EYC Kranj

Jako každoročně se poslední listopadovou sobotu konal v Kranji poslední Evropský pohár mládeže a juniorů. Ve stejném termínu byl vypsán i Mejcup, takže to bylo pro mě velmi, velmi, velmi...těžké rozhodování. Nakonec jsem se kdo ví proč rozhodl pro Kranj.
V pátek se celá repre ubytujeme v hotelu kousek od Kranje, zahrajeme kulečník, pokecáme a včas jdeme spát.
Ráno už namotivováni postupně odjíždíme na halu. Já lezu až ke konci. Přede mnou jde ještě Roman Kučera. Cesta vypadá velmi pěkně a říkám si, že mi bude sedět. Cesta mi opravdu sedla parádně. Asi v polovině cesty dokážu sklepat mírné bandasky a v hlavě mi svitla myšlenka, že bych cestu mohl dolézt skutečně vysoko. Tato myšlenka však vyhasla hned následujícím krokem, kdy jsem nabral stisk, dal levou patu a začal se natahovat do spoďáčku. V tu chvíli mi totiž pata ustřelila a já putoval zpátky na zem. Pořadí tedy nic moc, ale mám velkou radost z toho, jak jsem lezl. 

Do druhé cesty cítím obrovskou motivaci a chystám se tam předvést vše, co jsem nestihl v první cestě. Už od začátku, ale cítím, že druhá kvalifikačka mi oproti té první moc nesedí. Avšak s pár chybami stále lezu dál až do struktury ve tvaru velikého oka, tam dost zaváhám a začíná mi natíkat, dlouho se mi nedaří cvaknout expresku a když se při následném kroku do spoďáku zaseknu kolenem o strukturu, vím, že je konec. 

Z našich nejvíce zazářila Janička Vincourková, která ve své kategorii zvítězila! Takže obrovská gratulace!

A ještě něco trochu mimo téma...
Po návratu domů jsem si přečetl Martinův článek z Mejcupu (odkaz zde), kde mimo jiné píše, jak férově se dokázal zachovat, i když mu šlo o první příčky. Jen víc takových lidí, pro které je samotné lezení a férovost více než (v podstatě jenom symbolické) umístění v závodě. :)