Tento víkend se konal 18. ročník Aprílového poháru v Lomnici a letos to byl zároveň první závod ČP v lezení na obtížnost dospělých. Účast byla poměrně hojná, 8 bab a 20 chlapů. Cesty si vzal na starost jediný český certifikovaný stavěč Honza Zbranek, a tak se bylo na co těšit.
První kvalifkačka vypadá poměrně schůdně, ale netroufám si odhadovat, jak na tom jsem s formou, takže jdu do cesty s mírným respektem. Ten opadá, když cvakám topovou expresku. Po první cestě je mi jasné, že jdu do finále, a tak druhou cestu lezu spíš tak abych se neunavil.
Finálová cesta vypadala opravu famózně, kroky byly dost nečitelné a nikdo pořádně nevěděl, jak to lézt. Dlouho jsem nezávodil a v izolaci mě přepadá mírný stres. Ten se ale v cestě proměnil na bojovnost a náslesdně bojovnost na blbost. Cesta mi moc nesedla, ale spadnout jsem jen tak nehodlal, takže jsem se protrápil těžkým začátkem až k místu, které jsem považoval za lehčí pasáž, bohužel potom nevím proč vynechám jednu expresku a cvaknu až tu následující. Když mi to došlo, tak už bylo pozdě, rozhodčí dal pokyn k ukončení pokusu a já se dost naštvaně (na sebe) spouštěl k zemi.
V holkách vyhrála Terka Svobodová, druhá byla Janička Vincourková a třetí příčku obsadila Anďa Pavlincová.
V chlapech si pro první místo dolezl Roman Kučera, druhý byl Michal Rožek a třetí Dalibor Muráň.
Díky Honzovi za parádní cesty, pořadatelům za uspořádání závodu a gratulace vítězům.
neděle 24. března 2013
neděle 3. března 2013
Škrovád, Mr. Silák 7C!
Dnes jsem měl původně v plánu dvoufázový trénink, ale když jsem se ráno vzbudil a viděl nádherně jasnou oblohu, tak jsem sbalil věci a vydal se na Škrovád.
Teplota je kolem nuly a skály nádherně suchý. Rozlezu se a jdu do Číňana 7B tr. Ke svému překvapení na druhý pokus přelézám a přesunuji se na Pastor 7B+/7C. Jednotlivé kroky udělám celkem rychle, teda až na závěrečný krok do madla. Strašně to žere kůži, tak jdu radši dál. Dalším cílem je Biceps 7A. Tenhle boulder zkouším už strašně dlouho a vždy končím s konstatováním, že jsem na to moc malej. Zkouším milión variant, ale všechny končí tečováním madla. Už mě to trochu štve a tak přestávám vymýšlet všelijaké finty a prostě tam skočím, najednou udiveně držím madlo a konec už nepustím. Skákání se mi zalíbilo, tak jdu pozkoušet jednokrokový boulder Hale-blb 7B+/7C. Nasázím tam asi dvacet pokusů a vzdávám to. Cítím, že síla už ubývá, ale jdu ještě pozkoušet Mr. Siláka 7C, kterej mě už taky pěknou chvíli odolává. První krok mi jde oproti poslední návštěvě mnohem hůře, ale naopak lišta, která mi nikdy nebrala dneska držela. Asi hodinu ladím jednotlivé kroky, pak sundám veškerou přebytečnou zátěž a na třetí pokus boulder jen tak tak přelézám. Obrovská radost. Síla už opravdu není, a tak to balím a jedu domů na oběd.
Teplota je kolem nuly a skály nádherně suchý. Rozlezu se a jdu do Číňana 7B tr. Ke svému překvapení na druhý pokus přelézám a přesunuji se na Pastor 7B+/7C. Jednotlivé kroky udělám celkem rychle, teda až na závěrečný krok do madla. Strašně to žere kůži, tak jdu radši dál. Dalším cílem je Biceps 7A. Tenhle boulder zkouším už strašně dlouho a vždy končím s konstatováním, že jsem na to moc malej. Zkouším milión variant, ale všechny končí tečováním madla. Už mě to trochu štve a tak přestávám vymýšlet všelijaké finty a prostě tam skočím, najednou udiveně držím madlo a konec už nepustím. Skákání se mi zalíbilo, tak jdu pozkoušet jednokrokový boulder Hale-blb 7B+/7C. Nasázím tam asi dvacet pokusů a vzdávám to. Cítím, že síla už ubývá, ale jdu ještě pozkoušet Mr. Siláka 7C, kterej mě už taky pěknou chvíli odolává. První krok mi jde oproti poslední návštěvě mnohem hůře, ale naopak lišta, která mi nikdy nebrala dneska držela. Asi hodinu ladím jednotlivé kroky, pak sundám veškerou přebytečnou zátěž a na třetí pokus boulder jen tak tak přelézám. Obrovská radost. Síla už opravdu není, a tak to balím a jedu domů na oběd.
