Opět vlhký Otradov

Dnes díky Václavu II. nemusím do školy a tak jedu lézt a čistit na Otradov. Nejdříve se jdu podívat na nové 7C od Martina. Taktně u koukání i zůstanu, jelikož mi nejde do hlavy jak bych odlepil zadek od země. Vracím se tedy kousek zpět a cestou narazím na pěkný kámen. Očistím ho, ustoupnu pár stupů a zachvíly vzniká pěkné 6C.

 

Pokračuji kousek nad kámen Monolit, kde jsem si minule vyhlídl menší převísek. Bohužel tam trochu zavazí kámen za zády, a tak se musí lézt trochu opatrnějc. Po očištění se dávám do pokusů a třetí v řadě je přelezový. S klasou si nevím moc rady, trochu zabrat se tam musí, ale radši zůstanu při zemi a nastřeluji 6C+. Boulder by šel možná ještě prodloužit, ale tady už ten kámen za zády opravdu hodně zavazí a tak jdu dál. Zastavuji se u Výparku, kde vylezu Transpiraci 6C a zkouším připojující se 7A a vedlejší 7A+. Začáteční chyty jsou bohužel dost vlhký a nedokážu za levou lištu pořádně zabrat. Takže tam nasázím pár pokusů a jdu okouknout další neočištěný kámen. Neočištěný vypadá, že by tu mohl vzniknout pěkný těžký boulder. Pod nánosem hlíny a všeho možnýho se ale objeví velká lišta a bude z toho asi nějaká šestka. Možná pujde ještě takovej nic moc traverz po velmi oblé hraně, je to ale dost nízký. 

 

Času není na zbyt a tak jdu k poslednímu neočištěnému kamenu. Co jde očistím a koukám co by tu šlo lézt. Odhadem by tu mohli být tři sedmičky, ale to se uvidí až příště, protože z dálky už na mě troubí vlak.

Otradov

Dnes jsem po dlouhé době vyrazil bouldrovat někam ven. Nikomu jinému se bohužel nechtělo, a tak jsem vzal bouldrmatku a lezky a sedl jsem na vlak. Poté jsem si dal menší pochoďák a odměnou mi byl Otradov. Jako první boulder zkouším spíš tak ze zvědavosti Teorii relativity 7C+, ale jeden krok vůbec neudělám a tak jdu dál. V noci nebo k ránu byla asi velká rosa a většina bouldrů je dost vlhká. Chvily pobíhám od kamenu ke kamenu a pak se zastavuji u jednoho ještě neposkvrněného kousku. Udělám tam tři nové lehčí bouldry a okouknu kámen nad, kde také nějaké bouldry pujdou, ale nemám tu věci na očištění a tak to nechávám na jindy. Poté se ještě zastavuji u jednoho neočištěného kamene a ujišťuji se, že tu ještě chvíly bude co lézt. Přecházím na druhou stranu řeky a nacházím jeden suchý a celkem těžký boulder. Vůbec nevím co to je, ale je u toho šipka tak to jdu zkusit. Asi půl hodiny vymýšlím správný program a pak to pošlu. Cestou zpět píšu Martinovi a prej je to Break the line 7A+. Mě to přišlo celkem těžký, ale to 7A+ to asi budu. Každopádně ikdyž to tak nevypadá tak je to moc pěknej boulder. Bohužel už nemám čas a tak utíkám na vlak.

Break the linea 7A+

ČP mládeže, Brno

Po delší odmlce se tento víkend konalo další kolo Českého poháru v lezení na obtížnost. Tentokrát na velmi převislé stěně Brněnském Rajčeti. Závodu se celkem zúčastnila rovná stovka závodníků. O cesty se postaral Petr Soláňský s Víťou Lachmanem. A řekl bych, že se celkem vydařili.
Kvalifikačky byly čistě silově vytrvalostní, po dobrých chytech ve velkém převise. V první kvalifikačce mi ustřelí noha a jsem na průběžném třetím místě. V druhé kvalifikačce si na to dám pozor a s bandaskami dolézám asi tři chyty pod top a i po druhé kvaldě jsem třetí. Do finále tudíž postupuji ze třetího místa. Finále vypadá moc pěkně. Je tam jedno větší dynamo z kterého mám celkem respekt, ale naštěstí zbytečně. Finálovka se mi vydařila ze všech cest nejlíp a dál dolezl jen Peťa Čermák, který s odstupem vyhrál. Na víc bohužel moje (ne)vytrvalost nestačila.

