Koncem července vyrážíme s rodinou do Polska, kde vyhlížím bouldrovou oblast nedaleko česko-polských hranic - Batorowek. Hned po příjezdu si oblast oblíbím, jelikož je snadno dostupná a kameny vypadají luxusně. Nechci se zaseknout na ničem těžším protože pěkných bouldrů je tu opravdu dost, a tak volím bouldry v (pro mě) střední obtížnosti, které vím že dám bez větší ztráty kůže a sil.
Hned na rozlez dávám pěknou hranu Donatello 6C+ (někde i 7A ale myslím že 6C+ sedí). Daří se mi flash a přesunuji se k pro mě nejlepšímu kamenu Fenix. Tady volím "srabskou" nebo taky kratší variantu Fenixe, boulder SpongBob 7B. Trochu se štěstím se mi to povede napálit až do madla na hraně a přelézám opět flash. Na tom samém kamenu nalézám do Boba za 7A+, pěkná shybovačka po oblinách v úvodu, potom volím patu a vyvlátí v madle, které jen tak tak udržím a přelézám. Paradoxně nejvíce mě potrápil v číslech nejlehčí boulder Jesus Chytrus 7A, kde mi v prvním pokuse smekne noha, v druhém špatně naberu klíčovou lištu a třetím přelézám. Přecházíme kousek opodál k dalšímu převislému kamenu na boulder Wielky szu 7B. Z videa vím, že na úvod se dává koleno, které se mi ale daří úspěšně ignorovat, bicáky naštěstí zafungovali a zbytek bouldru už si pohlídám. Další flash. Cítím, že síla a především kůže už přece jen ubyla a jak všechno šlo hladce, tak na dalších dvou bouldrech totálně pohořím a balím to. V plánu bylo se za dva dny vrátit, to ale počasí bohužel nedovolilo, takže se těším na další návštěvu.
Na začátku května jsem očistil pár kamenů poblíž Jimramova a přelezl zde asi 20 nových převážně lehkých bouldrů (5A - 7A) Vyzdvihnul bych hlavně právě ten nejtěžší Hra na nic 7A, z těch lehčích potom boulder Bez vady 5A a MaengDa 6A+
Hra na nic 7A
Další den jsem vyrazil lézt na nedaleký Štarkov. Podařilo se mi vylézt pohybově moc pěkný boulder Chudý pocestny 7A+ a parádní hranu za 7A.
Po dvou dnech mám docela prolezené prsty a místní hrubý materiál mě už k ničemu dalšímu nepouští.
Chudý pocestný 7A+
Hrana 7A
O týden později vyrážím na Skuhrov, který je momentálně mojí nejbližší "lezeckou oblastí".
Je zde vlastně jenom jeden oblezený kámen, na kterém je ale dokonce 8A. Já však mám v plánu objevit a očistit něco nového. Kamenů je zde poměrně dost, ale většina má až příliš solivý materiál. Klíčem k úspěchu je tedy najít alespoň pár směrů, které budou co nejpevnější a budou mi dávat smysl. K mému překvapení hned první kámen, ke kterému přijdu vše splňuje. Očistím jej, upravím dopad a pátým pokusem přelézám. Pohybově pěkná hrana, kde obtížnost udává první krok a solí se vlastně jenom nástupové nohy a výlezové madlo a to minimálně.
Jeníček 7A+
Potom chvíli běhám od kamene ke kamenu, ale nic mě extra neoslovuje. Až když se po třetí vrátím ke kamenu, který je kousek od 8A-čka, tak si všimnu dvou jasných směrů a opět překvapivě dobrého matroše. Vzniká pěkná technická hrana za 6C+, a úderná dvoukroková lištovačka s delší rozpažkou cca za 7A, ale delší to možná shodí.
Solné dveře 6C+
Soldič 7A
Jak jsem říkal, materiál zde není kdoví jaký, ale zrovna tyhle bouldry snad nějaký čas obstojí a potěší alespoň některé z místních lezců.
V pátek píše Karel, že leze na Jedlové a pojedou večer bouldrovat na Podlesí. Já jsem zrovna náhodou v Poličce, mám to kousek, věci s sebou včetně totálně vypadané 13-ti leté matice taky náhodou mám, takže po splnění rodinných povinností vyrážím na Podlesí. Přijíždím cca o půl sedmé večer a akorát jsem na parkovišti zastihl Karla s Romanem. Sešli jsme se výborně - Karel dva měsíce nelezl, já mimo menší stavění cest a pár visů na balkně skoro 4 měsíce a Roman má urvaný poutko. V uvolněné atmosféře tedy postupně přelézáme pěkné věci od 6A do 6C+.
