Závody jsou o hlavě a o štěstí

1.5. se uskutečnil první ČP v obtížnosti, který se konal v Novém Boru. Cesty tam jsou většinou nesmyslně ohraničeny páskami za kterou když se pouze dotknete jste diskvalifikováni, a bohužel tomu ani letos nebylo jinak. Na to více či méně bohužel doplatila Iva Vejmolová. Lidí moc nepřijelo, například v naší kategorii bylo jen 7 lidí. Závody byly zárověň nominační, i proto jsem byl tentokrát snad ještě o malinko víc nervózní než normálně. První kvalifikačku od nás topuje 5 lidí společně semnou a Petrem Hartmannem. Druhá kvalifikačka byla ještě o něco lehčí, ale bylo tam špatné cvakání. Topli jsme ji 4 postupující do finále. Něco po druhé hodině jdeme do izolace, kde jsme strávili následující 3 hodiny ukrutného závodního stresu. Před nástupem do cesty se mně povede uklidnit. Prvních pár metrů je maximálně šestkové lezení s pěknými dynamickými kroky. Po nálezu do stropu je jeden těžký krok přes spoďáky s špatnýma až spíš s velmi pofiderníma nohama. Kromě Romana Kučery tam všichni z naší kategorie padáme. Podle mně se cesty stavěčům vůbec nepovedli. Padalo se na jednom místě a absolutně to nerozřadilo závodníky. Navíc dát jeden pofiderní krok do jinak šestkové cesty mi přijde minimálně divné. Od nás vyhrál Roman Kučera, druhý jsme byly společně já, Hartmik a Honza Jeliga.
Druhý den následoval závod v rychlosti. Ten jsem totálně pokazil. V mé kategorii jsem skončil druhý a v mužích čtvrtý.
Po ukončení závodů se jedeme podívat ještě na jednu skalku poblíž. Ale co jsem tam viděl mně ani trochu nepotěšilo. Ve skále byly natlučeny dřevěné lišty, samé vysekané chyty a dokonce i byly přidány umělé chyty. Zkusíme jeden traverz a pádíme domů.

2. kvalifikačka





semifinále mužů, já vs Jirka Švácha. :)



Hnusnej vysekanej 100 metrovej traverz (7A+)