Mejcup 2011

Letos se opět konal již tradiční závod v boulderingu s názvem Mejcup. Do závodu bylo přihlášeno 333 lidí. Kvalifikace se konala na třech brněnských stěnách, Rajče, Freesport a Flash BB. Finále společně s afterparty bylo zakončeno v Brněnském klubu Fléda.
Já společně s Klimičem začínám kvalifikaci na Rajčeti, kde mi odolá jediný boulder. Potom přecházíme na asi 200 m vzdálený Freesport. Jsou tu samé dardy a po chvíli pochopím, že to není místo pro mě. Přejíždím tedy s Martinem na Flash. Tam se mi zadaří přelézt tři bouldry z osmi. Po asi šesti hodinách lezení ukončuji mé snažení a odevzdávám svůj výsledek.
Bouldry byly povedené, až na jeden u kterého byla výška více než výhodou, ale takový boulder se vždycky někde objeví a jsem rád, že byl jenom jeden. Takže stavěčům velká pochvala. Akorát pro příště bych pořadatelům doporučil trošku pozměnit systém kvalifikace - bylo by třeba stejně bouldrů jako teď, ale každý boulder by měl svoji hodnotu (nejlehčí 10 bodů, nejtěžší 1000 bodů...nebo tak něco) a pořadí by se sestavilo z například osmi nejtěžších vylezených bouldrů každého jednotlivce. Dalo by se tak vyhnout tomu, aby ti nejlepší museli kvůli postupu do finále lézt všech 21 bouldrů ikdyž více jak polovinu dají všichni na první a nijak je nerozřadí. Finalisti by pak mimo jiné na finále nebyli tolik zničení a diváci by měli možnost vidět ještě povedenější výkony. Přecejenom síly a hlavně kůže není při závodech na rozdávání.
Do finále jsem se nedostal, ale díky účasti téměř celé české špičky to byla paradní podívaná. Atmosféra hustá stejně jako speakerovi řeči a afterparty stejně tak.
Závod překvapivě vyhrál autor nejtěžšího bouldru světa Adam Ondra, který jediný s Martinem Stráníkem vylezl všechny čtyři finálové problémy. Oproti Marťasovi měl ale lepší pokusy. Třetí místo putovalo na Slovensko Peteru Doležajovi. V babách vyhrála Péťa Růžičková, druhá byla Katka Fickuliaková (SK) a třetí teprve čtrnáctiletá Katty Zachrdlová.
Po letošním ročníku můžu opět říci, že Mejcup má pro mě i nadále nálepku nejlepšího českého závodu.

jeden z bouldrů na Rajčeti

Fotky se bohužel dost nepovedli, takže žádné použitelné nemám. Ale až budou nějaké oficiální přihodím sem link.

Petráč

Tento víkend byla v plánu společně s Martinem, Markétou a Ondrou návštěva petrohradských bouldrů. V sobotu je strašná mlha a obáváme se, že všechny bouldry budou zateklé. Naštěstí na "mlýňáku" byly mokré jenom výlezy a lézt se dalo téměř vše. S Martinem se rozlézáme v nějakém 6C. Poté oba ulovíme vedlejší Barakudu 7B/B+ a Marťas pošle ještě vedlejší 7C. Poté se přemístíme na Podsvětí, kde má Martin společně s Ondrou vyhlídnutý Underground 8B+. Jenže když do bouldru nastoupí Martin s jeho buldočí silou, je ihned po pokusování, jelikož urval nástupový chyt. Vyleze tedy alespoň Lístek na věčnost 8A a Hádese 7C+. Dále se přemísťujeme pod pěkné silové 7B, to se mi daří na druhý pokus. Zkusím ještě takový low start za 7C+, ale jsem slabej. Jdu tedy pozkoušer restík z předminulého roku, Sokolík 7A. Jakmile se mi podaří zvednout noha (ach ten strečink) boulder vylézám na první, takže pohoda. Flashnu si Aumax pravý 7A a Martin jde na Kombu 8A. Trochu zabere a flash je tam. Přejíždíme na Větrnou hůrku, kde mám od minula rozlezenou Emily 7B. Třetím pokusem je tam a dneska to můžeme zabalit.
V neděli je na programu Vyhlídková skála, ale je tam všechno mokrý, a tak jdeme okouknout nejmaldší oblast, Rybníček. Bouldry nic moc, nakonec si vybereme jedno lehké 7B, které dáváme hned a potom následuje Růžový kavalír 7C+. Je to pěkná silovina s poměrně dobrými, ale né přiliš velkými chyty. Martin to druhým pokusem pošle. Já si trošičku poladím program a čtvrtým pokusem s radostí vystoupávám na vrchol. Je to můj asi nejtěžší boulder, ikdyž jsme se s Martinem shodli, že je to spíš 7C/C+. Martin dá ještě stropové 8A na druhej a valíme domů.

