neděle 27. listopadu 2011

Mejcup 2011

Letos se opět konal již tradiční závod v boulderingu s názvem Mejcup. Do závodu bylo přihlášeno 333 lidí. Kvalifikace se konala na třech brněnských stěnách, Rajče, Freesport a Flash BB. Finále společně s afterparty bylo zakončeno v Brněnském klubu Fléda.
Já společně s Klimičem začínám kvalifikaci na Rajčeti, kde mi odolá jediný boulder. Potom přecházíme na asi 200 m vzdálený Freesport. Jsou tu samé dardy a po chvíli pochopím, že to není místo pro mě. Přejíždím tedy s Martinem na Flash. Tam se mi zadaří přelézt tři bouldry z osmi. Po asi šesti hodinách lezení ukončuji mé snažení a odevzdávám svůj výsledek.
Bouldry byly povedené, až na jeden u kterého byla výška více než výhodou, ale takový boulder se vždycky někde objeví a jsem rád, že byl jenom jeden. Takže stavěčům velká pochvala. Akorát pro příště bych pořadatelům doporučil trošku pozměnit systém kvalifikace - bylo by třeba stejně bouldrů jako teď, ale každý boulder by měl svoji hodnotu (nejlehčí 10 bodů, nejtěžší 1000 bodů...nebo tak něco) a pořadí by se sestavilo z například osmi nejtěžších vylezených bouldrů každého jednotlivce. Dalo by se tak vyhnout tomu, aby ti nejlepší museli kvůli postupu do finále lézt všech 21 bouldrů ikdyž více jak polovinu dají všichni na první a nijak je nerozřadí. Finalisti by pak mimo jiné na finále nebyli tolik zničení a diváci by měli možnost vidět ještě povedenější výkony. Přecejenom síly a hlavně kůže není při závodech na rozdávání.
Do finále jsem se nedostal, ale díky účasti téměř celé české špičky to byla paradní podívaná. Atmosféra hustá stejně jako speakerovi řeči a afterparty stejně tak.
Závod překvapivě vyhrál autor nejtěžšího bouldru světa Adam Ondra, který jediný s Martinem Stráníkem vylezl všechny čtyři finálové problémy. Oproti Marťasovi měl ale lepší pokusy. Třetí místo putovalo na Slovensko Peteru Doležajovi. V babách vyhrála Péťa Růžičková, druhá byla Katka Fickuliaková (SK) a třetí teprve čtrnáctiletá Katty Zachrdlová.
Po letošním ročníku můžu opět říci, že Mejcup má pro mě i nadále nálepku nejlepšího českého závodu.


jeden z bouldrů na Rajčeti

Fotky se bohužel dost nepovedli, takže žádné použitelné nemám. Ale až budou nějaké oficiální přihodím sem link.

neděle 30. října 2011

Petráč

Tento víkend byla v plánu společně s Martinem, Markétou a Ondrou návštěva petrohradských bouldrů. V sobotu je strašná mlha a obáváme se, že všechny bouldry budou zateklé. Naštěstí na "mlýňáku" byly mokré jenom výlezy a lézt se dalo téměř vše. S Martinem se rozlézáme v nějakém 6C. Poté oba ulovíme vedlejší Barakudu 7B/B+ a Marťas pošle ještě vedlejší 7C. Poté se přemístíme na Podsvětí, kde má Martin společně s Ondrou vyhlídnutý Underground 8B+. Jenže když do bouldru nastoupí Martin s jeho buldočí silou, je ihned po pokusování, jelikož urval nástupový chyt. Vyleze tedy alespoň Lístek na věčnost 8A a Hádese 7C+. Dále se přemísťujeme pod pěkné silové 7B, to se mi daří na druhý pokus. Zkusím ještě takový low start za 7C+, ale jsem slabej. Jdu tedy pozkoušer restík z předminulého roku, Sokolík 7A. Jakmile se mi podaří zvednout noha (ach ten strečink) boulder vylézám na první, takže pohoda. Flashnu si Aumax pravý 7A a Martin jde na Kombu 8A. Trochu zabere a flash je tam. Přejíždíme na Větrnou hůrku, kde mám od minula rozlezenou Emily 7B. Třetím pokusem je tam a dneska to můžeme zabalit.
V neděli je na programu Vyhlídková skála, ale je tam všechno mokrý, a tak jdeme okouknout nejmaldší oblast, Rybníček. Bouldry nic moc, nakonec si vybereme jedno lehké 7B, které dáváme hned a potom následuje Růžový kavalír 7C+. Je to pěkná silovina s poměrně dobrými, ale né přiliš velkými chyty. Martin to druhým pokusem pošle. Já si trošičku poladím program a čtvrtým pokusem s radostí vystoupávám na vrchol. Je to můj asi nejtěžší boulder, ikdyž jsme se s Martinem shodli, že je to spíš 7C/C+. Martin dá ještě stropové 8A na druhej a valíme domů.

ČP Svitavy

V den výročí založení prvního Československého státu se konal poslední závod ČP v lezení na obtížnost. Původně jsem se jej neměl zúčastnit, ale nakonec na skály jedu až o den déle, tak na závod zavítám. Jelikož je závod naplánován na dost špatné datum, účastníků není zdaleka tolik jako na předchozích kolech.
Motivace k závodění trochu pokulhává, ale to se změní ihned po odlezení kvalifikačních cest, když se mi daří do finále postoupit z 1. místa. Ve finále se s touto rolí bohužel nějak nedokážu srovnat a cestu dost pokazím. Naštěstí jsem ji pokazil dost vysoko a k mému udivení to opět stačilo na letost již tradiční 2. místo.
Po závodě se ještě konalo vyhlášení celkových výsledků, kde jsem obsadil též 2. místo za Petrem Čermákem.