V sobotu cítím obrovskou motivaci a pnutí, že musím na skály, přelézt něco těžšího a vrátit se zpět "do sedla". Volím Drátník, který je relativně blízko a už delší dobu tam mám zálusk na pár bouldrů 7A - 7C. Jako první volím Krtka 7A - takový malý strůpek s moc pěknými kroky, ale omezeným prostorem. Cítím, že by to mohlo jít na flash, ale lehký to nebude. Trochu zabojuju, ohlídám si abych nikde neštrejchl a flash je tam.
Další na řadě je Krysař 7A+. Mírně převislý boulder, kde klíčový je první krok z malé krysy. Nejsem si jistý nástupem, konkrétně jestli můžu pravou nohu při nástupu umístit až na dobrý stup v úrovni rukou. Zkouším to tedy bez něj a tady nula bodů. Přesunuji se na Perlotvorku stand 7B, kde poslední krok je bez chytače opravdu nebezpečný, v případě pádu se skutálíte dobrých osm metrů po skále dolů. Naštěstí se mi daří flash. Jedná se o krokově moc pěkný boulder, akorát si vůbec nejsem jistý klasou...kdyby to bylo 6C tak nenamítám, ale za krásu a ten morál za mě 7A.
Ještě obhlížím prodloužení za 7C, ale jsem už moc spokojenej na to abych zabral, tak si to nechávám na jindy a pro dnešek konec.
Koncem února panovalo poměrně suché a slunečné počasí s příjemnými teplotami. Sníh už na většině míst roztál a bouldrové oblasti, které po zimě rychle vysychají se začínají těšit nájezdům bouldristů. Já společně s Šárkou a Kubajzem jsme jedni z nich a volba padá na nově očištěné kameny poblíž Humpolce v Panském lese. O nové bouldry se zde postaral především Vojta Horský, za což mu patří velký dík.
Je 26. února a s Šárkou a Kubajzem tlačíme kočárek přes větve padlých stromů, zasažených a pokácených vlivem kůrovce. Míříme pod kámen Nebeská brána, kde mám v plánu hned čtyři bouldry za 7A(+). Kámen nabízí pěkné lezení v mírně převislé desce, kde lezeš po madlech, lištách, stiscích, backhandach i "spáře". Potkáváme zde Radima, který se už činí a já se přidávám. Na rozlez přelézám druhým pokusem Poslední soud 7A. Poté přelézám na první Popravu 7A, ktera je díky těžšímu startu o chlup těžší. Dále na flash Rozhřešení 7A, což je za mě asi nejhezčí boulder na tomto kameni. A zakončuji to na první pokus přelezenou Hypotenzí dříve 7A, teď realnějších 6C+. Klasifikace je zde hodně "příznivá" a v jiných oblastech by nejspíš ani jedno 7A neobstálo. Osobně se u všech bouldrů přikláním k 6C+, ikdyž co boulder to pět hvězdiček z pěti.
Přichází samotný objevitel, čistič a přelezce většiny zdejších bouldrů Vojta a provádí mě jednotlivými sektory. Ukazuje mi nejtěžší kousky, které stojí za vyzkoušení a já jsem rád, že mám "ulehčenou práci". Po prozkoumání místního potenciálu se dávám do bouldru Leonidas 7A, který je pomstou všem dlouhánům. Především proto, že místa kvůli okolním kamenům je poskromnu a obtížnost je tak dána i za "čistotu" přelezu. Druhým pokusem se o centimetr vyhnu překážejícímu kameni a přelézám. Tady asi obtížnost sedí.
Další zastávkou je Marinované žebírko 7A. Daří se flash. Klasa možná lehčí, ale na místní poměry sedí.
Následně flashuji na vedlejším kameni Neúprosnou gravitaci 7A. Za mě moc pěkný boulder a myslím, že tady 7A může být, ikdyž taky jedno z těch lehčích.
Den zakončuji jednokrkovkou zvanou Strom 7A. Jde na flash a tady se pro změnu o žádnou velkou krásu nejedná. Obtížnost zase někde mezi 6C+ - 7A.