ČP Svitavy

V den výročí založení prvního Československého státu se konal poslední závod ČP v lezení na obtížnost. Původně jsem se jej neměl zúčastnit, ale nakonec na skály jedu až o den déle, tak na závod zavítám. Jelikož je závod naplánován na dost špatné datum, účastníků není zdaleka tolik jako na předchozích kolech.
Motivace k závodění trochu pokulhává, ale to se změní ihned po odlezení kvalifikačních cest, když se mi daří do finále postoupit z 1. místa. Ve finále se s touto rolí bohužel nějak nedokážu srovnat a cestu dost pokazím. Naštěstí jsem ji pokazil dost vysoko a k mému udivení to opět stačilo na letost již tradiční 2. místo.
Po závodě se ještě konalo vyhlášení celkových výsledků, kde jsem obsadil též 2. místo za Petrem Čermákem.

MČR v lezení na obtížnost + Ostaš

Tuto sobotu se konalo MČR mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Závody se uskutečnily v pro mě nedaleké Chocni. Závodu se zúčastnilo něco málo přes sto lezců a lezkyň ze všech koutů ČR. O cesty se postaral Martin Stráník a s tímto nesnadným úkolem si poradil na výbornou.
První kvalifikačka byla celkem jasná, prostě stačilo pořádně zabrat ve stropě. Já jsem sice zabral, ale moje pata to nějak neakceptovala a těsně před topem jsem se odporoučel k zemi. I tak je z toho průběžné druhé místo. Druhá kvalifikačka už je o něčem jiném, je těžká hned od začátku a pekně v ní natíká. Asi ve třech čtvrtinách cesty si neporadím s techničtějším místem a je z toho opět průbežná druhá příčka. Do finále tedy postupuji v závěsu za Peťou Čermákem. Finálovka vypadá moc pěkně, menší kladný chyty, bez nějakého odpočinku. Při nástupu do cesty jsem lehce nervózní, ale postupně ze mě nervozita odpadá. Nakonec jako již tradičně mi v nejméně vhodnou chvíly smekne noha, to sice ještě z posledních sil udržím, ale následující krok už nezvládnu. Trochu si zanadávám a už jsem na zemi. Po mě šel ještě Peťa, který dolezl o dva chyty dál a stal se tak mistrem ČR, já jsem obsadil místo druhé.

Závody to byly organizačně velmi dobře zvládnuté a nebýt toho mírně pokaženého finále, tak i se svým výkonem bych mohl být spokojen, ale to jsou holt závody. 

