Takže 1. února vystupuji z letadla na letišti v Palmě (hlavní město Mallorci) a po krátké slovní přestřelce Peti s obsluhou půjčovny aut už vyhlížím první skály. Naštěstí z jedné strany ostrova na druhou se dostanete klidně do hodiny, a když vám nedělají problémy jednosměrky jako Tomovi, tak i dřív. Takže za chvíli už poslouchám šumění moře a vzhlížím na krásné vápencové masivy. Naší první navštívenou oblastí je Tijuana, což je nádherné asi 20 metrů vysoké skály hned na pobřeží moře. Týden před tím jsem byl nemocnej a asi 10 dní jsem nelezl, takže chci začít trošku zvolna. Na rozlez dáme cestu Escuelar de Calor 6b+. Parádní cesta na rozlez, dávám OS a Peťa hned po mě přidává flash. Peťa vůbec nezahálí a vzápětí nalézá do další cesty. Netrvalo příliš dlouho abych zjistil, že slovo odpočinek ve slovníku nemá. Další cestou tedy bylo Un dimange á la campagne 7a. Peťa po chvíli zkrokuje a mě se daří flash. Mě se zalíbil převis kousek opodál, kde jeho středem vede nádherná cesta Cocina ligera 7b. Do OS pokusu cítím strašnou motivaci a po asi 20 minutách strávených v cestě se motivace přetavila na radost z přelezu. Peťa hned nalézá do vedlejší Na c'al les Seychelles 7a+, ale bohužel se mu nedaří kroknout. Už necítím moc sílu, ale při Peťově výzvě ať to tam jdu poslat, nemám na to odporovat. Cesta se mi zdá těžší než vedlejší 7b, ale i přesto se mi trochu se štěstím daří flash. Tom s Vaškem mezitím naposílali pár šestek a valíme na sever do města Alcúdia, kde máme rezervovaný apartmán.
Ubytování je úplně špičkový. V hotelu je sauna, posilovna, bazén, vířivka, klimatizace a příjemný personál.
Druhý den prší. Ale motivace a touha lezení tuto drobnou neduhu hravě zakryjí, takže vyrážíme do oblasti Les prexes. Je to parádní mega převislý masiv. Cesty tady mají od 15 do 30 metrů a leze se po kompaktním vápenci. Bohužel déšť nabírá na intenzitě a úměrně s deštěm také moknou cesty. Dvě 7b vypadají suše, a tak neváháme a začínáme lézt. První z nich Colgao, mě trochu při OS pokusu překvapí, když spadnu v posledním těžkém kroku. V druhém pokusu mi pro jistotu ustřelí u druhé presky noha, abych to následně třetím pokusem mohl přelézt. Super cesta po krápnících v převise, kde každé zaváhání znamená další mililitr kyseliny mléčné ve vašem předloktí. Peťa dává dost nadějný pokusy, ale přelez se nakonec nekoná. I když, kdyby tomu věnoval ještě chvíli času, tak by cesta určitě povolila. Další na řadě je první délka cesty American expres 7b. Cesta vede téměř stropem po velkých chytech, kde (kupodivu) strašně natíká. Ani na třetí pokus nedolézám k topové expresce a sil už moc není. Peťa dá taky pár pokusů a frčíme zpátky na hotel.
Třetí den jsou na programu vícedélky. Já jsem ještě nikdy žádnou vícedélku nelezl, takže cítím mírný respekt. Ten naštěstí přebila zima, kterou ve stěně způsoboval silný nárazový vítr. Po asi dvou hodinách lezení s Peťou vstaneme na vrcholu. Z protější stěny na nás hledí Vašek s Tomem, kteří taky něco drtí. Tento den jsme raději prohlásili za restday.