sobota 23. února 2013
Ho ho ho Holštejn
Už od pondělí mám v plánu, že v sobotu vyrazím někam bouldrovat. Vzhledem k počasí připadala v úváhu Židárna, Škrovád a Holštejn. Rozhodování bylo těžké, ale nakonec jsem zvolil Holštejn. Už tři dny v kuse sněží a dneska obvzlášť vydatně. Silnice jsou zasněžené a pěkně kloužou. Několikrát se cestou rozmýšlím zda to raději neotočit. Nakonec jsem se hecnul a výkonem hodného amatérského jezdce rallye se po dvou hodinách dostávám na místo.
Všude bílo, dokonce i přímo po skalami a i některé chyty jsou zasněžené. Naštěstí boulder Kuřátka 7B je celý suchý a já se můžu dát do lezení. První pokus je úžasně marnej, potom asi půl hoďky ladím jednotlivé pasáže a na třetí pokus posílám. Zkouším ještě jedno 7C, ale na svoje první 7C v krase budu muset ještě hodně zesílit. Přecházím na Vaňousy, kde je ale situace se sněhem ještě o něco horší. Lezitelné jsou tu akorát dva travezry, jeden z nich za 7A chvíli zkouším. Jednotlivé kroky jdou oproti minulému roku, kdy jsem tento boulder zkoušel poměrně rychle. Bohužel si nenakrokuju konec, protože si říkám, že ten už je lehkej. Samozřejmě jsem spadl v předposledním kroku, a za "odměnu" se můžu vyválet v pořádné vrstvě sněhu. Pro dnešek jsem toho už měl dost, a tak jsem pobalil matice a šel jsem k autu. Po necelé hodině se mi dokonce podaří vyjet ze závěje a můžu uhánět směr Polička.
Všude bílo, dokonce i přímo po skalami a i některé chyty jsou zasněžené. Naštěstí boulder Kuřátka 7B je celý suchý a já se můžu dát do lezení. První pokus je úžasně marnej, potom asi půl hoďky ladím jednotlivé pasáže a na třetí pokus posílám. Zkouším ještě jedno 7C, ale na svoje první 7C v krase budu muset ještě hodně zesílit. Přecházím na Vaňousy, kde je ale situace se sněhem ještě o něco horší. Lezitelné jsou tu akorát dva travezry, jeden z nich za 7A chvíli zkouším. Jednotlivé kroky jdou oproti minulému roku, kdy jsem tento boulder zkoušel poměrně rychle. Bohužel si nenakrokuju konec, protože si říkám, že ten už je lehkej. Samozřejmě jsem spadl v předposledním kroku, a za "odměnu" se můžu vyválet v pořádné vrstvě sněhu. Pro dnešek jsem toho už měl dost, a tak jsem pobalil matice a šel jsem k autu. Po necelé hodině se mi dokonce podaří vyjet ze závěje a můžu uhánět směr Polička.
neděle 17. února 2013
Ostaš pod ledem
Mallorca mi dodala novou dávku motivace v podobě lezení na skalách, a tak když se rozhoduji zda v sobotu jet na soustředění do Prahy nebo na skály, volím skály. Uvažuji o Židárně a Ostaši, nakonec po zhlédnutí nedávného článků od Marťase Stráníka, kde na fotce vidím tak trochu potopu, se rozhoduji společně s Matějem pro Ostaš.
Vyjíždíme kolem sedmé z Poličky a celou cestu nás doprovází mlha, která nás už bohužel ani neopustila. Kvůli kombinaci mlha a mráz, jsou kameny pokryty takovým hnusným ledovým povlakem. Naštěstí kámen Velký střecháč a Bazén jsou suchý.
Nejdříve jdeme k Bazénu, kde půl hodiny čistíme výlez. Matěj zkouší boulder Levý 7A a já Pravý 7A. Ani jednomu se však přelez nedaří a navíc mě hrozně štvou bouldermatky, které se při pádu na ně mění na sněhovém podkladu v poměrně kvalitní boby. Pod Velkým střécháčem jako vždy žádný sníh není a tak nadšeně rozhazuji bouldermaty a jdeme zkusit Revoluci 7A+/B. První crux, tzn. zvednout se, dávám hned a dolézám až k závěrečnému skoku, kde se ale ani jednou neodvážím skočit. Matěj dá taky pár pokusů a jako bonus pošle vedlejší 6B+. Začíná nám bejt trochu kosa a tak jdeme k poslednímu dnešnímu boulderu The power of lion 7C. Je to ve stropě a je to jediný suchý boulder v lese, teda až na doskokovu díru a 6B-čkový dolez, ten je kompletně pod sněhem. Oběma se nám daří těžký silový zved za špatné stisky, ale nedokážeme udělat první krok. Pomalu ubývá i síla, tak dáme ještě pár shybů a valíme domů.