finálová cesta

EYC v boulderingu, Mnichov

Tento víkend se konal druhý Evropský pohár mládeže v boulderingu. Závody se uskutečnili na největší bouldrovce světa. Z česka vyjela skupina dvou závodníků a dvou závodnic. Počet startujících byl obdobný jako v Meranu. Stavění bouldrů neměl na starosti nikdo jiný než samotný Jacky Godoffe a jeho crew. A bylo to znát. Oproti Meranu to byly nádherné bouldry za které by se určitě nestyděli ani na svěťáku.
Závody se lezou stejným systémem jako před týdnem a moje kategorie začíná o půl třetí. Popisovat tu dvanáct bouldrů se mi opravdu nechce a tak tu napíšu pouze výsledek, T4P11 Z7P16. Mohlo to být o dva bouldry lepší, ale tentokrát i o dva horší, takže určitě větší spokojenost než před týdnem, ikdyž to pořád není to co bych si přál. Nakonec z toho bylo nějaké 20. místo. Nejlépe se od nás opět umístila Kája, která byla 12.

Boulder č. 1

Boulder č. 9

Pokus v bouldru č 11, o dva pokusy později se mi zadařil TOP

Boulder č. 3

Boulder č. 11

Historicky první Evropský pohár v boulderingu mládeže

Tuto sobotu se v Italském lázeňském městečku Meran konal historicky první Evropský pohár mládeže v boulderingu. Systém závodů byl nastevený trochu zvláštně, ale chápu že si nás musejí stavěči trochu ozkoušet. Lezlo se 12 boulderů stylem flash, s časovým limitem jeden a půl hodiny a maximálně pěti pokusy na boulder. Závody se konaly na náměstí na čerstvém alpském vzduchu a tropickém vedru. Z česka se vypravila pěti členná skupina závodníků. Celkově skupiny čítaly okolo 25 účastníků, což je na první závod celkem slušná účast, která se podle mě bude s dalšími závody navyšovat.
Po dlouhé době jedu na závody plně odpočatý, zdravý a nic mě nebolí. Při rozlezu se cítím strašně silný a připravený poslat všechno co bude v mých silách. No... moc toho nebylo. Hned první boulder mě nepěkně zaskočí. A to protože se jedná o skok, který mi neměl činit nějaké větší problémy. Bohužel opak byl pravdou a ani pátým pokusem se přelez nekoná. Na dalším bouldru pohořím obdobně, a tak jdu na nejlehčí problém. Ten posílám z první a vedlejší o něco těžší boulder na druhý. Poté se ale vracím na začátek a poletuju od jednoho bouldru ke druhému, ale nic z toho. Vyhlídnu si tedy papírově skoro nejtěžší boulder a druhým pokusem jej přelézám. To mě sice dost namotivovalo, ale už není moc času a kůže. V záplavě endorfinu se mi daří ještě pár zón, což je ale bohužel vše. Můj konečný výsledek byl tedy T3P5 Z6P13. Z 28 zúčastněných to dalo slabé 21. místo. Konečné hodnocení je takové, že horší to být nemohlo a lepší to může být vždy.
Od nás se nejlépe umístila Karolína Nevělíková, které o jeden boulder uniklo finále. Dobře taky zabušil JJ, jenž byl 14.
Závod to byl organizačně celkem dobře zvládnutý. Až na rozlezovku, která byla komplet na rozpáleném sluníčku. Bouldry byly také nic moc, spíše takové těžké lezení než něco jako je na svěťáku.
A za týden reparát v Mnichově.