 

Další den je v plánu bouldering na Ostaši. Vyjíždíme ve složení Honza, Klimič a já. Teplota je kolem pěti stupňů ve stínu a něco přes 10 stupňů na sluníčku, takže podmínky jsou téměř ideální. Jako první boulder si vybírám Louis Armsrtong 7B+, daří se mi to poslat z první, ale nejsem si jistí klasou. Klimič v tom dá taky pár nadějnech pokusů, ale prej to nechá na jindy. Poté jdeme pozkoušet vedlejší 7C, bohužel nejsem schopnej pořádně zabrat za špatnou lištu, a tak boulder odolává. Dále mám vplánu Vzali mi můj sen 7C, tam se asi přes hodinu trápím a asi třikrát spadnu z posledního kroku, naštěstí jsme měli dost bouldermatek a dopad byl jak "do peřinky", teda skoro. Bohužel ze dvou prstů už jde gejzít červené tekutiny, takže se společně přesunujeme zpět na Malý střecháč, kde je nové 7A+. To vypadá moc pěkně, ale dost mě bolí prsty, a tak zatím jen sleduju Klimiče s Honzou. Honza posílá z první, Klimič se s tím trochu trápí. Po chvíly to nevydržím a jdu to zkusit taky. K mému údivu se mi stejně jako Honzovi daří flash. Klimičovi to moc nesedí, takže jdeme na poslední naší zastávku. Honza s bezchybným programem rychle pošle Festival experimentální kultur, prý 7C+ a zcela unavení odjíždíme domů.

Next level

Začátek podzimu je výjimečně suchý, a tak neváhám ani minutu a v sobotu jedu bouldrovat na skály. Jelikož překližkářům se nikam nechce jedu pouze s taťkou. Už dlouho se chystám navštívit bouldrovou oblast nedaleko Humpolce, ale až do teď k tomu nebyla příležitost. Vstávám tedy o půl šesté a před osmou již nastupuji do prvního bouldru. Struktura skály je tu velmi hrubá, takže po asi pěti bouldrech už začínaj prsty pomalu brečet.
Rozlézám se na kameni Cukrárna, na pár šestkách. Poté se přesunuji na Peklo, kde mám vyhlídlé tři sedmičky. Jako první z nich jdu Tak pravil Zarathustra 7B, daří se mi flash, ale 7B to není ani náhodou, max 7A+. Další na řadu jde Luciferus Fuckus 7A+. První pokus podcením, ale na druhej ho pošlu. Vedlejší 7A dávám smolně až na třetí. Teď jdu najít boulder Díra a Díra direct. Po čtvrt hoďce bouldry nacházím a tak se vracím pro věci. Když se vrátím zaujme mě boulder Přepiště dějiny 7C. Původně jsem neměl v plánu jej ani zkoušet, ale tenhle styl bouldrů mi sedí, takže obouvám lezečky a jdu na to. První pokus mě dost překvapil, protože jsem dolezl dál než jsem myslel. Potom asi třičtvrtě hodiny ladím program a následně třetím pokusem boulder s obrovskou radostí přelízám. Je to moje první 7C, tudíž jsem opravdu šťastnej. O to větší radost z toho mám, protože jsem to musel lézt bez jednoho docela zásadního stupu, jelikož jsem malej a nedosáhl jsem na něj. Prsty jsou na tom už docela špatně, ale psyche je very high, a tak beru matici a jdu pod boulder Díra direct 7C. Tam bohužel zjistím, že mám na jeden krok příliš krátké rozpětí a smutně se odporoučím. Jako poslední boulder si dám na druhej Slepice nebo vejce 7A+.
Oblast je to na jedno dopoledne parádní, ale za víc návštěv to asi nestojí. Bouldry tu jsou většinou po velkých chytech s dlouhými kroky. Nejvíce se mi pochopitelně líbil boulder Přepiště dějiny a také Tak pravil Zarathustra, zbytek bouldrů nic moc. Klasa mi u některých bouldrů přišla dost měkká, ale bylo celkem tření a možná mi to sedlo, takže nechci zbytečně nějaké bouldry moc shazovat, přece jen jsou to jenom čísla, které nám mají pomoci při výberu bouldru a ne udávat to, který boulder polezeme.