Vyjíždíme kolem sedmé z Poličky a celou cestu nás doprovází mlha, která nás už bohužel ani neopustila. Kvůli kombinaci mlha a mráz, jsou kameny pokryty takovým hnusným ledovým povlakem. Naštěstí kámen Velký střecháč a Bazén jsou suchý.
Nejdříve jdeme k Bazénu, kde půl hodiny čistíme výlez. Matěj zkouší boulder Levý 7A a já Pravý 7A. Ani jednomu se však přelez nedaří a navíc mě hrozně štvou bouldermatky, které se při pádu na ně mění na sněhovém podkladu v poměrně kvalitní boby. Pod Velkým střécháčem jako vždy žádný sníh není a tak nadšeně rozhazuji bouldermaty a jdeme zkusit Revoluci 7A+/B. První crux, tzn. zvednout se, dávám hned a dolézám až k závěrečnému skoku, kde se ale ani jednou neodvážím skočit. Matěj dá taky pár pokusů a jako bonus pošle vedlejší 6B+. Začíná nám bejt trochu kosa a tak jdeme k poslednímu dnešnímu boulderu The power of lion 7C. Je to ve stropě a je to jediný suchý boulder v lese, teda až na doskokovu díru a 6B-čkový dolez, ten je kompletně pod sněhem. Oběma se nám daří těžký silový zved za špatné stisky, ale nedokážeme udělat první krok. Pomalu ubývá i síla, tak dáme ještě pár shybů a valíme domů.
Matěj v boulderu Pravý 7A
Pravý 7A
Neúspěšný pokus v boulderu Praví 7A
(opět) neúspěšný pokus v boulderu Revoluce 7A+/B
úterý 12. února 2013
Mallorca!
Začátkem ledna mi volá Peťa Mazal, jestli bych s ním, Vaškem a Tomem nechtěl v únoru zaletět na Mallorcu. Odpověď byla pohotová, jednoduchá, strohá a jasná - jo chci!
Takže 1. února vystupuji z letadla na letišti v Palmě (hlavní město Mallorci) a po krátké slovní přestřelce Peti s obsluhou půjčovny aut už vyhlížím první skály. Naštěstí z jedné strany ostrova na druhou se dostanete klidně do hodiny, a když vám nedělají problémy jednosměrky jako Tomovi, tak i dřív. Takže za chvíli už poslouchám šumění moře a vzhlížím na krásné vápencové masivy. Naší první navštívenou oblastí je Tijuana, což je nádherné asi 20 metrů vysoké skály hned na pobřeží moře. Týden před tím jsem byl nemocnej a asi 10 dní jsem nelezl, takže chci začít trošku zvolna. Na rozlez dáme cestu Escuelar de Calor 6b+. Parádní cesta na rozlez, dávám OS a Peťa hned po mě přidává flash. Peťa vůbec nezahálí a vzápětí nalézá do další cesty. Netrvalo příliš dlouho abych zjistil, že slovo odpočinek ve slovníku nemá. Další cestou tedy bylo Un dimange á la campagne 7a. Peťa po chvíli zkrokuje a mě se daří flash. Mě se zalíbil převis kousek opodál, kde jeho středem vede nádherná cesta Cocina ligera 7b. Do OS pokusu cítím strašnou motivaci a po asi 20 minutách strávených v cestě se motivace přetavila na radost z přelezu. Peťa hned nalézá do vedlejší Na c'al les Seychelles 7a+, ale bohužel se mu nedaří kroknout. Už necítím moc sílu, ale při Peťově výzvě ať to tam jdu poslat, nemám na to odporovat. Cesta se mi zdá těžší než vedlejší 7b, ale i přesto se mi trochu se štěstím daří flash. Tom s Vaškem mezitím naposílali pár šestek a valíme na sever do města Alcúdia, kde máme rezervovaný apartmán.
Ubytování je úplně špičkový. V hotelu je sauna, posilovna, bazén, vířivka, klimatizace a příjemný personál.
