Minulost a budoucnost

Rok 2009 byl pro mě rok, kdy jsem konečně pochopil co je to trénink a že tím že na tréninku vylezu 20 cest ze mě mistr světa nebude, na čež jsem teda ani zdaleka nepomýšlel. Začal jsem se také více věnovat boulderingu, který mě baví stejně jako lano, za to především vděčím Honzovi Chválovi, Martinovi a Štěpánovi Stráníkovi, díky kterým jsem mohl nakouknout do nejhezčích boulderových oblastí v Česku. Takže vám patří velké díky kluci. A samozřejmě díky patří i rodičům, kteří mě téměř bezmezně podporovaly. Taky mě těší stálá podpora mého "rodného" horoklubu ve kterém je spousta super lidí a hlavně lezců. Ještě musím poděkovat za podporu firmě MiP.
Jak bych zhodnotil soutěžní lezení v tomto roce? Asi následovně. Na začátku tohoto roku jsem si dal předsevzetí umístit se jak v ČP na obtížnost tak v ČP na rychlost na první pozici, tento cíl se bohuzel vyplnil pouze z poloviny. V ČP na rychlost jsem vyhrál bez jediného zaváhání, ale v obtížnosti jsem dojel na výdrž a to hlavne na začátku. Poté přišel zkažený závod v Chocni a bylo vymalováno, celkově jsem obsadil druhou pozici, což ale určitě nepovažuji za značný neůspěch. Tento rok jsem se svými výkony dostal i do reprezentace, ale tam jsem zjistil jak moc těžké je prosadit se na evropské nebo světové úrovni.
A teď mé oblíbenější...lezení venku. S lanem jsem si dal za cíl cestu obtížnosti devět, to jsem splnil tak napůl devítku jsem sice vylezl, ale podle devíti doktorů z deseti je to spíše 9- a já musím jenom souhlasit. V boulderingu jsem se náramě překvapil, když jsem si dal za cíl 7B a nakonec jsem asi před týdnem posunul své hranice na 7C z čehož mám asi největší radost.
A co nastávající sezóna? Především jsem rád že už se mohu účastnit ČP v boulderingu, jelikož již brzy dovrším 16 ti let. V tomto si asi dávat nějaké cíle nemá cenu, přecejenom zas tak dobře na tom nejsem. Jedním z mých závodních cílu, ale je dostat se opět do reprezentace a zkusit nějaký závod na rychlost s muži.
V boulderech by mě stačilo potvrdit nedávno přelezlou obtížnost 7C a to třeba v boulderu King Kong na Boru. Na laně bych rád přelezl v Moravském krasu Sofii za 9+.
A hlavně, všem přeji do Nového roku hodně osobních i lezeckých úspěchů :).

Zatraceně bolavej Petráč

Včera jsme se Štěpánem Stránikem vyrazily na Petráč. Počasí se opět vcelku vydařilo, ikdyž mohlo být o něco tepleji. Náš první cíl je Větrná hůrka, kde Štěpa posíla pár pěkných boulderů, Emily 7B, No Exit 7C a nějaké 7A. Já zkouším Emily ale asi při 8 (asi nejlepším) pokusu jsem si strhl kus kůže na druhém článku prsteníčku, byla zima takže to v tu chvíli až tak nebolelo, ale cestou dom se to začalo dost ozívat. Před tím jsem ještě zkusil No Exit, ale byl jsem na kost zmrzlej a navíc s mojí sílou v prstech to bylo dost unreal. Pak chceme jít na Hřbitovní kameny, ale byly zasněžené, tak jsme se vrátily zpátky a jdeme na Bránu, kde potkáváme u a ten nám ukazuje co by se dalo lízt. Dovedl nás až ke Krunýři, to se nám se Štěpou líbilo a tak jsme to tam zakempili. Standu&Honza si pak odešel na něco svého. Štěpovi se zalíbili Slavíci 7C+, ale prý chyběla forma, takže bohužel. Já zkouším Vlez mi na záda 7B+ je to prakticky jednokrokovka takže po chvíli nacvičování to pádá, ale v porovnání s Emily je to spíše 7B. Po chvíli to tam poslal i Štěpa, taky se kloní k 7B. Já jsem ještě vyzkoušel nějaké 7A, ale narozdíl od Štěpy jsem nepřišel na ten správný program. Štěpa zachvíli vylezl ještě Španěla a jede se dom.

