Holštejn

Důsledkem nemoci jsem poslední měsíc strávil převážně v posteli. Není asi třeba vysvětlovat, jak deprimující to bylo. Abych to trochu vyvážil, tak jsem dneska ráno vyrazil bouldrovat na Holštejn. Počasí nic moc, cestou chvíli prší, chvíli sněží. Ale chtíč přebíjí obavy, takže kolem desáté se brodím sněhem k novinkám od Štěpy.

Nástup obou nových bouldrů ve Staré Rasovně je zavlhlý a v Královně krásy 7B rychle zjišťuji, že moje rozpětí na tenhle boulder nestačí.

Potom neúspěšně atakuji Královnu oblin 7C, kde mi po chvíli začíná z malíčku téct krev. Tejpka to naštěstí řeší, ale přelez se stejně nekoná. 

Prsty teď nejsou na skálu moc zvyklý, a tak kůže rychle odchází. 

Přesunuji se na Vaňousy, kde už ani nevim jak dlouho pokouším boulder Kniha 7A(+). Dnes trochu pozměním program, vynechám rest a hrnu to rovnou do topu, vyplácí se a slavím přelez. Na 7A je to těžké, ale zas je to kras, tak kdo ví?

Konečně pociťuji tu správnou motivaci a jdu na Klasiku 7A. Tam je bohužel zavlhlý poslední ze série spoďáků a také nohy proti němu. Nedaří se mi poslední krok dostatečně zafixovat a padám. Vlhkému spoďáku se snažím vyhnout pomocí přešahu z prvního spoďáku až do topového madla, ale s mým rozpětím mám smůlu. 

Ani se nepřezouvám a přecházím na Travers 7A. Na druhej pokus je to tam. Naopak tohle 7A moc poctiví není, ale na 6C+ je to asi těžký?
Dám ještě jeden pokus v Jumpu 7A, kde dolézám až do posledního kroku, když ale citím jak se mi ostré lišty zařezávají do kůže, tak je raději pouštím a pošetřím kůži na trénink, kterej je teď potřeba!