neděle 23. října 2011

MČR v lezení na obtížnost + Ostaš

Tuto sobotu se konalo MČR mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Závody se uskutečnily v pro mě nedaleké Chocni. Závodu se zúčastnilo něco málo přes sto lezců a lezkyň ze všech koutů ČR. O cesty se postaral Martin Stráník a s tímto nesnadným úkolem si poradil na výbornou.
První kvalifikačka byla celkem jasná, prostě stačilo pořádně zabrat ve stropě. Já jsem sice zabral, ale moje pata to nějak neakceptovala a těsně před topem jsem se odporoučel k zemi. I tak je z toho průběžné druhé místo. Druhá kvalifikačka už je o něčem jiném, je těžká hned od začátku a pekně v ní natíká. Asi ve třech čtvrtinách cesty si neporadím s techničtějším místem a je z toho opět průbežná druhá příčka. Do finále tedy postupuji v závěsu za Peťou Čermákem. Finálovka vypadá moc pěkně, menší kladný chyty, bez nějakého odpočinku. Při nástupu do cesty jsem lehce nervózní, ale postupně ze mě nervozita odpadá. Nakonec jako již tradičně mi v nejméně vhodnou chvíly smekne noha, to sice ještě z posledních sil udržím, ale následující krok už nezvládnu. Trochu si zanadávám a už jsem na zemi. Po mě šel ještě Peťa, který dolezl o dva chyty dál a stal se tak mistrem ČR, já jsem obsadil místo druhé.
Závody to byly organizačně velmi dobře zvládnuté a nebýt toho mírně pokaženého finále, tak i se svým výkonem bych mohl být spokojen, ale to jsou holt závody. 

 


Další den je v plánu bouldering na Ostaši. Vyjíždíme ve složení Honza, Klimič a já. Teplota je kolem pěti stupňů ve stínu a něco přes 10 stupňů na sluníčku, takže podmínky jsou téměř ideální. Jako první boulder si vybírám Louis Armsrtong 7B+, daří se mi to poslat z první, ale nejsem si jistí klasou. Klimič v tom dá taky pár nadějnech pokusů, ale prej to nechá na jindy. Poté jdeme pozkoušet vedlejší 7C, bohužel nejsem schopnej pořádně zabrat za špatnou lištu, a tak boulder odolává. Dále mám vplánu Vzali mi můj sen 7C, tam se asi přes hodinu trápím a asi třikrát spadnu z posledního kroku, naštěstí jsme měli dost bouldermatek a dopad byl jak "do peřinky", teda skoro. Bohužel ze dvou prstů už jde gejzít červené tekutiny, takže se společně přesunujeme zpět na Malý střecháč, kde je nové 7A+. To vypadá moc pěkně, ale dost mě bolí prsty, a tak zatím jen sleduju Klimiče s Honzou. Honza posílá z první, Klimič se s tím trochu trápí. Po chvíly to nevydržím a jdu to zkusit taky. K mému údivu se mi stejně jako Honzovi daří flash. Klimičovi to moc nesedí, takže jdeme na poslední naší zastávku. Honza s bezchybným programem rychle pošle Festival experimentální kultur, prý 7C+ a zcela unavení odjíždíme domů.

sobota 1. října 2011

Next level

Začátek podzimu je výjimečně suchý, a tak neváhám ani minutu a v sobotu jedu bouldrovat na skály. Jelikož překližkářům se nikam nechce jedu pouze s taťkou. Už dlouho se chystám navštívit bouldrovou oblast nedaleko Humpolce, ale až do teď k tomu nebyla příležitost. Vstávám tedy o půl šesté a před osmou již nastupuji do prvního bouldru. Struktura skály je tu velmi hrubá, takže po asi pěti bouldrech už začínaj prsty pomalu brečet.
Rozlézám se na kameni Cukrárna, na pár šestkách. Poté se přesunuji na Peklo, kde mám vyhlídlé tři sedmičky. Jako první z nich jdu Tak pravil Zarathustra 7B, daří se mi flash, ale 7B to není ani náhodou, max 7A+. Další na řadu jde Luciferus Fuckus 7A+. První pokus podcením, ale na druhej ho pošlu. Vedlejší 7A dávám smolně až na třetí. Teď jdu najít boulder Díra a Díra direct. Po čtvrt hoďce bouldry nacházím a tak se vracím pro věci. Když se vrátím zaujme mě boulder Přepiště dějiny 7C. Původně jsem neměl v plánu jej ani zkoušet, ale tenhle styl bouldrů mi sedí, takže obouvám lezečky a jdu na to. První pokus mě dost překvapil, protože jsem dolezl dál než jsem myslel. Potom asi třičtvrtě hodiny ladím program a následně třetím pokusem boulder s obrovskou radostí přelízám. Je to moje první 7C, tudíž jsem opravdu šťastnej. O to větší radost z toho mám, protože jsem to musel lézt bez jednoho docela zásadního stupu, jelikož jsem malej a nedosáhl jsem na něj. Prsty jsou na tom už docela špatně, ale psyche je very high, a tak beru matici a jdu pod boulder Díra direct 7C. Tam bohužel zjistím, že mám na jeden krok příliš krátké rozpětí a smutně se odporoučím. Jako poslední boulder si dám na druhej Slepice nebo vejce 7A+.
Oblast je to na jedno dopoledne parádní, ale za víc návštěv to asi nestojí. Bouldry tu jsou většinou po velkých chytech s dlouhými kroky. Nejvíce se mi pochopitelně líbil boulder Přepiště dějiny a také Tak pravil Zarathustra, zbytek bouldrů nic moc. Klasa mi u některých bouldrů přišla dost měkká, ale bylo celkem tření a možná mi to sedlo, takže nechci zbytečně nějaké bouldry moc shazovat, přece jen jsou to jenom čísla, které nám mají pomoci při výberu bouldru a ne udávat to, který boulder polezeme.



Za fotky se omlouvám, ale za prví taťka prostě fotit neumí a za druhý se asi po dvaceti minutách vybil foťák. :/

středa 28. září 2011

Opět vlhký Otradov

Dnes díky Václavu II. nemusím do školy a tak jedu lézt a čistit na Otradov. Nejdříve se jdu podívat na nové 7C od Martina. Taktně u koukání i zůstanu, jelikož mi nejde do hlavy jak bych odlepil zadek od země. Vracím se tedy kousek zpět a cestou narazím na pěkný kámen. Očistím ho, ustoupnu pár stupů a zachvíly vzniká pěkné 6C.
 