Sklápěčka 7A

Vlez mi na záda 7B(+)

Moje první 7C

Dnes jsme opět s Honzou Chválou a Štěpánem Stráníkem jeli boulderovat na Škrovád. Počasí bylo ideální, cca 2°C polojasno a chvílema nějaký ten vítr. Jako první zkouším Moucha 2 v 1 7A+, ale nějak mi tam nesedíty lišty, Štěpa se pustil do Pika 7C ale také to není jeho styl a jde se podívat po nějakých skalkách poblíž. Honza mezitim poslal pár pokusů v Mucholapce 8A+ kde je opět progress. Já si jdu jen tak vyzkoušet Piko, asi po 3 pokusech zjišťuju že mi boulder opravdu sedl "absolutly my style" tak sundávám mikinu a na 8 pokus už řvu v TOPové hraně, měl jsem z toho obrovskou radost. Piko je skok z dvou jednoprstových dírek na asi 150 cm vzdálenou hranu. A jelikož tenhle boulder Honza minulej výjezd poslal na druhý pokus dalo by se tu mluvit o technice Poličského skoku. Poté Štěpa odchazí pozkoušet Kunhuntinu modlitbu 7C/7C+, my s Honzou zůstáváme. Honza dál zkouší Mucholapku v které davá dost slušně vypadající pokusy, řek bych že už je to jenom otázka času kdy to Honza zbombí. Mezitím jsem si asi na 5 pokus vylezl boulder na Medvěda 7A a jdeme za Štěpou, který stále zkouší Kunhuntinu modlitbu. Na chvíli se k němu přidal Honza, ale je tam dost kousavej chyt a chce si ještě zalízt tak to nechává na jindy. Štěpa v tom dal taky pár slušných pokusů, ale bohužel se mu to přelézt nepodaří, snad příště! Já jsem si mezitím vylezl na první pokus Fakera 7A. Poté přecházíme do posledního sektoru, do Sarajeva. Tam mám rozlezlé dvě 7Béčka a tak se do nich pouštím. V prvním z nich, se mi podařilo konečně udržet dvě hnusný lišty a přelézám ho, na druhý mi už nezbyly síly. Štěpa s Honzou se pustily do boulderu Obránci rudé ruky 7B+ Honza po delším boji přelézá, Štěpa k tomu také nemá daleko, ale přece jenom ho to zatím nepustilo. Pak jsme se všichni přesunuli na hodně bizardní boulder Knedlajs 7B+, Honza nám ukazuje program, ale nám nějak chybí rovnováha. Pak se Honza pustil do Mrazáku 7C a asi na 5 pokus to přelézá, je to první opakování po Martinovi Stráníkovi. Nakonec se Honza se Štěpou trochu ničí v Detonaci 7C+, ale už chybý síly. Já si ještě vylézám nějake 6A na OS a jede se domů.
Fotky a případně videa doplním časem.

Foto: Jan Chvála

To je mágo nebo sníh? Alá zimní lezení na Škrovádě

Včera jsem s Martinem Stráníkem a Honzou Chválou poprvé vyrazil bouldrovat na Škrovád. Po příjezdu jsme zjistili že pomínky jsou ideální a tak se převlíkáme a jdem na věc. Honza s Martinem se rozlézají v nějakém 7A, já si to raději rozmýšlím, ale nakonec si také vyberu 7A, Moucha na zdi to jsem tuším na třetí pokus těsně dal.Martin už tam má všechno vylezlí tak si jen opakuje pár boulderů na video. Honza přechází k Piku 7C, při pohledu se trochu zalekne, ale poslal to tam už na 2 pokus. Předtím ještě dal pár pokusů v 8A+, které určitě nebyly k zahození. Pak se přesunujem k traverzu za 7B (+) číňanka, to Honza po pár pokusech dává, já jsem usoudil že jsem krátký (ale problém je asi jinde...) Přecházíme do sektoru U Cik Caku, tam si martin zopakoval kunhuntinu modlitbu, Honza raději šetří prsty a dá v tom jenom asi dva pokusy. Já tam přelézám Fakáče 6B na flash. Poté přejíždíme na Rudu z Ostravy 7A+, Martin i Honza to tampošlou rychle. Já v tom dávám asi 8 pokusů, ale v prvním kroku se projevily mé slabé prsty a při dinamu nemám šanci udržet lištu. Následoval sektor U Božského Traverzu, kde byly bouldery samá jednoprda v kolmáči. Honza tam přelezl Z ničho nic 6C asi na 3, pak vedlejší 7A vůbec nic tušim že dokonce na OS nebo na flash, já to přelez asi na 7 pokus, když jsem si rituálně sundal mikinu, pak jsme ještě vylezli Zholanic 6C+ Honza na první já na druhej. Teď se přesouváme do posledního sektoru Sdo Sarajeva. Tam mě Martin ukazuje jak jednoduše se dá přehopsat 7B, tak namotivován jsem se do toho pustil, nejdříve jsem zkoušel Al kajdu 7B, ale zase mě zastavily dvě menší lišty. Tak jsem přešel na druhé Teroristický útok 7B, ale už chybý síla, tak to vzdávám. Martin s Honzou mezitím zkouší Mrazák 7C, bohužel neúspěšně, ale předtím si poradili s famozním boulderem Knedlajs 7B+, kde Martin konečně našel tu vytouženou přídrž pro překonaní boulderu. Tady je Honza v Knedlajsovi.



