Včera se konalo třetí kolo ČP v lezení na obtížnost dospělých. Událo se tak na Smíchovské stěně v Praze, která patří mezi nejlepší v ČR, což slibovalo povedené závody. Cesty si vzal na starost Viktor s Ferem a celkem se jim povedli. Účast byla o něco slabší než ve Zlíně a i s atmosférou to bylo podstatně horší. Speaker s výrazným pražským přízvukem a dost zkresleným přehledem tomu také moc nepřispěl, ale jinak z pohledu organizátorů v podstatě vydařený závod.
Já jsem se už při rozlezu necítil vůbec dobře, dokonce se ani pořádně nerozlezu, protože se cítím hned unavený. Snažím se si z toho nic nedělat, ale únava se vůbec nelepší, spíše naopak. V první cestě se mi stane pro mě dost nezvyklá věc, když asi uprostřed cesty slyším, že už mi zbývá jenom jedna minuta do konce časového limitu. Jakmile to uslyším začnu to hrnout přímo k řetězu a končím dva chyty pod topem. O druhé cestě už od pohledu vím, že mi nebude sedět-samé stisky. Pokusím se tedy lézt co nejrychleji, aby mi nenatékalo. Postupem cesty mi podle očekávání stále více a více natíkalo, až to expresku před topem přeteklo. Do finále postupuje 12. borců a já jdu až z 11. Finále vypadá dost zajímavě a ze všech cest se mi líbilo nejvíce, ale uďál jsem jednu zásadní chybu - nevšiml jsem si chytu schovaného za hranou, a to se mi vymstilo. Ve výsledku je z toho 9. místo. Vyhrál Tom Binter před o 22 let starším krutorem Jirkou Dragounem. V babách si vítězství zajistila Terka Svobodová před Anďou Pavlincovou.
neděle 27. května 2012
středa 23. května 2012
EYC Edinburgh
Minulý víkend se v hlavním městě Skotska - Edinburghu konal letošní první evropský pohár mládeže a juniorů. Pro některé z českých účastníků včetně mě, to byl "boj" o polovinu vstupenky do Singapuru, kde se na konci prázdnin koná MS. Z česka dorazila devíti člená skupinka závodníků. Jelikož je to pro většinu zemí vzdálená destinace není účast tak vysoká jako na jiných EYC, avšak z absolutní špičky moc závodníků nechybělo.
V pátek se leze pouze rychlost, které se já kvůli lepšímu soustředění na obtížnost nezúčastním. Naopak se jí zúčastnil Honza Kříž, který postoupil z první příčky. Můj čas a většiny ostatních nastává v sobotu, kdy se lezou kvalifikační cesty na obtížnost. Naše první cesta vypadá moc pěkně, dokonce mi i sedne, ale zastavujeme mě první těžky krok kousek pod stropem, kde zaváhám a kvůli mé nerozhodnosti padám. Druhá ceste vypadá opravdu těžce, padá se už před polovinou a je tam jedno velmi dlouhé cvakání na které doplatil JJ. Mě v cestě stejně jako Zdendovi díky poměrně velké zimě zmrznou prsty tak, že sotva cítím co držím, a když se k tomu přidají bandasky a následný těžký krok, vím, že je konec. I přes malý počet závodníků ve finále ani nedoufám a končím na 15. příčce ze 17. závodníků. JJ-ovi se zadaří o něco lépe, ikdyž i on ví, že měl na víc než 12. místo. Nejlépe z české výpravy dopadl Honza Kříž, který vyhrál závod v rychlosti. V obtížností nejlépe zaválela Terka Svobodová, 6. místo.
Ikdyž se po těchto závodech pomalu loučím se Singapurem, musím uznat, že závody mě opravdu bavily a nebýt tak špatného výkonu, byl bych opravdu se vším všudy spokojený.
Foto by best Dj John Cross.
V pátek se leze pouze rychlost, které se já kvůli lepšímu soustředění na obtížnost nezúčastním. Naopak se jí zúčastnil Honza Kříž, který postoupil z první příčky. Můj čas a většiny ostatních nastává v sobotu, kdy se lezou kvalifikační cesty na obtížnost. Naše první cesta vypadá moc pěkně, dokonce mi i sedne, ale zastavujeme mě první těžky krok kousek pod stropem, kde zaváhám a kvůli mé nerozhodnosti padám. Druhá ceste vypadá opravdu těžce, padá se už před polovinou a je tam jedno velmi dlouhé cvakání na které doplatil JJ. Mě v cestě stejně jako Zdendovi díky poměrně velké zimě zmrznou prsty tak, že sotva cítím co držím, a když se k tomu přidají bandasky a následný těžký krok, vím, že je konec. I přes malý počet závodníků ve finále ani nedoufám a končím na 15. příčce ze 17. závodníků. JJ-ovi se zadaří o něco lépe, ikdyž i on ví, že měl na víc než 12. místo. Nejlépe z české výpravy dopadl Honza Kříž, který vyhrál závod v rychlosti. V obtížností nejlépe zaválela Terka Svobodová, 6. místo.