O dva dny později jsme zpět na místě činu. Tentokrát v sektoru Pod hradem, kde jsem ještě nebyl. V plánu je "sekanina" New base line 7A+, Zbrojnoš 7B a nějaké novinky a projekty od Vojty. New base line 7A+ zkouším na rozlez na flash, ale co vypadá ze země jako hračka se dá špatným programem zbabrat hned v druhém kroku. Nevadí, boulder zkrokuji a následně přelézám. Líbí se mi hlavně poslední nálet do hrany, takové bouldry mám rád.
Od pohledu se mi líbí Zbrojnoš 7B. Trochu očistím výlez a jdu na to. Opět se cítím na flash a opět to nedopadá. Smeká mi noha a já v zápalu boje okamžitě nastupuji znovu a přelézám. Mám radost, dva krásný bouldry v kapse.
Přecházím na projekt, který mi ukázal Vojta. Dvě mikrolišty, odlepit zadek a plácnout do lepšího. Tentokrát flash. Vzniká tak Pravítko pro baletku a nahazuji 6C+.
Pravítko pro baletku 6C+
Další hezký boulder je Začarovaný kruh 7A. Přelézám na flash. Klasa možná lehčí. Pozkouším ještě projekt, kde neodlepím zadek od země a to je vše.
Během podzimu jsem zavítal do dvou méně známých bouldrových oblastí. Obě spojuje to, že pro bouldry si musíte vyšlápnout pěknej kopeček.
První oblastí je Štarkov, kde mám z léta rozlezený pětihvězdičkový boulder Diamant 7A+. Prvně však pokouším boulder Kýl 7A, kde nejspíš nepřicházím na správnou betu, nebo jsem prostě slabej. Ten den je hodně vlhko a většina boulrů je mokrá, to naštěstí neplatí pro můj Diamant a já prvním pokusem přelézám. Velká radost, je to asi nejhezčí boulder, který jsem letos vylezl.
Není moc na výběr, je to jediný suchý kámen a tak se pouštím do vedlejšího boulderu Safír 7A. Zkoušel jsem ho stejně jako Diamant už v létě, ale jediné co se mi povedlo bylo odlepit zadek. Dnes záhadné zlepšení, nebo lepší mikro-beta a prvním pokusem přelézám. Opět velká radost.
Další suchý boulder nenacházím, ale pro dnešek jsem spokojen a odjíždím domů.
O tři dny později mě přitáhne Sklapsko, které mám v plánu již dlouho. Opět je mlha a hodně vlhko, tak jdu nejdříve omkrnout zda je něco suchého. Naštěstí jo. Hážu matici pod kámen Amerika a chystám se na přelez Michiganu 8A a Indiánského pokřiku 7C. Ani jedno se nekoná, naopak pěkně pohořím, dobrá motivace k tréninku.
Jdu si zpravit chuť na Krystalové pravítko 7B, kde se mi daří flash. Za mě možná 7A+?
Po výprasku na Americe se cítím lépe a hodlám flashnout také Jemark 7B+. Potom co se mi asi 10x nepodaří nastoupit, protože se nedokážu správně srovnat do nástupu, který jak zjišťuji je klíčový, tak se mi daří přelez. Mám radost, v číslech je to pro mě letos to nejtěžší.
Obhlížím ještě stropovou klasiku Dach co budí strach 8A a vedlejšího Strongmana 7C+, ale síla už na to dnes určitě není, takže to pro dnešek balím a těším se na další navštěvu.
Začátkem listopadu přijíždím cca ve 13:00 na Ostaš. Mlha, vlhko. Začínám bejt v nepohodě. Procházím prvním sektorem, všechno mokrý.
Přicházím do druhého sektrou, kde Berťas a Sapice naznačují lezení na zavlhlém kameni.
Jdu hledat suchej boulder v obtižnosti 7A a vejš.
Prvním je Abstinenční středa, kde mi v prvním pokusu smekne noha a druhým přelézám, ikdyž mi opět smekla noha. Pěkné, krátké, bez výlezu.
Druhý boulder je zajímavějěší. Těžký start, zvolit správnou betu a pak si to pohlídat. Boulder s názvem Neznámý a obtížností 7A+/B. Nejdřív nezvolím správnou betu (ikdyž s dostatkem síly by správná byla) a potom prvním přelézám. Vypadá to, že tam někdo vyhrabal "novou" (to se nedělá) nohu, a tak z uváděné obtížnosti musím něco ztrhnout. I tak moc pěknej boulder.
V podstatě přelézám na flash Vzali mi můj vajgl 7A, ale je mokrej výlez (balkonek) a tak zero.