Pokračuji kousek nad kámen Monolit, kde jsem si minule vyhlídl menší převísek. Bohužel tam trochu zavazí kámen za zády, a tak se musí lézt trochu opatrnějc. Po očištění se dávám do pokusů a třetí v řadě je přelezový. S klasou si nevím moc rady, trochu zabrat se tam musí, ale radši zůstanu při zemi a nastřeluji 6C+. Boulder by šel možná ještě prodloužit, ale tady už ten kámen za zády opravdu hodně zavazí a tak jdu dál. Zastavuji se u Výparku, kde vylezu Transpiraci 6C a zkouším připojující se 7A a vedlejší 7A+. Začáteční chyty jsou bohužel dost vlhký a nedokážu za levou lištu pořádně zabrat. Takže tam nasázím pár pokusů a jdu okouknout další neočištěný kámen. Neočištěný vypadá, že by tu mohl vzniknout pěkný těžký boulder. Pod nánosem hlíny a všeho možnýho se ale objeví velká lišta a bude z toho asi nějaká šestka. Možná pujde ještě takovej nic moc traverz po velmi oblé hraně, je to ale dost nízký. 
 

Času není na zbyt a tak jdu k poslednímu neočištěnému kamenu. Co jde očistím a koukám co by tu šlo lézt. Odhadem by tu mohli být tři sedmičky, ale to se uvidí až příště, protože z dálky už na mě troubí vlak.

neděle 25. září 2011

Otradov

Dnes jsem po dlouhé době vyrazil bouldrovat někam ven. Nikomu jinému se bohužel nechtělo, a tak jsem vzal bouldrmatku a lezky a sedl jsem na vlak. Poté jsem si dal menší pochoďák a odměnou mi byl Otradov. Jako první boulder zkouším spíš tak ze zvědavosti Teorii relativity 7C+, ale jeden krok vůbec neudělám a tak jdu dál. V noci nebo k ránu byla asi velká rosa a většina bouldrů je dost vlhká. Chvily pobíhám od kamenu ke kamenu a pak se zastavuji u jednoho ještě neposkvrněného kousku. Udělám tam tři nové lehčí bouldry a okouknu kámen nad, kde také nějaké bouldry pujdou, ale nemám tu věci na očištění a tak to nechávám na jindy. Poté se ještě zastavuji u jednoho neočištěného kamene a ujišťuji se, že tu ještě chvíly bude co lézt. Přecházím na druhou stranu řeky a nacházím jeden suchý a celkem těžký boulder. Vůbec nevím co to je, ale je u toho šipka tak to jdu zkusit. Asi půl hodiny vymýšlím správný program a pak to pošlu. Cestou zpět píšu Martinovi a prej je to Break the line 7A+. Mě to přišlo celkem těžký, ale to 7A+ to asi budu. Každopádně ikdyž to tak nevypadá tak je to moc pěknej boulder. Bohužel už nemám čas a tak utíkám na vlak.

Break the linea 7A+

ČP mládeže, Brno

Po delší odmlce se tento víkend konalo další kolo Českého poháru v lezení na obtížnost. Tentokrát na velmi převislé stěně Brněnském Rajčeti. Závodu se celkem zúčastnila rovná stovka závodníků. O cesty se postaral Petr Soláňský s Víťou Lachmanem. A řekl bych, že se celkem vydařili.
Kvalifikačky byly čistě silově vytrvalostní, po dobrých chytech ve velkém převise. V první kvalifikačce mi ustřelí noha a jsem na průběžném třetím místě. V druhé kvalifikačce si na to dám pozor a s bandaskami dolézám asi tři chyty pod top a i po druhé kvaldě jsem třetí. Do finále tudíž postupuji ze třetího místa. Finále vypadá moc pěkně. Je tam jedno větší dynamo z kterého mám celkem respekt, ale naštěstí zbytečně. Finálovka se mi vydařila ze všech cest nejlíp a dál dolezl jen Peťa Čermák, který s odstupem vyhrál. Na víc bohužel moje (ne)vytrvalost nestačila.

finálová cesta

neděle 18. září 2011

EYC v boulderingu, Mnichov

Tento víkend se konal druhý Evropský pohár mládeže v boulderingu. Závody se uskutečnili na největší bouldrovce světa. Z česka vyjela skupina dvou závodníků a dvou závodnic. Počet startujících byl obdobný jako v Meranu. Stavění bouldrů neměl na starosti nikdo jiný než samotný Jacky Godoffe a jeho crew. A bylo to znát. Oproti Meranu to byly nádherné bouldry za které by se určitě nestyděli ani na svěťáku.
Závody se lezou stejným systémem jako před týdnem a moje kategorie začíná o půl třetí. Popisovat tu dvanáct bouldrů se mi opravdu nechce a tak tu napíšu pouze výsledek, T4P11 Z7P16. Mohlo to být o dva bouldry lepší, ale tentokrát i o dva horší, takže určitě větší spokojenost než před týdnem, ikdyž to pořád není to co bych si přál. Nakonec z toho bylo nějaké 20. místo. Nejlépe se od nás opět umístila Kája, která byla 12.

