Jedu společně s Marií, Terkou a Márou z Prahy. Cesta ubíhá celkem rychle a za asi 5 hodin přijíždíme do campu, kde nás už očekává další část výpravy. I přes vysokou nadmořskou výšku tu panuje téměř tropické vedro. Jinak tomu není ani druhý den, kdy máme na programu první kvalifikační cestu na obtížnost. Jak už tu je bohužel zvykem, tak cesta vede kolmáčem a před stropem končí. Cesta se mi moc nelíbí, ale s tím nic nenadělám. Dolezám zhruba do tří čtvrtin cesty, kde mi bohužel ustřeluje ruka. Po první kvalifikačce jsem na 48. místě a s tím tak úplně spokojen nejsem. Do semifinále se tento den probojoval Zdenda Ustohal, když jako jediná kategorie lezli v tento den obě kvalifikační cesty. V pátek nás čeká druhá kvalifikační cesta a kvalifikační rozlezy na rychlost. Druhá kvalifikačka mi sedí mnohem více, ikdyž je to opět převážně šukání v kolmáči. Cestu lezu na pohodu až do jejích tři čtvrtin, kde se prostě nedokážu navalit na nohy a téměř bez známky natečení padám. Nakonec mi to dalo nějaké 54. místo takže cíl se mi splnit nepodařilo. Tak trochu se z toho díky věčně dobré atmosféře v týmu oklepu a za chvily mě čeká rychlost. Před závodem se neudržím a asi hodinu a půl strávím na bouldrovce. Zabouldroval jsem sice pěkně, ale mohl jsem s tím počkat až budu mít po závodech. U rychlosti se trošku neorientuji ve startovkách a myslím si, že jdu na řadu jako 27. Realita byla taková, že jsem šel 3. Naštěstí si stihnu rychle obout lezky, zavzpomínat na to jak cesta vypadá, rychle namágovat a už lezu. Čas nic moc, ale naštěstí mám ještě jeden pokus. Druhý pokus si už řádně užívám, roztleskávám diváky, snažím se znervoznět nabušenýho Rusa vedle mě a po dolezení se s diváky řádně rozloučím. Čas stačil na 21. místo, čímž jsem svůj cíl splnil. Je to sice 5. míst od postupu do K.O. soubojů, ale i tak jsem spokojený, protože se leze na standartní cestě a já jí před závodem ani netrénoval. Od nás se daří postoupit Honzovi Křížovi, a Péťě Vojířové, která se ale na finále né její vinou nedostavila. V sobotu se většina jdeme podívat na dopolední deštivé semifinále, kam se od nás dostala Terka Svobodová, Anďa Pavlincová a Zdenda Ustohal. Do večerního finále se už bohužel nikomu z našich probojovat nedaří, a tak je finále bez české účasti. Většina dnes odjela domů, zůstali jsme jenom my a Křížovi. V poslední den Mistrovství se leze finále v rychlosti, ve kterém Honza končí bohužel těsně pod pódiem na pěkném 4. místě. Náš čas se již také naplníl a odjíždíme zpět do ČR.
Pocity ze závodů mám spíše špatné a dost demotivující, protože ikdyž se mi snad poprvé v životě podařilo natrénovat nějakou slušnější vytrvalost, na kterou jsem na evropácích a MS vždycky doplácel, tak spadnu kvůli blbému smeknutí ruky a kvůli tomu, že jako totální technický analfabet se nedokážu navážit na špatnou nohu. Nadruhou stranu můžu být spokojen s tím, že trénink byl účiný a na další závody se dokážu minimálně stejně kvalitně připravit. S Edinburghem se to sice srovnávat vůbec nedá, ale atmosféra v týmu i při závodech byla opět parádní.
A jak pravil Patxi: future is mine! :)
 |