MSJ Imst

S blížícím se koncem prázdnin nadešel také čas pro Mistrovství světa juniorů, které se letos konalo na obrovské venkovní stěně v malém Rakouském městečku Imst. Závodí se jako vždy ve dvou disciplínách - rychlost, obtížnost. Já jsem přihlášený na obě. Jako cíl jsem si stanovil vylepšit loňská umístění.
Jedu společně s Marií, Terkou a Márou z Prahy. Cesta ubíhá celkem rychle a za asi 5 hodin přijíždíme do campu, kde nás už očekává další část výpravy. I přes vysokou nadmořskou výšku tu panuje téměř tropické vedro. Jinak tomu není ani druhý den, kdy máme na programu první kvalifikační cestu na obtížnost. Jak už tu je bohužel zvykem, tak cesta vede kolmáčem a před stropem končí. Cesta se mi moc nelíbí, ale s tím nic nenadělám. Dolezám zhruba do tří čtvrtin cesty, kde mi bohužel ustřeluje ruka. Po první kvalifikačce jsem na 48. místě a s tím tak úplně spokojen nejsem. Do semifinále se tento den probojoval Zdenda Ustohal, když jako jediná kategorie lezli v tento den obě kvalifikační cesty. V pátek nás čeká druhá kvalifikační cesta a kvalifikační rozlezy na rychlost. Druhá kvalifikačka mi sedí mnohem více, ikdyž je to opět převážně šukání v kolmáči. Cestu lezu na pohodu až do jejích tři čtvrtin, kde se prostě nedokážu navalit na nohy a téměř bez známky natečení padám. Nakonec mi to dalo nějaké 54. místo takže cíl se mi splnit nepodařilo. Tak trochu se z toho díky věčně dobré atmosféře v týmu oklepu a za chvily mě čeká rychlost. Před závodem se neudržím a asi hodinu a půl strávím na bouldrovce. Zabouldroval jsem sice pěkně, ale mohl jsem s tím počkat až budu mít po závodech. U rychlosti se trošku neorientuji ve startovkách a myslím si, že jdu na řadu jako 27. Realita byla taková, že jsem šel 3. Naštěstí si stihnu rychle obout lezky, zavzpomínat na to jak cesta vypadá, rychle namágovat a už lezu. Čas nic moc, ale naštěstí mám ještě jeden pokus. Druhý pokus si už řádně užívám, roztleskávám diváky, snažím se znervoznět nabušenýho Rusa vedle mě a po dolezení se s diváky řádně rozloučím. Čas stačil na 21. místo, čímž jsem svůj cíl splnil. Je to sice 5. míst od postupu do K.O. soubojů, ale i tak jsem spokojený, protože se leze na standartní cestě a já jí před závodem ani netrénoval. Od nás se daří postoupit Honzovi Křížovi, a Péťě Vojířové, která se ale na finále né její vinou nedostavila. V sobotu se většina jdeme podívat na dopolední deštivé semifinále, kam se od nás dostala Terka Svobodová, Anďa Pavlincová a Zdenda Ustohal. Do večerního finále se už bohužel nikomu z našich probojovat nedaří, a tak je finále  bez české účasti. Většina dnes odjela domů, zůstali jsme jenom my a Křížovi. V poslední den Mistrovství se leze finále v rychlosti, ve kterém Honza končí bohužel těsně pod pódiem na pěkném 4. místě. Náš čas se již také naplníl a odjíždíme zpět do ČR.
Pocity ze závodů mám spíše špatné a dost demotivující, protože ikdyž se mi snad poprvé v životě podařilo natrénovat nějakou slušnější vytrvalost, na kterou jsem na evropácích a MS vždycky doplácel, tak spadnu kvůli blbému smeknutí ruky a kvůli tomu, že jako totální technický analfabet se nedokážu navážit na špatnou nohu. Nadruhou stranu můžu být spokojen s tím, že trénink byl účiný a na další závody se dokážu minimálně stejně kvalitně připravit. S Edinburghem se to sice srovnávat vůbec nedá, ale atmosféra v týmu i při závodech byla opět parádní.
A jak pravil Patxi: future is mine! :)

EYS Imst + Frankenjura - aneb když se nedaří

Minulý víkend se v Rakouském Imstu konal již třetí(pro mně první) evrpský pohár mládeže pro tento rok. V pátek ráno vyjíždíme společně s JJ, Márou a s Schumacherem v oktávce Marií z Prahy. Po příjezdu se ubytujeme v campu, registrujeme se a jdeme spát, aby jsme na zítřejší závod byly fit. V sobotu se probouzíme do slunečného dne. V mé kategorii nás je 46. já jdu na řadu jako 23, což znamená, že druhou cestu půjdu jako poslední. Na vzdory tomu, že první kvalifikačka se lezla převážně v kolmáči, tak mi docela sedla. Bohužel při přechodu do převisu naberu špatně chyt nechám si dole nohy a dál už to nejde. Po první kvalifikačce jsem na 28. místě. V druhé cestě lezu jak poleno. Od začátku se zbytečně zasekávám, řeším problémy tam kde nejsou a vrcholí to tím že padám při smeknutí nohy, když jsem cvakal asi pátou expresku. Hezky se proletím, trochu si zanadávám a se sklopenou hlavou odcházím. Z mojí strany byly tyto závody naprostá tragédie a doufám, že za necelé dva týdny to všechno napravím. Jediný kdo se od nás probojoval do finále byla Anďa. Peťovi a Terce to jenom těsně uniklo.
Po závodech jsme se tak nějak všichni sešli v campu. Pár se nás sebere na menší procházku Imstem. Hrajeme takovou super hru v důsledku níž se JJ vrací nočním Imstem do campu pouze v trénírkách. Radě "starších" pak musíme podat vysvětlení, ale naštěstí stejně jako JJ naši zábavu pochopili.
V neděli máme v plánu zajet na otočku do Jury. Asi hoďku tam každej něco pokoušíme, ale potom bohužel začíná pršet, takže to balíme a s obdivuhodným Mariiným řidičským umem míříme rychlostí blesku, kterých je na nebi čím dál víc do Prahy. Tam díky převtělenému Schumacherovi stíhám přeběhnout na bus a jedu už domů.
Tak za týden a půl znovu a snad líp!