Boulder č. 1

Boulder č. 9

Pokus v bouldru č 11, o dva pokusy později se mi zadařil TOP


Boulder č. 3



Boulder č. 11

neděle 11. září 2011

Historicky první Evropský pohár v boulderingu mládeže

Tuto sobotu se v Italském lázeňském městečku Meran konal historicky první Evropský pohár mládeže v boulderingu. Systém závodů byl nastevený trochu zvláštně, ale chápu že si nás musejí stavěči trochu ozkoušet. Lezlo se 12 boulderů stylem flash, s časovým limitem jeden a půl hodiny a maximálně pěti pokusy na boulder. Závody se konaly na náměstí na čerstvém alpském vzduchu a tropickém vedru. Z česka se vypravila pěti členná skupina závodníků. Celkově skupiny čítaly okolo 25 účastníků, což je na první závod celkem slušná účast, která se podle mě bude s dalšími závody navyšovat.
Po dlouhé době jedu na závody plně odpočatý, zdravý a nic mě nebolí. Při rozlezu se cítím strašně silný a připravený poslat všechno co bude v mých silách. No... moc toho nebylo. Hned první boulder mě nepěkně zaskočí. A to protože se jedná o skok, který mi neměl činit nějaké větší problémy. Bohužel opak byl pravdou a ani pátým pokusem se přelez nekoná. Na dalším bouldru pohořím obdobně, a tak jdu na nejlehčí problém. Ten posílám z první a vedlejší o něco těžší boulder na druhý. Poté se ale vracím na začátek a poletuju od jednoho bouldru ke druhému, ale nic z toho. Vyhlídnu si tedy papírově skoro nejtěžší boulder a druhým pokusem jej přelézám. To mě sice dost namotivovalo, ale už není moc času a kůže. V záplavě endorfinu se mi daří ještě pár zón, což je ale bohužel vše. Můj konečný výsledek byl tedy T3P5 Z6P13. Z 28 zúčastněných to dalo slabé 21. místo. Konečné hodnocení je takové, že horší to být nemohlo a lepší to může být vždy.
Od nás se nejlépe umístila Karolína Nevělíková, které o jeden boulder uniklo finále. Dobře taky zabušil JJ, jenž byl 14.
Závod to byl organizačně celkem dobře zvládnutý. Až na rozlezovku, která byla komplet na rozpáleném sluníčku. Bouldry byly také nic moc, spíše takové těžké lezení než něco jako je na svěťáku.
A za týden reparát v Mnichově.

středa 31. srpna 2011

MSJ Imst

S blížícím se koncem prázdnin nadešel také čas pro Mistrovství světa juniorů, které se letos konalo na obrovské venkovní stěně v malém Rakouském městečku Imst. Závodí se jako vždy ve dvou disciplínách - rychlost, obtížnost. Já jsem přihlášený na obě. Jako cíl jsem si stanovil vylepšit loňská umístění.
Jedu společně s Marií, Terkou a Márou z Prahy. Cesta ubíhá celkem rychle a za asi 5 hodin přijíždíme do campu, kde nás už očekává další část výpravy. I přes vysokou nadmořskou výšku tu panuje téměř tropické vedro. Jinak tomu není ani druhý den, kdy máme na programu první kvalifikační cestu na obtížnost. Jak už tu je bohužel zvykem, tak cesta vede kolmáčem a před stropem končí. Cesta se mi moc nelíbí, ale s tím nic nenadělám. Dolezám zhruba do tří čtvrtin cesty, kde mi bohužel ustřeluje ruka. Po první kvalifikačce jsem na 48. místě a s tím tak úplně spokojen nejsem. Do semifinále se tento den probojoval Zdenda Ustohal, když jako jediná kategorie lezli v tento den obě kvalifikační cesty. V pátek nás čeká druhá kvalifikační cesta a kvalifikační rozlezy na rychlost. Druhá kvalifikačka mi sedí mnohem více, ikdyž je to opět převážně šukání v kolmáči. Cestu lezu na pohodu až do jejích tři čtvrtin, kde se prostě nedokážu navalit na nohy a téměř bez známky natečení padám. Nakonec mi to dalo nějaké 54. místo takže cíl se mi splnit nepodařilo. Tak trochu se z toho díky věčně dobré atmosféře v týmu oklepu a za chvily mě čeká rychlost. Před závodem se neudržím a asi hodinu a půl strávím na bouldrovce. Zabouldroval jsem sice pěkně, ale mohl jsem s tím počkat až budu mít po závodech. U rychlosti se trošku neorientuji ve startovkách a myslím si, že jdu na řadu jako 27. Realita byla taková, že jsem šel 3. Naštěstí si stihnu rychle obout lezky, zavzpomínat na to jak cesta vypadá, rychle namágovat a už lezu. Čas nic moc, ale naštěstí mám ještě jeden pokus. Druhý pokus si už řádně užívám, roztleskávám diváky, snažím se znervoznět nabušenýho Rusa vedle mě a po dolezení se s diváky řádně rozloučím. Čas stačil na 21. místo, čímž jsem svůj cíl splnil. Je to sice 5. míst od postupu do K.O. soubojů, ale i tak jsem spokojený, protože se leze na standartní cestě a já jí před závodem ani netrénoval. Od nás se daří postoupit Honzovi Křížovi, a Péťě Vojířové, která se ale na finále né její vinou nedostavila. V sobotu se většina jdeme podívat na dopolední deštivé semifinále, kam se od nás dostala Terka Svobodová, Anďa Pavlincová a Zdenda Ustohal. Do večerního finále se už bohužel nikomu z našich probojovat nedaří, a tak je finále  bez české účasti. Většina dnes odjela domů, zůstali jsme jenom my a Křížovi. V poslední den Mistrovství se leze finále v rychlosti, ve kterém Honza končí bohužel těsně pod pódiem na pěkném 4. místě. Náš čas se již také naplníl a odjíždíme zpět do ČR.
Pocity ze závodů mám spíše špatné a dost demotivující, protože ikdyž se mi snad poprvé v životě podařilo natrénovat nějakou slušnější vytrvalost, na kterou jsem na evropácích a MS vždycky doplácel, tak spadnu kvůli blbému smeknutí ruky a kvůli tomu, že jako totální technický analfabet se nedokážu navážit na špatnou nohu. Nadruhou stranu můžu být spokojen s tím, že trénink byl účiný a na další závody se dokážu minimálně stejně kvalitně připravit. S Edinburghem se to sice srovnávat vůbec nedá, ale atmosféra v týmu i při závodech byla opět parádní.
A jak pravil Patxi: future is mine! :)