Potom ještě objevím moc pěkný, ale omezený boulder Na památku Dědovi 7A+, který si nechávám až na dobu kdy bude sucho. Protože ikdyž je omezený, je pohybově moc pěkný.
První podzimní den se probouzím s mírnou bolestí hlavy a čumím na zvláštní hvězdici tvořenou větvemi padlého stromu.
Nacházím se nedaleko Tanvaldu a kousek opodál leží druhej cápek, kterýmu se říká Berťas.
Slunce se opírá do protějšího svahu a já začínám běhat po kopci hledaje kámen, kde hodláme lízt.
Po pár minutách kýžený kámen nacházím. Běžím zpět, dávám s Berťasem rozlez, bereme věci a jde se naplňovat očekávání.
Kámen je to pěkný, převislý, pevný a docela chytovatý.
Berťas má jasno a praví "jsem zničenej z Boru, já tam lezl samý převisy" a ještě doplní, že tím, jak tady leze tak vlastně Bor podvadí a neměl by tu být, že mu pak Bor nedá.
Na tajňačku teda aspoň pozkouší Apage Bananas 7A, ale Tanvald taky není levná to tamto, a říká si o další návštěvu.
Apage Bananas 7A, Berťas
Já nabíhám do Apage Muerte 7B+ a cítím se na flash... hned jak spadnu a docítím se, boulder zkrokuju a čtvrtým pokusem přelézám.
Hlavní cíl splněn. Tohle jsem chtěl vylézt.
Z navozené pohody ještě vylezu prvním pokusem Apage Santas 7B. A na druhý Apage Banas 7A.
Už je tomu téměr měsíc, co vlivem zranění nemohu lézt, a tak jsem se konečně donutil dodělat pár věci, které vyžadují pouhé klikání na klávesnici a pár tahů myší.
Na jaře se mi povedlo objevit malou skálu nedaleko Čtyř palic. Přelezl jsme zde pár nejlogičtějších směrů a ty zapracoval do průvodce. Skalka patrně nenese ani žádný název a nejevila ani známky nějaké lezecké aktivity. Obtížnost bouldrů se pohybuje v 6 stupni.
Další mikro-oblastí je skála nedaleko Tří Studní. Zde stojí za vyzdvižení dva směry - Karlíka se to netýká 6C (pro mě asi nejhezčí šestka na Vysočině:) a nepřelezená hrana s obtížností někde v 7 stupni.
Na doporučení Vládi jsem dnes vyrazil na jeden moc pěkný projekt v nedaleké Oldřiši.
Po tom, co se zdárně probojujeme místní velmi hustou vegetací až k Jeskyni, tak zjišťuji, že v převise ubyl poměrně významný chyt. Díky tomu je dolez v Mňau? o něco peprnější.
Je kolem třicítky, takže na přelez až tak nepomýšlím.
Prvním pokusem zjišťuji, že Hyenismus, kterým boulder začíná, je pro mě za téhle teploty téměř nelezitelný.
Naštěstí se mi daří pozměnit program tak aby levá hrana aspoň trochu brala a pátým pokusem slavím přelez. Název Lítost špatného básníka a klasa někde kolem 7C?
Dnes jsem navzdory horkému počasí vyrazil k polským hranicím pozkoušet bouldry na Zemské bráně.
Kalkuluji s tím, že bouldry jsou u řeky, a tudíž tam bude chladněji. To však neplatí a tak se trochu oddaně dávám do lezení.
Po rozlezení dávám flashový pokus ve Mokré pičce 7C, ale kousíček chyběl.
Pro změnu se pouštím do bouldru Velké děti si neumějí hrát 7B, kde po pár pokusech boulder šťastně přelézám.
Podobný scénář se překvapívě koná i v Mokré pičce 7C a můžu se přesunout na Rituál 7B+/C.
Je to vlastně jediný boulder na který se tady těším, jinak je to převážně můj anti-style a bouldery u řeky jsou pro menší docela výživný řekl bych.
Nic méně tady mě čeká pořádnej převis, kde bude potřeba hlavně síla. Bohužel si při nástupu vyberu špatnou nohu a hned v prvním kroku usmeknu. Okamžitě nastoupím znovu s lepší nohou a přelézám.
Už je to přes čtyři roky, co jsem poprvé nahlédl do boulderu Misery 7B+ v Lubné. Od té doby jsem mu věnoval přemnoho pokusů a dnes se mi navzdory horku a vlhkým chytům podařilo na první pokus tento silově-vytrvalostní boulder přelézt.