Druhý den prší. Ale motivace a touha lezení tuto drobnou neduhu hravě zakryjí, takže vyrážíme do oblasti Les prexes. Je to parádní mega převislý masiv. Cesty tady mají od 15 do 30 metrů a leze se po kompaktním vápenci. Bohužel déšť nabírá na intenzitě a úměrně s deštěm také moknou cesty. Dvě 7b vypadají suše, a tak neváháme a začínáme lézt. První z nich Colgao, mě trochu při OS pokusu překvapí, když spadnu v posledním těžkém kroku. V druhém pokusu mi pro jistotu ustřelí u druhé presky noha, abych to následně třetím pokusem mohl přelézt. Super cesta po krápnících v převise, kde každé zaváhání znamená další mililitr kyseliny mléčné ve vašem předloktí. Peťa dává dost nadějný pokusy, ale přelez se nakonec nekoná. I když, kdyby tomu věnoval ještě chvíli času, tak by cesta určitě povolila. Další na řadě je první délka cesty American expres 7b. Cesta vede téměř stropem po velkých chytech, kde (kupodivu) strašně natíká. Ani na třetí pokus nedolézám k topové expresce a sil už moc není. Peťa dá taky pár pokusů a frčíme zpátky na hotel.
Třetí den jsou na programu vícedélky. Já jsem ještě nikdy žádnou vícedélku nelezl, takže cítím mírný respekt. Ten naštěstí přebila zima, kterou ve stěně způsoboval silný nárazový vítr. Po asi dvou hodinách lezení s Peťou vstaneme na vrcholu. Z protější stěny na nás hledí Vašek s Tomem, kteří taky něco drtí. Tento den jsme raději prohlásili za restday.
Další den je ve znamení teplého počasí. Našim cílem je oblast Cala Magraner. Peťa se konečně pořádně hecl a poslal Un tio confilctiu 7a. Já jsem si vybral Dingo 7c+. Cestu přelézám na druhý pokus s až podezřelou lehkostí. Osobně si myslím, že obtížnost této cesty se pohybuje někde mezi 7a+ a 7b+, víc asi ne. Po této cestě následuje TNT 8a. Bohužel jsem si při pokusu někde nechal mozek a nevymyslím vrchní část, kterou Peťa bez problému přeběhl. Sluníčko svítí, síly ubývá a cesty čekají na přelezy. Nenecháváme je tedy dlouho čekat a druhým pokusem přelézám Sand Bag 7b+ a následně Un tio conflictiu 7a. Tady už síly došly a my jsme se je vydali hledat na pláž.
Pátý den se stalo něco nečekaného - restday! Tedy jak se to vezme...běh, posilovna, výšlap, sauna.
Následující den zase prší. Optimismus trochu opadá a po nástupu do první cesty v oblasti Alaró se transformuje na skepticismus. Po bolavém a studeném rozlezu na 6c přecházíme k vedlejšímu 7b. Trošku chybí "motivejšn" a tak první pokus vypadá dost tragicky. Druhém pokusem cestu rychle přeletím než mi stihnou zmrznout prsty a přelez je tam. Petr ještě pozkouší pěkné 6c a jedeme na hotel.
Sedmý den je asi největší kosa a dokonce sněží. Jedeme do super převislé oblasti Ermita de Betlem. Pozkouším takové zvlášní 7c+ a celý zmrzlý to radši balíme.
Peťa trochu přepadá pesimistická nálada a prohlašuje, že na takoví lezení se může vysrat (teda tohle je už značně cenzurovaná verze toho co řekl). Naštěstí se mě ho snaží přesvědčit ať to ten další den aspoň zkusíme. Zamířili jsme do oblasti Xon Xanquete a myslím, že jsem vůbec nelitovali. Skály suchý a počasí k nám bylo taky poměrně vlídné. Na rozlez dáváme cestu Kuki 7a+. Potom vybírám bouldrové 7c Xin Xampu. Druhým pokusem se mi daří přelez. Potom Peťa zkrokne Xop Suey de vaca loca 7a. Já se soustředím na Tai Xisa 7c+. Scénář se opakuje a druhým pokusem cvakám řetěz. Na dolez si dám Xop Suey de vaca loca a pro dnešek je dolezeno.
Devátý, poslední lezecký den jedeme do oblasti Fraguel. Ještě, že jsme sem nejeli dřív, protože odsud by mě nikdo nedostal. Suveréně nejlepší oblast na Mallorce. Parádní, dlouhé mírně převislé cesty od 7b vejš. Peťovi je zima, ale i tak zkrokuje 6c+. Já se namontovávám do krásné cesty Football fan 8a. První pokus vypadá tragicky, druhým padám 3 kroky pod tom v posledním těžším kroku. Bohužel jsou v cestě dva dost mokrý chyty a při třetím pokusu mi hned ten první u druhé expresky ustřelí. Psychika padla někam hluboko do kaňonu pod námi a já už nemám vůli ani kůži na to ji vynést zpět. Takže pro tentokrát se s cestou a vlastně i lezením na Mallorce loučím, ale jak se praví - já se vrátím! A snad to nepotrvá dlouho.