Za fotky se omlouvám, ale za prví taťka prostě fotit neumí a za druhý se asi po dvaceti minutách vybil foťák. :/

Opět vlhký Otradov

Dnes díky Václavu II. nemusím do školy a tak jedu lézt a čistit na Otradov. Nejdříve se jdu podívat na nové 7C od Martina. Taktně u koukání i zůstanu, jelikož mi nejde do hlavy jak bych odlepil zadek od země. Vracím se tedy kousek zpět a cestou narazím na pěkný kámen. Očistím ho, ustoupnu pár stupů a zachvíly vzniká pěkné 6C.

 

Pokračuji kousek nad kámen Monolit, kde jsem si minule vyhlídl menší převísek. Bohužel tam trochu zavazí kámen za zády, a tak se musí lézt trochu opatrnějc. Po očištění se dávám do pokusů a třetí v řadě je přelezový. S klasou si nevím moc rady, trochu zabrat se tam musí, ale radši zůstanu při zemi a nastřeluji 6C+. Boulder by šel možná ještě prodloužit, ale tady už ten kámen za zády opravdu hodně zavazí a tak jdu dál. Zastavuji se u Výparku, kde vylezu Transpiraci 6C a zkouším připojující se 7A a vedlejší 7A+. Začáteční chyty jsou bohužel dost vlhký a nedokážu za levou lištu pořádně zabrat. Takže tam nasázím pár pokusů a jdu okouknout další neočištěný kámen. Neočištěný vypadá, že by tu mohl vzniknout pěkný těžký boulder. Pod nánosem hlíny a všeho možnýho se ale objeví velká lišta a bude z toho asi nějaká šestka. Možná pujde ještě takovej nic moc traverz po velmi oblé hraně, je to ale dost nízký. 

 

Času není na zbyt a tak jdu k poslednímu neočištěnému kamenu. Co jde očistím a koukám co by tu šlo lézt. Odhadem by tu mohli být tři sedmičky, ale to se uvidí až příště, protože z dálky už na mě troubí vlak.

Otradov

Dnes jsem po dlouhé době vyrazil bouldrovat někam ven. Nikomu jinému se bohužel nechtělo, a tak jsem vzal bouldrmatku a lezky a sedl jsem na vlak. Poté jsem si dal menší pochoďák a odměnou mi byl Otradov. Jako první boulder zkouším spíš tak ze zvědavosti Teorii relativity 7C+, ale jeden krok vůbec neudělám a tak jdu dál. V noci nebo k ránu byla asi velká rosa a většina bouldrů je dost vlhká. Chvily pobíhám od kamenu ke kamenu a pak se zastavuji u jednoho ještě neposkvrněného kousku. Udělám tam tři nové lehčí bouldry a okouknu kámen nad, kde také nějaké bouldry pujdou, ale nemám tu věci na očištění a tak to nechávám na jindy. Poté se ještě zastavuji u jednoho neočištěného kamene a ujišťuji se, že tu ještě chvíly bude co lézt. Přecházím na druhou stranu řeky a nacházím jeden suchý a celkem těžký boulder. Vůbec nevím co to je, ale je u toho šipka tak to jdu zkusit. Asi půl hodiny vymýšlím správný program a pak to pošlu. Cestou zpět píšu Martinovi a prej je to Break the line 7A+. Mě to přišlo celkem těžký, ale to 7A+ to asi budu. Každopádně ikdyž to tak nevypadá tak je to moc pěknej boulder. Bohužel už nemám čas a tak utíkám na vlak.

Break the linea 7A+

ČP mládeže, Brno

Po delší odmlce se tento víkend konalo další kolo Českého poháru v lezení na obtížnost. Tentokrát na velmi převislé stěně Brněnském Rajčeti. Závodu se celkem zúčastnila rovná stovka závodníků. O cesty se postaral Petr Soláňský s Víťou Lachmanem. A řekl bych, že se celkem vydařili.
Kvalifikačky byly čistě silově vytrvalostní, po dobrých chytech ve velkém převise. V první kvalifikačce mi ustřelí noha a jsem na průběžném třetím místě. V druhé kvalifikačce si na to dám pozor a s bandaskami dolézám asi tři chyty pod top a i po druhé kvaldě jsem třetí. Do finále tudíž postupuji ze třetího místa. Finále vypadá moc pěkně. Je tam jedno větší dynamo z kterého mám celkem respekt, ale naštěstí zbytečně. Finálovka se mi vydařila ze všech cest nejlíp a dál dolezl jen Peťa Čermák, který s odstupem vyhrál. Na víc bohužel moje (ne)vytrvalost nestačila.