Poslední boulder, co my na tomto kamenu chybí je Razzle dazzle 7B+/C, ale stále se mi nepodařilo udělat první krok.
Jsem dobře naladěn, a tak přejíždím ještě na Otradov na novinku od Vládi, Monolit 7A. Jen co rozhodím matice, tak zničehonic začíná pořádnej liják. Rychle nazouvám lezečky a boulder přelézám. Řekl bych spíš 6C+.
Ve čtvrtek před čvrtou hodinou ranní vyjíždím opět směr Ostaš, abych zde pozkoušel nějaké resty z dob minulých.
Na rozlez dávám druhým pokusem Simargl 7A, čímž si odškrtávám první položku.
Pokračuji na kámen Radiátor, kde na mě čekají hned tři bouldry, jenž mi už delší dobu vzdorují.
Jako první vybírám boulder Don Corleone 7C. Je to sice dost dávací cejdo, ale pro lidi menšího vzrůstu to až tak neplatí. Především je to ale silovka ve stropě a to se mi líbí. Oproti poslednímu výjezdu pozměním program a když si uvědomím, že při nástupu bude lepší použít patu, tak přélézám.
Další na řadě je Mistr kříže 7B+. Na tomto bouldru jsem zatím vždy pohořel a zatím jsem jej ani nezkrokoval, Dnes si namyslím kroky a prvním pokusem je to tam.
Obtížnost těžko hodnotit, kdyby mi někdo řekl, že je to 7A, tak bych nic nenamítal.
Poslední nedokončená práce na tomto kamenu mě čeká v bouldru Danyho parťáci 7B. Taky jsem tu už dvakrát pohořel, ale dneska jsem hned prvním pokusem nahoře. Tady bych nic nenamítal ani na 6C, tak nevim...
Ještě ze zvyku pozkouším něco na Malém střecháči a chvilku věnuju bouldru La pardon 7B, a protože musím být do poledne doma, tak už nic víc nestihnu.
V úterý jsem po delší době vyrazil na vděčnou Ostaš. Počasí však na motivaci nepřidávalo, co půl hodina to přeháňka...
To mě hned od začátku žene do převisů, čemuž se však příliš nebráním.
Rozlezu se již tradičně na kamenu Hnojník, a stoupám k Malému střecháči. Tady se asi půl hodiny neúspěšně trápím v Master of jazz 7C a Monster of pop 7C. Potom se uchyluji k papírově o něco slabší výzvě, U-rampa 7B. Nejednou jsem již na místní vyhlášené oblině pohořel, dnes druhým pokusem slavím úspěch.
To mi dodává elánu a běžím na La-pardon 7B. Myšlenka na flash se rychle rozplynula a o něco pomaleji i ta na přelez, k tomu začíná pršet.
Vydávám se na Vesmír, kde mi stále unikají Lišky v revíru 7B/B+. Dnes scénář nevypadá jinak, klíčový poskok do lišty je pro mě dost limitní a síly ani kůže už není na rozdávání. Naštěstí posledním pokusem boulder přelézám a užívám si záplavu endorfinu.
Seskočím ještě na One man show 7B, kde mi ve flashovém pokusu ustřelí v první kroku noha, potom už nepouštím.
Ještě se mi daří na flash přelézt pěkný boulder Rizojsak 7A a přemožen únavou a absencí kůže za deštivého počasí prchám.
Boulder vede na kámen Kapustňák, začíná ze sedu z bočo-spoďáku na levačku a škrabky na pravou, následuje těžký krok do dobrého bočáku, dva lehké kroky a výlez (to vše se odehrává bez šutru vpravo)
U bouldru je dodělaný (trochu provizorní) dopad.
Šlo by nastoupit i jenom z bočo-spoďáku na levačku, ale byl by to docela krtinec a na obtížnosti to tolik asi nepřidá.
Plán je vyjet v pátek dopoledne směr Tábor, kde přespíme a v sobotu se vrhneme na tamnější bouldry. Po cestě se zastavujeme na Stvořidlech, kde se nachází boulder Save with fox 8A.
Na třetí pokus tento pěkný boulder přelézám. Obtížnost bych viděl spíše někde do 7C.
Bohužel i tak málo pokusů mě na místním hrubém materiálu připravilo až o příliš mnoho kůže, takže se rozhodujeme, že pokračovat do Tábora nemá moc cenu.