Lezení na Mallorce je super. Bohužel začátkem února je tam dost nestálé počasí. Také je dobré se více informovat o místních lezeckých oblastech. Pokud sem jedete čistě jako rekreační lezec, tak vám bude připadat každá oblast úžasně. Neříkám, že pro "bušiče" by se téměř v každé oblasti něco nenašlo, ale kvalita a kvantita cest v oblasti Fraguel je úplně jinde než ve zbytku oblastí.
A ještě závěrem...viděl jsem Es Pontas!
Díky všem zúčastněným za to, že mě vzali sebou a že jsem si užil nádherných deset lezeckých dní!
Takže 1. února vystupuji z letadla na letišti v Palmě (hlavní město Mallorci) a po krátké slovní přestřelce Peti s obsluhou půjčovny aut už vyhlížím první skály. Naštěstí z jedné strany ostrova na druhou se dostanete klidně do hodiny, a když vám nedělají problémy jednosměrky jako Tomovi, tak i dřív. Takže za chvíli už poslouchám šumění moře a vzhlížím na krásné vápencové masivy. Naší první navštívenou oblastí je Tijuana, což je nádherné asi 20 metrů vysoké skály hned na pobřeží moře. Týden před tím jsem byl nemocnej a asi 10 dní jsem nelezl, takže chci začít trošku zvolna. Na rozlez dáme cestu Escuelar de Calor 6b+. Parádní cesta na rozlez, dávám OS a Peťa hned po mě přidává flash. Peťa vůbec nezahálí a vzápětí nalézá do další cesty. Netrvalo příliš dlouho abych zjistil, že slovo odpočinek ve slovníku nemá. Další cestou tedy bylo Un dimange á la campagne 7a. Peťa po chvíli zkrokuje a mě se daří flash. Mě se zalíbil převis kousek opodál, kde jeho středem vede nádherná cesta Cocina ligera 7b. Do OS pokusu cítím strašnou motivaci a po asi 20 minutách strávených v cestě se motivace přetavila na radost z přelezu. Peťa hned nalézá do vedlejší Na c'al les Seychelles 7a+, ale bohužel se mu nedaří kroknout. Už necítím moc sílu, ale při Peťově výzvě ať to tam jdu poslat, nemám na to odporovat. Cesta se mi zdá těžší než vedlejší 7b, ale i přesto se mi trochu se štěstím daří flash. Tom s Vaškem mezitím naposílali pár šestek a valíme na sever do města Alcúdia, kde máme rezervovaný apartmán.
Ubytování je úplně špičkový. V hotelu je sauna, posilovna, bazén, vířivka, klimatizace a příjemný personál.
Druhý den prší. Ale motivace a touha lezení tuto drobnou neduhu hravě zakryjí, takže vyrážíme do oblasti Les prexes. Je to parádní mega převislý masiv. Cesty tady mají od 15 do 30 metrů a leze se po kompaktním vápenci. Bohužel déšť nabírá na intenzitě a úměrně s deštěm také moknou cesty. Dvě 7b vypadají suše, a tak neváháme a začínáme lézt. První z nich Colgao, mě trochu při OS pokusu překvapí, když spadnu v posledním těžkém kroku. V druhém pokusu mi pro jistotu ustřelí u druhé presky noha, abych to následně třetím pokusem mohl přelézt. Super cesta po krápnících v převise, kde každé zaváhání znamená další mililitr kyseliny mléčné ve vašem předloktí. Peťa dává dost nadějný pokusy, ale přelez se nakonec nekoná. I když, kdyby tomu věnoval ještě chvíli času, tak by cesta určitě povolila. Další na řadě je první délka cesty American expres 7b. Cesta vede téměř stropem po velkých chytech, kde (kupodivu) strašně natíká. Ani na třetí pokus nedolézám k topové expresce a sil už moc není. Peťa dá taky pár pokusů a frčíme zpátky na hotel.
Třetí den jsou na programu vícedélky. Já jsem ještě nikdy žádnou vícedélku nelezl, takže cítím mírný respekt. Ten naštěstí přebila zima, kterou ve stěně způsoboval silný nárazový vítr. Po asi dvou hodinách lezení s Peťou vstaneme na vrcholu. Z protější stěny na nás hledí Vašek s Tomem, kteří taky něco drtí. Tento den jsme raději prohlásili za restday.
