9.9. až 12.9. se konalo MSJ v lezení na obtížnost a na rychlost. Zůčastnilo se jej 18 českých reprezentantů a nějaký ten doprovod. Většina jsme jeli hromadně autobusem, který Marie zařídila. Z počátku se to jevilo jako super řešení. Ono by to dokonce aji super řešení bylo, ale nebýt těch řidičů. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl a doufám že už ani neuvidím. Prostě a jednoduše katastrofa...víc se o tom rozepisovat nebudu, protože je to jediná věc která mi kazí dojem ze závodů. Po "menších" problémech přijíždíme ve středu kolem půl noci do vytouženého hotelu. Všichni si dáme rychle sprchu a jdem spát, protože ve čtvrtek se lezla první kvalifikačka. Já si neuvědomuji že v Anglii je o hodinu méně a suveréně nastavuju budík na sedmou hodinu ranní. Když ráno zvoní budík tak moji spolubydlící (Roman, Standa a Vojta) litují toho s kým jsou to vlastně na pokoji. Naštěstí mi za to nic nezlomili ani nepohmoždili takže všichni jedem kolem 8 na stěnu. Marie nás registruje a my zjišťujem kolikátí jdem na řadu. Já jdu až sedmdesátý se 77. Jediný cíl který jsem si pro tento závod dal zněl nebýt nervozní a ty závody si pořádně užít. To se mi také podařilo do první cesty jdu absolutně v pohodě a je to znát. Cesta byla velmi pěkná a vytrvalostní. Dolázám ji asi na 46. místě. Roman skončil o dva chyty víše, Honza na stejném chytu a klimič po neůspěšném pokusu zaklínit Klímův spoďák spadl v težším místě pár chytů pod námi. Téměř celá česká repre už měla odlezeno takže o podporu ze strany diváků nebyla nouze a atmosféra byla dokonalá. Večer si prolézáme místní bouldrovky a odjíždíme zpět na hotel. V pátek nás čekala druhá kvalifikačka a kvalifikace závodu na rychlost. Tentokrát jdu na řadu jako 33. Jdeme cestu po juniorech takže o nepříjemně dlouhé tahy nebyla nouze. Naštěstí jsme se stím všichni jakš takš poprali. V této cestě jsem byl 47. Roman dal o mínusko více, Honza skončil asi chyt nebo dva pod námi a Klimič (již zvaný Spoďák) skončil ještě o kousek níže. Po odlezení obtížnosti následuje rychlost. V kategorii nás bylo 46. a já šel na řadu už jako devátý. Předemnou jde ještě Spoďák, který cestu dává asi za 19 sec. z čehoš má vcelku radost. Chvíli po něm jdu už na řadu já a jako v obtížnosti tak i zde no stress. Cestu dávám za 14,62 a stačí to pouze na 29. místo. Poté se jdem ještě všichni nepostupující pořádně zničit na bouldrovku a jede se na hotel. V sobotu zabojují naše semi a finalistky. Nejlépe se umístila Anďa Pavlincová, která si famózně dolezla pro 3. místo. V neděli jdou do "boje" rychlostníci. Za béčkový kluky se tam dostal Ráďa a Honza K. Za holky se tam probojovala Kája (Karolínka) a Anička. Dál už se z nich nedostal nikdo, ale výkony to byly parádní. Po závodech nás čekal výlet po Edinburghu. Část šla na hrad a druhá část šla na útes. Večer to hromadně na hotelu shodnotíme a vymýšlíme novou nadávku...řidič. V pondělí ráno odjíždíme na trajekt, na kterém strávíme zhruba 12 hodin a pak už si to po souši frčíme domů. Ještě musím konstatovat že cesta zpět byla mnohem příjemnější než tam. Poté se rozloučíme a ikdyž se nikomu z tak báječného kolektivu nechce odjíždíme do svých domovů.
Na závěr ještě pár hlášek, o které nebyla nouze.
Tató hoď mi broskvu.
Já myslel že seš pomalejší.
...ne ale my máme průměrnou rychlost 100 km/h.
Bohužel na focení jsem jaksi neměl čas, takže to je tentokrát bez fotek.
Žádné komentáře:
Okomentovat