Druhý den vylezu na flash Morgana 7B a razíme domů.
V pondělí jsem zavítal na Holštejn, kde mě čekal Kilián 8A.
Program mám nakoukanej od Štěpy, a tak nabíhám na flashový pokus, trochu mě zarazí, že končí v prvním kroku. Asi patnáct minut boulder krokuji a jsem přesvědčenej, že druhým pokusem to pošlu. Takhle přesvědčenej jsem byl ještě dalších 10-15 pokusů. Potom jsem si trochu poupravil program a najednou to šlo líp, jenže to už nebyla síla, takže se musím s Kiliánem pro dnešek rozloučit.
Dnes ráno jsem se probudil ještě celej rozlámanej, ale předpověď je neúprosná a vyhání mě chytit poslední "suchej" den na Holštejn.
S velkou dávkou štěstí se mi daří na druhý pokus tohoto dne přelézt Kiliána 8A.
Blíží se jaro, ptáčci zpívají, sníh taje, bouldry vysychají, a tak bouldristi vylézají ze svých nor (bouldrovek).
Já jsem dnes vyrazil na Peperek, a to s jediným cílem - pozkoušet kroky v boulderu Střepy 8A/A+.
Skoro hoďku ladím kroky, musím dávat delší pauzy mezi jednotlivými kroky, protože chyty jak už název napovídá nejsou zrovna příjemné.
Nicméně všechny kroky jsem nastínil a vzešli přede mnou dvě varianty, jak boulder lézt. Buď jako Štěpa (video zde) a usnadnit si tak třetí krok ale ztížit si druhej, nebo jít první krok do lepší lišty níž a ztížit si následující dva ale ne o tolik (připravím se tak o nejlepší nohu v převise a oba kroky jsou delší).
Nakonec si říkám, že to budu střídat po třech pokusech, což bylo dost naivní, protože kůže by na těch chytech o moc víc než tři pokusy nevydržela.
Naštěstí druhým pokusem po zkrokování jde všechno mnohem líp než bych čekal a k tomu se spoustou štěstí, takže je na světě můj první přelez v osmičkové třídě. :)
A tady je video z přelezu (chybí lehký mechovatý dolez):
Ještě pozkouším Střepiny 8A, ale už jsem moc spokojenej na to abych pořádně zabral, takže s přiblblym úsměvem si to mašíruju domů.
Večer to ještě oslavím parádním tréninkem s Marťasem a můžu jít spokojeně spát.
Kalendář závodů hlásí, že první březnovou sobotu se mám vydat do Lysé nad Labem. Koná se tam totiž první kolo ČP boulderingu. Jenže... startovní listina čítající 75 závodníků (mužů), 1 hodina na přelezní 8 bouldrů ve skupině s cca 25 závodníky, konečně vydařené počasí, absence tréninku a nedostatečná motivace plácat se na umělce - to vše hraje proti.
V pátek večer měním plány (díky za pochopení Klimičovi a Honzovi!:) a v sobotu už si to již v tradiční tříčlenné sestavě hrneme na Vysoký Vrch.
Vysoký Vrch je méně profláknutá bouldrová oblast (pískovec) nedaleko Dubé (cca 35 km SZ od Mladé Boleslavi). Nachází se tu kolem 30 problémů nad 7A - většinou spíše v té spodnější hranici a spousta lehčích. Svým charakterem je to spíše lokalní oblast, ale díky krásné přírodě a skvělým lidem zde, jsme dlouhé cesty nelitovali.
Materiál je tady dostatečně tvrdý a solí opravdu jen velmi vzácně. Lezení se odehrává především po oblinách, ale na lišty a různé dírky a díry tu také není nouze. Přístup je trošku strmější, ale kdo si párkrát vyšel z Machova na Bor, tak se ani nezapotí.
Mě se tu podařilo uchvátit následující bouldry:
Dinotopie 7A
T - Rex 7B+ (soft)
Brusičova hrana 7A (flash)
Brusička 7A+
Eureka 7A (pro mě klidnš stejně těžký jako T - Rex, ale jinej charakter)
Green wave 7A+ (7A, pěkné)
Nebojsa 7B (spíš těžší 7A)
Post orgazmická křeč 7B+ (nejhezčí boulder, co jsem tu lezl, trochu nelogický nástup - okradení směru o jeden parádní krok, logickej málem pustil taky, ale došla kůže a power, tak snad příště:)
.JPG)