pondělí 15. srpna 2011

EYS Imst + Frankenjura - aneb když se nedaří

Minulý víkend se v Rakouském Imstu konal již třetí(pro mně první) evrpský pohár mládeže pro tento rok. V pátek ráno vyjíždíme společně s JJ, Márou a s Schumacherem v oktávce Marií z Prahy. Po příjezdu se ubytujeme v campu, registrujeme se a jdeme spát, aby jsme na zítřejší závod byly fit. V sobotu se probouzíme do slunečného dne. V mé kategorii nás je 46. já jdu na řadu jako 23, což znamená, že druhou cestu půjdu jako poslední. Na vzdory tomu, že první kvalifikačka se lezla převážně v kolmáči, tak mi docela sedla. Bohužel při přechodu do převisu naberu špatně chyt nechám si dole nohy a dál už to nejde. Po první kvalifikačce jsem na 28. místě. V druhé cestě lezu jak poleno. Od začátku se zbytečně zasekávám, řeším problémy tam kde nejsou a vrcholí to tím že padám při smeknutí nohy, když jsem cvakal asi pátou expresku. Hezky se proletím, trochu si zanadávám a se sklopenou hlavou odcházím. Z mojí strany byly tyto závody naprostá tragédie a doufám, že za necelé dva týdny to všechno napravím. Jediný kdo se od nás probojoval do finále byla Anďa. Peťovi a Terce to jenom těsně uniklo.
Po závodech jsme se tak nějak všichni sešli v campu. Pár se nás sebere na menší procházku Imstem. Hrajeme takovou super hru v důsledku níž se JJ vrací nočním Imstem do campu pouze v trénírkách. Radě "starších" pak musíme podat vysvětlení, ale naštěstí stejně jako JJ naši zábavu pochopili.
V neděli máme v plánu zajet na otočku do Jury. Asi hoďku tam každej něco pokoušíme, ale potom bohužel začíná pršet, takže to balíme a s obdivuhodným Mariiným řidičským umem míříme rychlostí blesku, kterých je na nebi čím dál víc do Prahy. Tam díky převtělenému Schumacherovi stíhám přeběhnout na bus a jedu už domů.
Tak za týden a půl znovu a snad líp!

 Video z druhé (pokažené) kvalifikačky:

středa 3. srpna 2011

Mokrý Otradov

Včera jsme s Honzou a Hartmikem zamířili na Otradovské bouldry. Bohužel hned po příjezdu zjišťujeme, že úplně suché není nic, a tak lezeme alespoň to co se jenom trochu dá. Rozlezeme se u Monolitu, kde se mi daří přelézt Brutus kaktus 7B. Nebýt to mokré tak bych možná řekl jenom 7A+, ale boulder je to pěknej. Ještě předtím vylezu na první boulder Na půl cesty 6C+. Potom se přesunuji ke kamenu vedle na Vesuv 7A. Malinko mě zaskočí oblejší hrana, ale třetím pokusem dávám. Honza s Hartmikem tady mají od minula už všechno přelezlé a já už tady také nemám co lézt, takže jdeme k projektu a novému 7C od Martina. V projektu se hned prvním pokusem cítím velmi dobře, ale v tom se semnou ulomí pro mě dost klíčovej chyt a už se válim na bouldrmatce. Bez toho chytu je to celkem morfo. Připojuji se tedy k Hartmikovi, který zkouší vedlejší 7C. Program od Martina znám, ale opět se utvrzuji v tom jak neskutečně je silnej a raději šetřím kůži. Hartmik to pochvíly taky balí a stejně tak Honza. Honzovi se následně povede zbombit projekt, kde využívá výšky a rychle přelézá. Říká něco o 7B+ nebo 7C. Pro menší to určitě to 7C bude, protože je to fakt dlouhej krok s jednou špatnou nohou. Naší poslední zastávkou je Queen Mary. Tam Honza druhým pokusem posílá asi 150 cm dlouhý skok a zkouší ještě projekt v údolní převislé stěnce. Skok prej asi tak 7B a projek je spíš něco pro Martina. Tipuju, že klasa by se mohla pohybovat někde okolo 8A+. Jedná se o nizký start z velkého táhlého chytu, dále přes malé ikdyž celkem ostré bočákové a spoďákové lišty do né úplně dobré hrany s nic moc výlezem. Hartmik pošle z první Fylozofii müsli 7A a valíme domů. Teda aspoň si to myslíme, než dojdem k autu, kde Honza zjistil, že někde po cestě mu vypadli klíčky od auta. Takže se vracíme a neštěstí je celkem rychle najdem. Teď už teda opravdu jedeme dom a doufáme, že při příští návštěvě už bude všechno suchý.

Honza v Malém třesku 7B+/7C


Já a Vesuv 7A

pátek 8. července 2011

První prázdninový Holštejn

Včera jsme společně s Klimičem a Tomem Žákem vyrazili na Holštejn. Trochu nás překvapí autobus, který nezastavuje tam kde jsme si mysleli a tak si dáme na rozcvičku menší procházku. Nicméně v osm již stojíme pod skalami. Na rozlez se pokoušíme dát Urob si sám 8-, ale OS se nekoná a následně ani klimičův pokus o flash. Tom cestu vycvakává a jdeme k Němé Barikádě 9+/10-. Relativně bez problémů ji nakrokuji, ale spojit jednotlivé kroky je už trochu jiné kafe. Dám tři pokusy končící ve 3/4 cesty a rychle mi dochází, že musím ještě trochu podrtit vytrvalost. Klimič dá taky pár pokusů a přesunujeme se zpět k Buči. Zde mám v plánu vyzkoušet cestu Věčně bez peněz 9-. Bohužel začíná pršet. Sice ještě stihnu dát jeden trapnej pokus, ale bez většího úspěchu. Přecházíme na Vaňousy, kde si chci ještě tréninkově zatraverzovat. Déšť to však nerespektuje a tak to balíme a kolem čtvrté odpoledne valíme domů.