Další den je ve znamení teplého počasí. Našim cílem je oblast Cala Magraner. Peťa se konečně pořádně hecl a poslal Un tio confilctiu 7a. Já jsem si vybral Dingo 7c+. Cestu přelézám na druhý pokus s až podezřelou lehkostí. Osobně si myslím, že obtížnost této cesty se pohybuje někde mezi 7a+ a 7b+, víc asi ne. Po této cestě následuje TNT 8a. Bohužel jsem si při pokusu někde nechal mozek a nevymyslím vrchní část, kterou Peťa bez problému přeběhl. Sluníčko svítí, síly ubývá a cesty čekají na přelezy. Nenecháváme je tedy dlouho čekat a druhým pokusem přelézám Sand Bag 7b+ a následně Un tio conflictiu 7a. Tady už síly došly a my jsme se je vydali hledat na pláž.
Pátý den se stalo něco nečekaného - restday! Tedy jak se to vezme...běh, posilovna, výšlap, sauna.
Následující den zase prší. Optimismus trochu opadá a po nástupu do první cesty v oblasti Alaró se transformuje na skepticismus. Po bolavém a studeném rozlezu na 6c přecházíme k vedlejšímu 7b. Trošku chybí "motivejšn" a tak první pokus vypadá dost tragicky. Druhém pokusem cestu rychle přeletím než mi stihnou zmrznout prsty a přelez je tam. Petr ještě pozkouší pěkné 6c a jedeme na hotel.
Sedmý den je asi největší kosa a dokonce sněží. Jedeme do super převislé oblasti Ermita de Betlem. Pozkouším takové zvlášní 7c+ a celý zmrzlý to radši balíme.
Peťa trochu přepadá pesimistická nálada a prohlašuje, že na takoví lezení se může vysrat (teda tohle je už značně cenzurovaná verze toho co řekl). Naštěstí se mě ho snaží přesvědčit ať to ten další den aspoň zkusíme. Zamířili jsme do oblasti Xon Xanquete a myslím, že jsem vůbec nelitovali. Skály suchý a počasí k nám bylo taky poměrně vlídné. Na rozlez dáváme cestu Kuki 7a+. Potom vybírám bouldrové 7c Xin Xampu. Druhým pokusem se mi daří přelez. Potom Peťa zkrokne Xop Suey de vaca loca 7a. Já se soustředím na Tai Xisa 7c+. Scénář se opakuje a druhým pokusem cvakám řetěz. Na dolez si dám Xop Suey de vaca loca a pro dnešek je dolezeno.
Devátý, poslední lezecký den jedeme do oblasti Fraguel. Ještě, že jsme sem nejeli dřív, protože odsud by mě nikdo nedostal. Suveréně nejlepší oblast na Mallorce. Parádní, dlouhé mírně převislé cesty od 7b vejš. Peťovi je zima, ale i tak zkrokuje 6c+. Já se namontovávám do krásné cesty Football fan 8a. První pokus vypadá tragicky, druhým padám 3 kroky pod tom v posledním těžším kroku. Bohužel jsou v cestě dva dost mokrý chyty a při třetím pokusu mi hned ten první u druhé expresky ustřelí. Psychika padla někam hluboko do kaňonu pod námi a já už nemám vůli ani kůži na to ji vynést zpět. Takže pro tentokrát se s cestou a vlastně i lezením na Mallorce loučím, ale jak se praví - já se vrátím! A snad to nepotrvá dlouho.
Lezení na Mallorce je super. Bohužel začátkem února je tam dost nestálé počasí. Také je dobré se více informovat o místních lezeckých oblastech. Pokud sem jedete čistě jako rekreační lezec, tak vám bude připadat každá oblast úžasně. Neříkám, že pro "bušiče" by se téměř v každé oblasti něco nenašlo, ale kvalita a kvantita cest v oblasti Fraguel je úplně jinde než ve zbytku oblastí.
A ještě závěrem...viděl jsem Es Pontas!
Díky všem zúčastněným za to, že mě vzali sebou a že jsem si užil nádherných deset lezeckých dní!
Žádné komentáře:
Okomentovat