Další den je ve znamení teplého počasí. Našim cílem je oblast Cala Magraner. Peťa se konečně pořádně hecl a poslal Un tio confilctiu 7a. Já jsem si vybral Dingo 7c+. Cestu přelézám na druhý pokus s až podezřelou lehkostí. Osobně si myslím, že obtížnost této cesty se pohybuje někde mezi 7a+ a 7b+, víc asi ne. Po této cestě následuje TNT 8a. Bohužel jsem si při pokusu někde nechal mozek a nevymyslím vrchní část, kterou Peťa bez problému přeběhl. Sluníčko svítí, síly ubývá a cesty čekají na přelezy. Nenecháváme je tedy dlouho čekat a druhým pokusem přelézám Sand Bag 7b+ a následně Un tio conflictiu 7a. Tady už síly došly a my jsme se je vydali hledat na pláž.
Pátý den se stalo něco nečekaného - restday! Tedy jak se to vezme...běh, posilovna, výšlap, sauna.
Následující den zase prší. Optimismus trochu opadá a po nástupu do první cesty v oblasti Alaró se transformuje na skepticismus. Po bolavém a studeném rozlezu na 6c přecházíme k vedlejšímu 7b. Trošku chybí "motivejšn" a tak první pokus vypadá dost tragicky. Druhém pokusem cestu rychle přeletím než mi stihnou zmrznout prsty a přelez je tam. Petr ještě pozkouší pěkné 6c a jedeme na hotel.
Sedmý den je asi největší kosa a dokonce sněží. Jedeme do super převislé oblasti Ermita de Betlem. Pozkouším takové zvlášní 7c+ a celý zmrzlý to radši balíme.
Peťa trochu přepadá pesimistická nálada a prohlašuje, že na takoví lezení se může vysrat (teda tohle je už značně cenzurovaná verze toho co řekl). Naštěstí se mě ho snaží přesvědčit ať to ten další den aspoň zkusíme. Zamířili jsme do oblasti Xon Xanquete a myslím, že jsem vůbec nelitovali. Skály suchý a počasí k nám bylo taky poměrně vlídné. Na rozlez dáváme cestu Kuki 7a+. Potom vybírám bouldrové 7c Xin Xampu. Druhým pokusem se mi daří přelez. Potom Peťa zkrokne Xop Suey de vaca loca 7a. Já se soustředím na Tai Xisa 7c+. Scénář se opakuje a druhým pokusem cvakám řetěz. Na dolez si dám Xop Suey de vaca loca a pro dnešek je dolezeno.
Devátý, poslední lezecký den jedeme do oblasti Fraguel. Ještě, že jsme sem nejeli dřív, protože odsud by mě nikdo nedostal. Suveréně nejlepší oblast na Mallorce. Parádní, dlouhé mírně převislé cesty od 7b vejš. Peťovi je zima, ale i tak zkrokuje 6c+. Já se namontovávám do krásné cesty Football fan 8a. První pokus vypadá tragicky, druhým padám 3 kroky pod tom v posledním těžším kroku. Bohužel jsou v cestě dva dost mokrý chyty a při třetím pokusu mi hned ten první u druhé expresky ustřelí. Psychika padla někam hluboko do kaňonu pod námi a já už nemám vůli ani kůži na to ji vynést zpět. Takže pro tentokrát se s cestou a vlastně i lezením na Mallorce loučím, ale jak se praví - já se vrátím! A snad to nepotrvá dlouho.
Lezení na Mallorce je super. Bohužel začátkem února je tam dost nestálé počasí. Také je dobré se více informovat o místních lezeckých oblastech. Pokud sem jedete čistě jako rekreační lezec, tak vám bude připadat každá oblast úžasně. Neříkám, že pro "bušiče" by se téměř v každé oblasti něco nenašlo, ale kvalita a kvantita cest v oblasti Fraguel je úplně jinde než ve zbytku oblastí.
A ještě závěrem...viděl jsem Es Pontas!
Díky všem zúčastněným za to, že mě vzali sebou a že jsem si užil nádherných deset lezeckých dní!
sobota 22. prosince 2012
Bohuňovské bouldery
Poprvé jsem na bohuňovské bouldery zavítal asi před třemi lety s kámošem Radkem, na doporučení Petra Hartmanna. Bouldery, ale také pár cest s lanem, na kterých poslední dobou hodně pracovali Hartmici, se nachází mezi obcemi Hutě a Bohuňov. Zatím se jedná jenom o jeden kámen a dohromady 6 lehčích boulderů. Není to žádný zázrak, ale kdyby jel náhodou někdo okolo a cítil nezkrotnou touhu zalomit pár lišt v převise, tak se může zastavit. Pár pěkných kroků se tu najde a dopad je naprosto luxusní. Především bych vyzvedl boulder OFF 6C+. Mimo tento kámen, který se nachází hned u silnice, kde se dá i na pohodu zastavit, se v kopci nachází i pár další kamenů, které ještě čekají na první stopy magnézia. Je tam i jeden parádní těžký projekt, ale je to on-sight nebo smrt.