neděle 19. června 2011

ČP mládeže v rychlosti, Příbor 2011

Tento pátek a sobotu se v Příboru konalo druhé a třetí kolo ČP v lezení na rychlost mládeže. V pátek se nás sešlo v mojí kategorii osm, což je poměrně hodně. V rozlezech mám nejrychlejší čas a postupně se pavoukem proracovávám až do finále, kde se potkávám s Jardou Vystavělem. V první cestě mě předlézá, ale v druhé si trochu máknu a je z toho 1. místo. V sobotu je přihlášeno o závodníka méně. Opět se mi společně s Jardou daří dostat až do finálového rozlezu. Tentokrát se mi v první cestě podařilo udělat dvě hloupý chyby a do druhé cesty jsem nastupoval už s moc velkou ztrátou. Druhou cestu sice dolézám první, ale ztrátu z první cesty jsem už nedohnal, takže je z toho 2. místo.

pátek 3. června 2011

Jančača, Kelímek a Rajbík na Ostaši

Toto pondělí jsme měli ve škole ředitelské volno, a když se k tomu přidalo relativně dobré počasí, o tom, že se pojede na skály bylo rázem rozhodnuto. Volba padla na Ostaš. Jeli jsme v sestavě Klimič (Kelímek), Honza Chvála (Jančača) a já (Rajbík). O zábavu na tomto výjezdu nebyla nouze, chvílema to dokonce vypadalo, že jsme zapomněli proč jsme tam vlastně jeli. Po té lezecké stránce už to tak slavné nebylo, ikdyž s prázdnou jsme také neodjeli. Jančača přelezl dvě 7C, z toho jedno poslal na OS, Kelímkovi ke spokojenosti stačilo posbírat pár šestek a já jsem si odvezl alespoň jedno 7B. Mimo tyto bouldry jsme si také přivezli nové velmi příhodné přezdívky. Doufám, že podobně laděný výjezd co nejdříve zopakujeme a třeba k tomu přidáme i nějaké ty lepší lezecké výkony.







pátek 13. května 2011

Opět Otradov

Včera (12.5.) jsem opět zavítal na Otradov. Cílem bylo prozkoumat neprozkoumané, něco málo očistit a pozkoušet projekt. Bohužel než se dostanu z Poličky k bouldrům docela se rozprší. Naštěstí je 95 % zakryto stromy a tak je většina bouldrů suchá. Nejdříve se dám do čištění nového kamenu, kde poté udělám dva lehčí bouldry 6A a 6B+, což je pěkný trochu fintový boulder. Poté jdu na projekt, který je trochu mokrý, ale mágo to vyřeší. Ze začátku mi to moc nejde, ale každým pokusem se zlepšuji. Nakonec můj progres zastavuje ulomení jediného kladného chytu v bouldru a ustoupnutí jediného relativně dobrého stupu. Po chytu i stupu tam sice něco málo zůstalo, ale boulder tím znatelně ztěžkl. Každopádně lézt to půjde. Dám ještě jeden trapnej pokus, jenže kůže na prstech už je proti a tak jdu prozkoumat zbytek oblasti. Našel jsem asi 8 nových kamenů, jen škoda těch dopadů…



pondělí 9. května 2011

ČP mládeže, Jablonec nad Nisou

8.5. se konal v pořadí již druhý Český pohár mládeže v lezení na obtížnost pro tento rok. Já jsem od úterý bohužel na antibiotikách. Závod se konal na jedné z největších stěn v ČR. Ale bohužel ani to nám nezaručilo, že závod bude organizačně dobře zvládnut. To bohužel totiž vůbec nebyl. Přece jen 4 hodinový prostoj mezi kvalifikačkama není zrovna ideální.
V naší kategorii se nás sešlo pouze 6. První kvalifikačka byla tak kolem 6b - 6c. Já, Matěj a Peťa TOPujem. Druhá kvalifikačka už je o něco težší. Do TOPu ji dolézá jenom Peťa, ale bohužel (nechtěně)s pomocí chytů za páskou, takže mu byl započítán poslední chyt držený před páskou. Matěj dolézá pár chytů pod TOP a já pár chytů pod Matěje. Do finále postupujeme 4 a já jdu ze 3. místa. A to se nezměnilo ani ve finále, takže pořadí 1. Peťa 2. Matěj 3. já.
Cesty mi vůbec nesedli a ani se mi vůbec nelíbili. Cesta byla v podstatě o tom pádlovat po madlech dokud to jde. Myslím si, že cesty by měli prověřit závodníka po více stránkách než jenom po té vytrvalostní. Prakticky to byl převislý žebřík a nějaký lezecký "um" vám byl k ničemu. Takže jak jsem se na tuto stěnu těšil, tak jsem byl zklamaný. Jediné co mi zvedlo náladu byl Matěj s jeho geniální hrou ve které je "fakt dobrej". Hra se zalíbila i prezidentovi naší "nejdůležitější komise" Tomovi Binterovi st. a tak bylo o zábavu alespoň na nějakou chvíly postaráno. Poté si odbydeme vyhlášení a kolem 8 se všichni rozjíždíme domů.



PS: Než do Jablonce na závody, raděj do deníčku sbírat body! ;)

neděle 1. května 2011

ČP mládeže, Jičín

V den pálení čarodejnic se konal v Jičíně první letošní ČP v lezení na obtížnost mládeže. Oproti minulým rokům přibyla kategorie J (junoři a juniorky). O cesty se postaral Víťa Lachman. V mojí kategorii se nás sešlo asi 7. Já šel v první cestě na řadu jako druhý. První cesta mi celkem sedla a z naší kategorie jsem ji dolezl nejdál. V druhé cestě jsem se trochu přecenil a spadl jsem dva chyty před TOPem. Do finále jsem šel tedy společně s Peťou Čermákem z prvního až druhého místa. Při prohlídce finálové cesty řeším celý stanovený čas na prohlídku jedno jediné místo. To se mi asi stalo osudným jelikož jsem si neprohlídl pořádně celou cestu. Při nástupu do cesty mě trochu překvapí obtížný kolmý začátek, ale pak se do toho zase dostanu. Bohužel dolézám do místa kde se mi to zdá jako nelzeitelné a když se už poroučím k zemi všímám si, že jsem přehlídl a vynechal chyt a snažil jsem se to lézt přes špatnou přídrž. Naštěstí cesta byla dost obtížná a kromě Peti se přede mě nikdo nedostal, takže celkově druhé místo.

