá poměrně lehce, ale nechci ji podcenit. Za bouřlivého povzbuzování (díky! :D ) se mi daří jako jedinému v mojí kategorii topovat. Druhá kvalifikačka je pro mě nejhezčí a nejlepší cestou jakou jsem kdy na ČP mládeže lezl. Bohužel laktát mi nedovolil si ji vychutnat až k topu a padám někde kolem předposlední expresky. Do finále postupuji z prvního místa. 

V izolaci čekám až mě všichni opustí a přijde řada na mě. Finálová cesta vypadá hodně dobře, ale cítím k ní mírný respekt. Bez zastavení lezu až přibližně do tří čtvrtin cesty. Tam to trochu uspěchám, sjede mi pata a nedokážu ufixovat lištu na jedné ruce alá McColl. To znamená pád a pár letmých nadávek. Nakonec mi i tento ne zrovna podařený výsledek stačí na první místo. Druhý skončil Honza Novák a třetí Michal Petřek. 

Díky stavěčům za super cesty, organizátorům za bezproblémový průběh, závodníkům za účast a vzájemné povzbuzování a všem ostatním zúčastněným. 

Výsledky chlapci

Výsledky dívky