Rudice podruhé a v tomhle vedru naposled?

V neděli (13.3.) se kolem deváté večer domlouváme s Filipem Halasem, že by jsme mohli zajet do Rudic. Budíček nastavuji na 4:30. Něco před osmou se s Filipem setkáváme pod skalama. Rozlezeme se ve Výlovu, potom si Filip dá E 55. Já si zkrokuji Ztopořenou větev 9/9+. Musím tam dělat pár kroků navíc protže jsem malej, ale není to nic tak zásadního. První pokus je hodně nezdařilí, ty ostatní ztroskotají na tom, že pořád nemám dostatečnou vytrvalost a v hlavě to asi taky není úplně v pořádku. Po asi 5 pokusech usuzuji, že už je moc velké teplo (cca 25°C na sluníčku) a jdu se pokusit o flash cesty E 55, to se mi také povedlo. Síly jsem sice nechal ve Ztopořence, ale jdu zkusit ještě Šípkovou růženku 8. Je tam jeden na mě moc dlouhý krok, ten na konec řešeím tak, že si pravačkou přiberu takovej nic moc spoďák a levačkou hupsnu do vrchního madla. Myslim že je to asi jediná varianta přelezu pro lidi mého a menšího vzrůstu. Mimo síly už není ani kůže a tak to balíme a za doprovodu drobného poprchání odjíždíme domů.