pondělí 25. dubna 2011

A zase na Otradově

Včera jsme se společně s Honzou Chválou vydali očistit a přelézt pár nových bouldrů na Otradově. Měl s námi jet ještě Vláďa Střílek, ale z prvu nezjištných a následně pochopitelných důvodů nejel. Nejdříve ukazuji Honzovi dva již hotové bouldry, které hned přelézá a potvrzuje obtížnost. Poté na kameni Discovery vytvoříme dva lehčí bouldry a jdeme k obtížně vypadající převislé hraně. Honza vymyslí parádní fintu a přelézá, prej něco kolem 7A+. Já jsem bohužel krátkej (= slabej) a tak musím ještě zesílit. Potom jdeme očistit nový kámen, kde ztrávíme tak 2 hodiny. Sundáme vrchní koberec, očistíme pár mechů a zjišťujeme, že tam povede parádní těžký boulder. Ten se bohužel dneska Honzovi nedaří, a tak přelézá aspoň dva nové lehké bouldry. Poslední zastávka je na zatím nejnovějším kamenu, který jsem při poslední návštěvě částečně očistil. Kámen dočišťujeme a přelézáme parádní hranu za asi 6C+ a vedlejší také pěkný boulder za asi 7A. Možná zde půjde i cca dvoumetrový skok, to je něco pro Honzu. A v pravo od hrany v menší převislé stěnce by mohlo vzniknout i něco hódně těžkýho.
Být každý výjezd jako tento, oblast by byla tak do měsíce hotová. Takže velké díky Honzovi za vydatnou pomoc.

Honza v boulderu Kapr Adina 6C+



Yucatán 7A



Pandemonium 6C+


Kámen před naším příjezdem



...a kámen po našem odjezdu

neděle 17. dubna 2011

Druhá návštěva nové oblasti

Dnes jsem společně s Petrem Mazalem a Vláďou Střílkem vyrazil na obhlídku nové bouldrové oblasti. Očistili jsme tři kameny a něco málo i vylezli. Prvně čistíme asi nejhezčí kámen sektoru, a to menší strůpek jménem Discovery. Půjdou zde udělat asi 4 bouldry. Dva z nich hned přelézám, navíc kupodivu na flash. První bouldr se daří přelézt i Petrovi a tak vzniká boulder Kapr Adina 6C+. Petr se dá potom do bouldru číslo 2. Jde o traverz podél celé hrany. Petr dá jeden dost povedený pokus, ale tentokrát ho to nepustilo. Mě se boulder s trochou štěstí daří na flash a bude to něco kolem 7A. Vláďa tam ještě hodí pěkný záda (škoda že jsme neměli kameru), očistíme další dva kameny a valíme domů.
A ještě něco...trošku jsem přemýšlel (nebo jsem se o to při nejmenším snažil)a dospěl jsem k tomu, že přece nemá smysl, aby oblast byla tajná, když příroda je tu přece pro všechny, ne? :) Takže jedná se o oblast u obce Otradov, podél řeky Krounky. Akorát vás prosím, kdyby tu náhodou někdo dělal bouldry, tak aby mi potom poslal foto a nákres bouldru i s názvem a klasifikací. Ať v tom není zmatek a je lehčí případná tvorba průvodce. E-mail: stepanek-michal@email.cz
Foťák jsme bohužel nikdo nevzali, tak snad příště.

pátek 15. dubna 2011

New secret boulder area!

Dnes mě nesnesitelná užírající nuda ze sezení na zadku vyhnala do přírody. A ještě že. Výsledkem je nová (zatím budoucí) bouldrová oblast skýtající na zdejší podmínky nevídaný potenciál. Odhadem by zde mohlo vzniknout okolo stovky bouldrů, nevím, možná víc, možná míň. Nachází se zde kameny od 2 až do cca 10 metrů. Jsou tu kolmáče, převisy a i nějakej ten měnší strop, takže od všeho něco. Horší je to s dopadem, někde je OK ale u takové 1/2 je to minimálně na dvě, spíš tři matice. Dost řečí...teď nějaký fotky.


asi 2,5 m vysoký převis s bouldrem na hraně (cca 7A - 7C)



asi šestková hrana



asi 6-ti metrovej kolmač s nic moc chyty

To by pro ukázku mohlo stačit. Oblast je (bohužel pro vás) zatím "secret". Což by se mělo do července snad změnit. Ale abych ve vás nebudil nějaké plané iluze, tak musím konstatovat, že sám ještě nevím jak moc významná oblast to bude. Může to být nějaká regionální záležitost, anebo třeba celorepubliková (ikdyž o tom pochybuju) - sám jsem zvědav, zatím jsem všechno nestihl prozkoumat. Ještě prozradím, že oblast se nachází poblíž Skutče.

čtvrtek 24. března 2011

Oldřiš, video - 20.3.2011

http://www.vimeo.com/21460719
Na odkazu se nachází krátké video z bouldrové oblasti Oldřiš. Video zpracoval Petr Hartmann.

úterý 15. března 2011

Rudice podruhé a v tomhle vedru naposled?