Je asi 15:30 tak to balíme a myslím že vcelku spokojení odjíždíme do svých domovů.
Video z výjezdu by mělo být na PB.

Poslední ČP v sezóně

20.12. jsem ve Svitavech zakončil svoji letošní závodní sezónu. Závody to byly povedené, ale ta forma...poslední 3 měsíce jsem jen trénoval a zapomínal jsem trochu restovat, to se samozřejmě taky projevilo. Snad si z toho vezmu ponaučení. Ale zpátky k závodům, v naší kategorii nas bylo pouze 6, a z toho ještě polovina nemocná. Atmosféra byla snad nejlepší za celý rok, fandilo se, tleskalo se a na konec i dost hlasitě pískalo. Cesty stavěl Štěpa Stráník s Petrem Solánskym. Cesty se jim moc povedli, byly pěkné a vytrvalostní, většinou kladné lišty. Po první kvalifikačce jsem byl až 4. a sebevědomí začalo stejně jako venkovní teplota klesat bod bod mrazu, naštěstí druhou kvalifikačku jsem dolezl nejdál a do finále jsem postupoval z 2. místa, z 1. postopil Peťa Čermák, z 3. Matěj Hlaváček a poslední postupující byl Majkl Krček. Jako po celý závod aji ve finále jsem všichni 4 předvedli dosti vyrovnaný výkon, až teda na Peťu kterej se rozhodl že ten den prostě bude jeho, měl úžasnou formu a tak zaručeně vyhrál, já jsem skončil 2. Majkl 3. a Matěj 4. Po vyhlášení závodu se vyhlašovalo i celkové pořadí ČP, v tom jsem obsadil 2. místo, předemnou byl Matěj a 3. byl Peťa. Chtěl bych tedy poděkovat všem za organizaci těchto závodů a těším se na další sérii těchto závodů.
Videa zpracovávám, ale do týdne tady určitě budou tak se těště.
Teď jdu raději restovat...

ČP-rychlost, Nový Bor

Na Mikuláše se v Novém Boru uskutečnil poslední ČP v rychlosti pro tenhle rok. Zárovň s ním tam probíhalo MČR na rychlost dospělích. Tam suveréně vyhrál Libor Hroza za ním skončil Martin Šifra a třetí byl J. Švácha.
V mé kategorii (B) jsme byly zase zastoupeni v nepříliš hojném počtu, byly jsme tam jenom 4. Cesty vypadaly vcelku dobře, ale s jističema to až tak slavné nebylo, chytaly dost na tvrdo a občas to aji dost zabolelo. Když začala lézt nejmladší kategorie tak si stavěči všimly jak se zmílili. Cesty byly pro tak malé děti téměř nelezitelné, tak tam hodily pár chytů navíc a už to šlo. Ale vyskyt se další problém, a to takový že nešla časomíra. Tak se přistoupilo k nahradnímu řešení a měřilo se jako za stara, ručně. V rozlezech jsem do KO soubojů postopil z 1. místa, takže jsem šel s posledním. V tomto souboji jsem zvítězil a šel jsem do finále. Můj stalý finálový soupeř bohužel netrefil tlačítko na zastavení časomíry (té ruční) a nakonec se musel spokojit se třetím místem. Já jsem ve finále lezl s Martinem Margetajem, který byl poprvé ve finále a už teď z toho měl hroznou radost. Nakonec jsem vyhrál a jdu povzbuzovat Petra Klímu (HK Polička, jako já..) ktery bojoval o třetí místo. Bohužel i za mohutného povzbuzování Petr skončil těsně čtvrtý. V této nejstarší kategorii (A) vyhrál Standa Pekárek a druhý byl Dominik Uher. Poté následuje vyhlášení nejen závodu, ale i celkové pořadí. Jak v Závodě tak v celkovém pořadí jsem dosáhl na 1. místo. Petr skončil celkově 3.
Zavod skončil někdy ve 14:00 a já s Petrem toho pořád nemáme dost. Cestou jsem si všiml že jsme poblíž lezeckého centra Sobotky, tudíž se dlouho nerozmýšlíme a jedem potrénovat. Dali jsme tam pár cest s lanem, a poté jsme se uchýlili k našemu oblíbenému boulderingu, bouldrovka je tam na trénink ideální, nechybí tam snad jediný profil, takže všem doporučuji!