A tady je mini-průvodčík. Všechny bouldery se nastupují ze sedu.
Poloha
Poloha
Bouldery
úterý 11. prosince 2012
ČP mládeže a juniorů, Praha-Cibulka
V neděli 9. prosince se na Pražské stěně Cibulka, uskutečnilo poslední kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. Datum posledního závodu bylo podle mě trošku nešťastně stanovené, jelikož spousta závodníků už letošní sezonu ukončilo a nebýt to finálový závod, tak by účast byla minimální. Stěna vypadá dobře a její převislost a strop vytvářeli potenciál pro vytrvalostní cesty. O cesty se opět staral Vítek Lachman za pomoci Juráše Šefla.
První cesta mi vůbec nesedí, je to takoví fixování krátkých kroků a nedá se pořádně valit. Padám už v polovině cesty a nějak se mi motá hlava. Po dolezení se mi udělá trochu špatně, a tak se před druhou cestou ani nerozcvičuji a jdu hned lézt. Druhá cesta mi sedí mnohem lépe. Dolézám ji až do závěrečného skoku, kde kdo ví proč neudržím topové mega madlo.
Do finále postupuji z třetího místa za Romanem a Klimičem. Finálovka mě připadá lehce, ale je mi pořád špatně. Závodníci z izolace odcházejí jak na běžícím páse, a to značí, že finálovka asi tak lehká nebude. Kroky jsou dost silové a natíká od prvních metrů, to mi až tak nevadí, ale asi v polovině cesty neudržím špatnou lištu a padám. Říkám si aby to vůbec stačilo na bednu. Nakonec mě předlezl jenom Roman, který vyhrál rozdílem třídy před ostatními.
Po vyhlášení závodu, následovalo ještě vyhlášení celkového pořadí za tento rok. První místo obsadil Roman, druhé JJ a třetí místo zbylo na mě.
Teď následuje do konce roku pořádnej rest.
První cesta mi vůbec nesedí, je to takoví fixování krátkých kroků a nedá se pořádně valit. Padám už v polovině cesty a nějak se mi motá hlava. Po dolezení se mi udělá trochu špatně, a tak se před druhou cestou ani nerozcvičuji a jdu hned lézt. Druhá cesta mi sedí mnohem lépe. Dolézám ji až do závěrečného skoku, kde kdo ví proč neudržím topové mega madlo.
Do finále postupuji z třetího místa za Romanem a Klimičem. Finálovka mě připadá lehce, ale je mi pořád špatně. Závodníci z izolace odcházejí jak na běžícím páse, a to značí, že finálovka asi tak lehká nebude. Kroky jsou dost silové a natíká od prvních metrů, to mi až tak nevadí, ale asi v polovině cesty neudržím špatnou lištu a padám. Říkám si aby to vůbec stačilo na bednu. Nakonec mě předlezl jenom Roman, který vyhrál rozdílem třídy před ostatními.
Po vyhlášení závodu, následovalo ještě vyhlášení celkového pořadí za tento rok. První místo obsadil Roman, druhé JJ a třetí místo zbylo na mě.
Teď následuje do konce roku pořádnej rest.
neděle 2. prosince 2012
MČR v lezení na rychlost juniorů a dospělých, Svitavy 2012
Netradičně v neděli 2. prosince se konalo ve Svitavské hale Na střelnici Mistrovství ČR v lezení na rychlost juniorů i dospělých.
Z Poličky vyrážím společně s Petrem Klímou, s kterým si také rozdělíme první dvě místa v kategorii junoirů. A já tedy už třetím rokem hledám na MČR v mojí kategorii přemožitele! Tak kdo se o to příští rok postará?
V dospělých už je to trochu o něčem jiném. Do rozřazovacích bojů nás jde sedm. Do závěrečného pavouka postoupí čtyři, kteří se nakonec utkají o medaile. Já postupuji z druhého místa za Honzou Křížem a Klimič ze čtvrtého. Do KO souboje tedy nastupuji s Klimičem, přes kterého postupuji do finále, kde se utkám s Honzou. Motivace je dostatek, síly taktéž, takže se pořádně hecnu, ale i tak to na Honzu nestačilo. O asi vteřinu se stal Mistrem ČR, já beru titul vicemastra a Klimič vybojoval místo třetí.