V neděli (13.3.) se kolem deváté večer domlouváme s Filipem Halasem, že by jsme mohli zajet do Rudic. Budíček nastavuji na 4:30. Něco před osmou se s Filipem setkáváme pod skalama. Rozlezeme se ve Výlovu, potom si Filip dá E 55. Já si zkrokuji Ztopořenou větev 9/9+. Musím tam dělat pár kroků navíc protže jsem malej, ale není to nic tak zásadního. První pokus je hodně nezdařilí, ty ostatní ztroskotají na tom, že pořád nemám dostatečnou vytrvalost a v hlavě to asi taky není úplně v pořádku. Po asi 5 pokusech usuzuji, že už je moc velké teplo (cca 25°C na sluníčku) a jdu se pokusit o flash cesty E 55, to se mi také povedlo. Síly jsem sice nechal ve Ztopořence, ale jdu zkusit ještě Šípkovou růženku 8. Je tam jeden na mě moc dlouhý krok, ten na konec řešeím tak, že si pravačkou přiberu takovej nic moc spoďák a levačkou hupsnu do vrchního madla. Myslim že je to asi jediná varianta přelezu pro lidi mého a menšího vzrůstu. Mimo síly už není ani kůže a tak to balíme a za doprovodu drobného poprchání odjíždíme domů.

středa 9. března 2011

Správná volba

Tento týden máme prázdniny a kupodivu je i hezké počasí, takže co s tím? V neděli se domlouvám s hartmikem, že zajedeme do Rudic. Teplota má být kolem 4°C, slabý vítr a na obloze jenom sluníčko. V úterý ráno tedy vyjíždíme společně s taťkou z Poličky. Po příchodu pod skály zjišťujeme že je tu jen jedna lezecká dvojice, což je na Rudice v takovémto počasí myslím neobvyklé. Však za hodinu už tomu bylo úplně jinak.
S Peťou se rozlézáme ve Výlovu 7-. Poté jdu na cíl mého výjezdu - Amnesty internacional direct 9-. Při on-sightu se bojím cvaknout druhé jištění, tak si odsedávám a v klidu si cestu zkrokuji. Druhým pokusem nikde nezaváhám a cestu přelézám.




Peťa jde nějakou šestku a bez problému ji ihned dává. Já si říkám, že bych mohl zkusit Fiestu 9-. Zkoušel jsem ji už minulý rok, ale na jeden krok jsem tam krátký. Tentokrát ale vymyslím dobrou přídrž, podaří se mi správně nastoupat a záludný dynamický krok dávám. Po zkrokování se mi povede ještě v ostrém pokusu jednou vypadnout, ale v třetím pokuse neponechávám nic náhodě a zapisuji si další přelez dne.




Peťa jde teď na Šípkovou růženku 8. Je tam ale jeden strašně dlouhej krok, kde jsou nizko nohy a ještě se jde do špatného chytu, takže pro dnešek Růženka odolala. Peťa si tedy na spravení chuti dává na pohodu Výlov 7- RP. Mne od první návštěvy Rudic hrozně láká linka Šípkový král 9-/9. Dnes se cítím velmi dobře a tak beru lano a jdu se na to podívat z blízka. Prvním pokusem si odsedávám u druhé presky abych zjistil co a jak, poté ci cestu nakrokuji a dávám patnáct minut odpočinek. V druhém pokusu s cestou svádím těžký, ale k mé obrovské radosti vítězný souboj. Je to pro mě nejhezčí cesta co jsem kdy vylezl.




Pro dnešek jsme s Peťou už tak vyřízení že sotva balíme lano, sbíráme věci a frčíme domů.

sobota 5. března 2011

Bor - chci zas!

5.3. vyrážíme s Martinem Stráníkem, Honzou Chválou a Káťou na Bor. Už asi tři měsíce jsem se nedotkl skály a tudíž o motivaci není nouze, spíš naopak. Po příjezdu zjišťujeme že je celkem kosa, ale co, aspoň to bude pořádně třít. Jako první zastávku volíme kámen Vězení. Marťas tam přelézá nové 7C+ a shybovací 7A+, já s Honzou se marně snažíme o vytrvalostní 7B. Potom s Honzou přecházíme na Poklad Nibelungů 7B+ (7C), ale ani tam nepochodíme. Raději se tedy přemísťujeme o něco dále až k Jevišti, kde na Honzu čeká pěkné 7B, které posílá asi na druhej pokus, Martin tam vyleze nové 7C a já odcházím za doprovodu Honzi na Polibek šarlatové krve 7A+. Nejdříve mi to moc nejde, ale naštěstí je tam semnou Honza, kterej mi poradí vzít lištu kterou nikdo nebere a po chvíly to pouští. Přecházíme na Ádr fitnes SD 7B+. Jedná se o jeden z nejhezčích problémů na Boru a toužím po něm od mé první návštěvy této oblasti. Nejdříve dávám variantu ze stoje a následně se daří i varianta ze sedu, takže spokojenost. Potom ještě jdu obhlédnout pěkný, celkem silový boulder Život Báry 7B+. K mému udivení je boulder úplně suchý a tak mě nezastavuje ani díra v prstu a na prvním pokus přelézám. Boulder jsem ale zkoušel asi už před dvěma roky, takže se nejdená o OS ani flash, to mi ale vůbec nevadí. Všichni jsme už z té zimy a bouldrování tak trochu unavení, a tak to balíme a s myšlenkou na co nejbližší návrat odjíždíme domů.

neděle 27. února 2011

ČP v boulderingu, Flashbb

27.2. se konal první letošní a zároveň nominační závod ČP v boulderingu. Závod se konal v Brněnském flash boulder baru a zúčastnilo se jej 36 mužů a 13 žen. Z Poličky byl do závodu přihlášen ještě Honza Chvála a Petr Klíma. Společně s nimi lezu v první skupině. Bouldry vypadají hezky, některé těžce, některé lehce. Klimič dává 2 bouldry a žádnou zónu, Honza 5 bouldrů k tomu 1 zónu, já dávám 5 bouldrů na 7 pokusů a k tomu žádnou zónu. Honzovi se díky dobrým pokusům daří postoupit mezi 12 finalistů, Klimič obsazuje 33. místo a já 16. Ve finále se o příčky nejvyšší podělil 3. Martin Stráník, 2. Ondra Nevělík a 1. Štěpán Stráník. Honza si vybojoval 6. místo. Osobně jsem s výsledkem celkem spokojený...ale finále nebylo daleko.
Samotné závody byly organizačně skvěle zvládnuty, bouldry se Olinovi Klapalovi a Davidu Kozlovi také velmi vydařily a tak vážně přemýšlím zda nejet i na další kolo ČP, ikdyž jsem to v plánu vůbec neměl. Díky organizátorům za skvělé závody.