Tuto sobotu se v Italském lázeňském městečku Meran konal historicky první Evropský pohár mládeže v boulderingu. Systém závodů byl nastevený trochu zvláštně, ale chápu že si nás musejí stavěči trochu ozkoušet. Lezlo se 12 boulderů stylem flash, s časovým limitem jeden a půl hodiny a maximálně pěti pokusy na boulder. Závody se konaly na náměstí na čerstvém alpském vzduchu a tropickém vedru. Z česka se vypravila pěti členná skupina závodníků. Celkově skupiny čítaly okolo 25 účastníků, což je na první závod celkem slušná účast, která se podle mě bude s dalšími závody navyšovat.
Po dlouhé době jedu na závody plně odpočatý, zdravý a nic mě nebolí. Při rozlezu se cítím strašně silný a připravený poslat všechno co bude v mých silách. No... moc toho nebylo. Hned první boulder mě nepěkně zaskočí. A to protože se jedná o skok, který mi neměl činit nějaké větší problémy. Bohužel opak byl pravdou a ani pátým pokusem se přelez nekoná. Na dalším bouldru pohořím obdobně, a tak jdu na nejlehčí problém. Ten posílám z první a vedlejší o něco těžší boulder na druhý. Poté se ale vracím na začátek a poletuju od jednoho bouldru ke druhému, ale nic z toho. Vyhlídnu si tedy papírově skoro nejtěžší boulder a druhým pokusem jej přelézám. To mě sice dost namotivovalo, ale už není moc času a kůže. V záplavě endorfinu se mi daří ještě pár zón, což je ale bohužel vše. Můj konečný výsledek byl tedy T3P5 Z6P13. Z 28 zúčastněných to dalo slabé 21. místo. Konečné hodnocení je takové, že horší to být nemohlo a lepší to může být vždy.
Od nás se nejlépe umístila Karolína Nevělíková, které o jeden boulder uniklo finále. Dobře taky zabušil JJ, jenž byl 14.
Závod to byl organizačně celkem dobře zvládnutý. Až na rozlezovku, která byla komplet na rozpáleném sluníčku. Bouldry byly také nic moc, spíše takové těžké lezení než něco jako je na svěťáku.
A za týden reparát v Mnichově.
Žádné komentáře:
Okomentovat