 Video z druhé (pokažené) kvalifikačky:

Mokrý Otradov

Včera jsme s Honzou a Hartmikem zamířili na Otradovské bouldry. Bohužel hned po příjezdu zjišťujeme, že úplně suché není nic, a tak lezeme alespoň to co se jenom trochu dá. Rozlezeme se u Monolitu, kde se mi daří přelézt Brutus kaktus 7B. Nebýt to mokré tak bych možná řekl jenom 7A+, ale boulder je to pěknej. Ještě předtím vylezu na první boulder Na půl cesty 6C+. Potom se přesunuji ke kamenu vedle na Vesuv 7A. Malinko mě zaskočí oblejší hrana, ale třetím pokusem dávám. Honza s Hartmikem tady mají od minula už všechno přelezlé a já už tady také nemám co lézt, takže jdeme k projektu a novému 7C od Martina. V projektu se hned prvním pokusem cítím velmi dobře, ale v tom se semnou ulomí pro mě dost klíčovej chyt a už se válim na bouldrmatce. Bez toho chytu je to celkem morfo. Připojuji se tedy k Hartmikovi, který zkouší vedlejší 7C. Program od Martina znám, ale opět se utvrzuji v tom jak neskutečně je silnej a raději šetřím kůži. Hartmik to pochvíly taky balí a stejně tak Honza. Honzovi se následně povede zbombit projekt, kde využívá výšky a rychle přelézá. Říká něco o 7B+ nebo 7C. Pro menší to určitě to 7C bude, protože je to fakt dlouhej krok s jednou špatnou nohou. Naší poslední zastávkou je Queen Mary. Tam Honza druhým pokusem posílá asi 150 cm dlouhý skok a zkouší ještě projekt v údolní převislé stěnce. Skok prej asi tak 7B a projek je spíš něco pro Martina. Tipuju, že klasa by se mohla pohybovat někde okolo 8A+. Jedná se o nizký start z velkého táhlého chytu, dále přes malé ikdyž celkem ostré bočákové a spoďákové lišty do né úplně dobré hrany s nic moc výlezem. Hartmik pošle z první Fylozofii müsli 7A a valíme domů. Teda aspoň si to myslíme, než dojdem k autu, kde Honza zjistil, že někde po cestě mu vypadli klíčky od auta. Takže se vracíme a neštěstí je celkem rychle najdem. Teď už teda opravdu jedeme dom a doufáme, že při příští návštěvě už bude všechno suchý.

Honza v Malém třesku 7B+/7C

Já a Vesuv 7A

První prázdninový Holštejn

Včera jsme společně s Klimičem a Tomem Žákem vyrazili na Holštejn. Trochu nás překvapí autobus, který nezastavuje tam kde jsme si mysleli a tak si dáme na rozcvičku menší procházku. Nicméně v osm již stojíme pod skalami. Na rozlez se pokoušíme dát Urob si sám 8-, ale OS se nekoná a následně ani klimičův pokus o flash. Tom cestu vycvakává a jdeme k Němé Barikádě 9+/10-. Relativně bez problémů ji nakrokuji, ale spojit jednotlivé kroky je už trochu jiné kafe. Dám tři pokusy končící ve 3/4 cesty a rychle mi dochází, že musím ještě trochu podrtit vytrvalost. Klimič dá taky pár pokusů a přesunujeme se zpět k Buči. Zde mám v plánu vyzkoušet cestu Věčně bez peněz 9-. Bohužel začíná pršet. Sice ještě stihnu dát jeden trapnej pokus, ale bez většího úspěchu. Přecházíme na Vaňousy, kde si chci ještě tréninkově zatraverzovat. Déšť to však nerespektuje a tak to balíme a kolem čtvrté odpoledne valíme domů.

ČP mládeže v rychlosti, Příbor 2011

Tento pátek a sobotu se v Příboru konalo druhé a třetí kolo ČP v lezení na rychlost mládeže. V pátek se nás sešlo v mojí kategorii osm, což je poměrně hodně. V rozlezech mám nejrychlejší čas a postupně se pavoukem proracovávám až do finále, kde se potkávám s Jardou Vystavělem. V první cestě mě předlézá, ale v druhé si trochu máknu a je z toho 1. místo. V sobotu je přihlášeno o závodníka méně. Opět se mi společně s Jardou daří dostat až do finálového rozlezu. Tentokrát se mi v první cestě podařilo udělat dvě hloupý chyby a do druhé cesty jsem nastupoval už s moc velkou ztrátou. Druhou cestu sice dolézám první, ale ztrátu z první cesty jsem už nedohnal, takže je z toho 2. místo.