Závěrem děkuji všem pořadatelům za skvěle zvládnuté závody. A těším se na příští rok!
Videa a nějaké fotky snad časem...
Z Poličky vyrážím společně s Petrem Klímou, s kterým si také rozdělíme první dvě místa v kategorii junoirů. A já tedy už třetím rokem hledám na MČR v mojí kategorii přemožitele! Tak kdo se o to příští rok postará?
V dospělých už je to trochu o něčem jiném. Do rozřazovacích bojů nás jde sedm. Do závěrečného pavouka postoupí čtyři, kteří se nakonec utkají o medaile. Já postupuji z druhého místa za Honzou Křížem a Klimič ze čtvrtého. Do KO souboje tedy nastupuji s Klimičem, přes kterého postupuji do finále, kde se utkám s Honzou. Motivace je dostatek, síly taktéž, takže se pořádně hecnu, ale i tak to na Honzu nestačilo. O asi vteřinu se stal Mistrem ČR, já beru titul vicemastra a Klimič vybojoval místo třetí.
Závěrem děkuji všem pořadatelům za skvěle zvládnuté závody. A těším se na příští rok!
Videa a nějaké fotky snad časem...
neděle 25. listopadu 2012
EYC Kranj
Jako každoročně se poslední listopadovou sobotu konal v Kranji poslední Evropský pohár mládeže a juniorů. Ve stejném termínu byl vypsán i Mejcup, takže to bylo pro mě velmi, velmi, velmi...těžké rozhodování. Nakonec jsem se kdo ví proč rozhodl pro Kranj.
V pátek se celá repre ubytujeme v hotelu kousek od Kranje, zahrajeme kulečník, pokecáme a včas jdeme spát.
Ráno už namotivováni postupně odjíždíme na halu. Já lezu až ke konci. Přede mnou jde ještě Roman Kučera. Cesta vypadá velmi pěkně a říkám si, že mi bude sedět. Cesta mi opravdu sedla parádně. Asi v polovině cesty dokážu sklepat mírné bandasky a v hlavě mi svitla myšlenka, že bych cestu mohl dolézt skutečně vysoko. Tato myšlenka však vyhasla hned následujícím krokem, kdy jsem nabral stisk, dal levou patu a začal se natahovat do spoďáčku. V tu chvíli mi totiž pata ustřelila a já putoval zpátky na zem. Pořadí tedy nic moc, ale mám velkou radost z toho, jak jsem lezl.
V pátek se celá repre ubytujeme v hotelu kousek od Kranje, zahrajeme kulečník, pokecáme a včas jdeme spát.
Ráno už namotivováni postupně odjíždíme na halu. Já lezu až ke konci. Přede mnou jde ještě Roman Kučera. Cesta vypadá velmi pěkně a říkám si, že mi bude sedět. Cesta mi opravdu sedla parádně. Asi v polovině cesty dokážu sklepat mírné bandasky a v hlavě mi svitla myšlenka, že bych cestu mohl dolézt skutečně vysoko. Tato myšlenka však vyhasla hned následujícím krokem, kdy jsem nabral stisk, dal levou patu a začal se natahovat do spoďáčku. V tu chvíli mi totiž pata ustřelila a já putoval zpátky na zem. Pořadí tedy nic moc, ale mám velkou radost z toho, jak jsem lezl.
Do druhé cesty cítím obrovskou motivaci a chystám se tam předvést vše, co jsem nestihl v první cestě. Už od začátku, ale cítím, že druhá kvalifikačka mi oproti té první moc nesedí. Avšak s pár chybami stále lezu dál až do struktury ve tvaru velikého oka, tam dost zaváhám a začíná mi natíkat, dlouho se mi nedaří cvaknout expresku a když se při následném kroku do spoďáku zaseknu kolenem o strukturu, vím, že je konec.
Z našich nejvíce zazářila Janička Vincourková, která ve své kategorii zvítězila! Takže obrovská gratulace!
A ještě něco trochu mimo téma...
Po návratu domů jsem si přečetl Martinův článek z Mejcupu (odkaz zde), kde mimo jiné píše, jak férově se dokázal zachovat, i když mu šlo o první příčky. Jen víc takových lidí, pro které je samotné lezení a férovost více než (v podstatě jenom symbolické) umístění v závodě. :)
A ještě něco trochu mimo téma...
Po návratu domů jsem si přečetl Martinův článek z Mejcupu (odkaz zde), kde mimo jiné píše, jak férově se dokázal zachovat, i když mu šlo o první příčky. Jen víc takových lidí, pro které je samotné lezení a férovost více než (v podstatě jenom symbolické) umístění v závodě. :)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)