finálová cesta

EYC v boulderingu, Mnichov

Tento víkend se konal druhý Evropský pohár mládeže v boulderingu. Závody se uskutečnili na největší bouldrovce světa. Z česka vyjela skupina dvou závodníků a dvou závodnic. Počet startujících byl obdobný jako v Meranu. Stavění bouldrů neměl na starosti nikdo jiný než samotný Jacky Godoffe a jeho crew. A bylo to znát. Oproti Meranu to byly nádherné bouldry za které by se určitě nestyděli ani na svěťáku.
Závody se lezou stejným systémem jako před týdnem a moje kategorie začíná o půl třetí. Popisovat tu dvanáct bouldrů se mi opravdu nechce a tak tu napíšu pouze výsledek, T4P11 Z7P16. Mohlo to být o dva bouldry lepší, ale tentokrát i o dva horší, takže určitě větší spokojenost než před týdnem, ikdyž to pořád není to co bych si přál. Nakonec z toho bylo nějaké 20. místo. Nejlépe se od nás opět umístila Kája, která byla 12.

Boulder č. 1

Boulder č. 9

Pokus v bouldru č 11, o dva pokusy později se mi zadařil TOP

Boulder č. 3

Boulder č. 11

Historicky první Evropský pohár v boulderingu mládeže

Tuto sobotu se v Italském lázeňském městečku Meran konal historicky první Evropský pohár mládeže v boulderingu. Systém závodů byl nastevený trochu zvláštně, ale chápu že si nás musejí stavěči trochu ozkoušet. Lezlo se 12 boulderů stylem flash, s časovým limitem jeden a půl hodiny a maximálně pěti pokusy na boulder. Závody se konaly na náměstí na čerstvém alpském vzduchu a tropickém vedru. Z česka se vypravila pěti členná skupina závodníků. Celkově skupiny čítaly okolo 25 účastníků, což je na první závod celkem slušná účast, která se podle mě bude s dalšími závody navyšovat.
Po dlouhé době jedu na závody plně odpočatý, zdravý a nic mě nebolí. Při rozlezu se cítím strašně silný a připravený poslat všechno co bude v mých silách. No... moc toho nebylo. Hned první boulder mě nepěkně zaskočí. A to protože se jedná o skok, který mi neměl činit nějaké větší problémy. Bohužel opak byl pravdou a ani pátým pokusem se přelez nekoná. Na dalším bouldru pohořím obdobně, a tak jdu na nejlehčí problém. Ten posílám z první a vedlejší o něco těžší boulder na druhý. Poté se ale vracím na začátek a poletuju od jednoho bouldru ke druhému, ale nic z toho. Vyhlídnu si tedy papírově skoro nejtěžší boulder a druhým pokusem jej přelézám. To mě sice dost namotivovalo, ale už není moc času a kůže. V záplavě endorfinu se mi daří ještě pár zón, což je ale bohužel vše. Můj konečný výsledek byl tedy T3P5 Z6P13. Z 28 zúčastněných to dalo slabé 21. místo. Konečné hodnocení je takové, že horší to být nemohlo a lepší to může být vždy.
Od nás se nejlépe umístila Karolína Nevělíková, které o jeden boulder uniklo finále. Dobře taky zabušil JJ, jenž byl 14.
Závod to byl organizačně celkem dobře zvládnutý. Až na rozlezovku, která byla komplet na rozpáleném sluníčku. Bouldry byly také nic moc, spíše takové těžké lezení než něco jako je na svěťáku.
A za týden reparát v Mnichově.