Ikdyž se po těchto závodech pomalu loučím se Singapurem, musím uznat, že závody mě opravdu bavily a nebýt tak špatného výkonu, byl bych opravdu se vším všudy spokojený.
čtvrtek 10. května 2012
ČP Jičín, Frankenjura
Minulý víkend se v sobotu konalo ve městě odkud pochází sám Rumcajs druhé kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. O cesty se postaral Víťa Lachman, a ikdyž byly trošku těžší mě se líbily.
První kvalifikačka vypadá těžce, ale říkám si, že by mi mohla sednout. Sedl jsem si ale jenom já do sedáku, a to už v polovině cesty, když řeším problém tam kde není. Druhá kvalifikačka je takovej zvláštní kolmáč s bouldrem ke konci, který mě vystaví stopku. Po kvalifikaci mi příšluší až čtvrté místo a po dlouhé době začínám být trošku nervózní. Finále vypadá celkem přísně, a taky že je. Z izolace odchází závodníci jak na běžícím páse a za chvíli jdu na řadu. V cestě mám v plánu vynechat dva chyty a valit to pěkně přímo. To se ukáže jako né úplně dobrej nápad. Cestu tak nějak přetrpím až k mému rádoby elegantně vymyšlenému místu, kde vyvrcholí moje dnešní marnost a padám. Strachuji se aby to vůbec vyšlo na nějaké slušné umístění. Sumasumárum 3. místo za Romanem a prvním JJ (Džej Džejem).
Tímto závodem však můj lezecký trip pouze začíná. Ihned po závodech valíme s "postarší seriózní dámou", "dobrenďou", "tím co má malé ruce" a s "tou co má špeky na zádech" do Německé Frankenjury, kde hodláme prolézt, prospat, projíst a hlavně prosmát následující čtyři dny.
V neděli jedem na Studenta, kde na každého čeká nějaká ta cesta. Dost prší a jelikož my všichni máme déšť rádi, tak procházíme německé lesy s nadějí, že objevíme naši vytouženou oblast. Když už jsme všichni dostatečně mokří rozhodneme se vrátit do auta. Po ujetí dalších dvou kilometrů zjišťujeme, že jsme se snažili vytrhnout chlup z dlaně a nacházíme náš dnešní cíl. Hold není zatáčka jako zatáčka. Dokonce i sluníčko má s námi slitování, a tak abychom si mohli vysušit věci na chvíli vysvitne. Za vyzdvyhnutí stojí rozhodně "ta se špekatými zády", která čtvrtým pokusem pokosí svoji první destíku. Mě se daří na druhý pokus vytrvalostní devítka.
Následující den máme všichni rest, a tak hrajeme logické hry jako například tref se kamínken do plechovky a podobně. Odpoledne navštívíme hrad a Sophiinu vyhlídku.
Úterý je ve znamení marnosti a utrpení. Teda zejména z mojí strany. "Ten s malíma rukama" pošle alespoň jednu devět plusku a "dobrenďa" zabere v osmičce, jinak zbytek týmu upadá do hluboké deprese. Když se mi podaří spadnout i v poslední lehké cestě, jsem už na pokraji sebevznícení. Večer se nám ještě nepodaří najít otevřenou pumpu, a tak jdeme všichni veselé spát.
Ve středu je ale všechno jinak. Pozitivismu je tolik, že úplně nadnáší a padá jedna cesta za druhou. Na rozlez dám nějakou osmičku a směle prohlašuji, že dnes lezu vše OS nebo flash. Ani nevím jak blízko jsem pravdě. Po velmi dlouhém boji s laktátem onsightuji moji první devítku a konečně si můžu užívat záplavu endorfinů. Chvíli poté ještě přídám 7b na flash a na příště zkrokuji devět plusku, kterou chvíli předemnou poslal "ten s malýma ruka". Tím se náš čas tady bohužel dovršil.
První kvalifikačka vypadá těžce, ale říkám si, že by mi mohla sednout. Sedl jsem si ale jenom já do sedáku, a to už v polovině cesty, když řeším problém tam kde není. Druhá kvalifikačka je takovej zvláštní kolmáč s bouldrem ke konci, který mě vystaví stopku. Po kvalifikaci mi příšluší až čtvrté místo a po dlouhé době začínám být trošku nervózní. Finále vypadá celkem přísně, a taky že je. Z izolace odchází závodníci jak na běžícím páse a za chvíli jdu na řadu. V cestě mám v plánu vynechat dva chyty a valit to pěkně přímo. To se ukáže jako né úplně dobrej nápad. Cestu tak nějak přetrpím až k mému rádoby elegantně vymyšlenému místu, kde vyvrcholí moje dnešní marnost a padám. Strachuji se aby to vůbec vyšlo na nějaké slušné umístění. Sumasumárum 3. místo za Romanem a prvním JJ (Džej Džejem).
Tímto závodem však můj lezecký trip pouze začíná. Ihned po závodech valíme s "postarší seriózní dámou", "dobrenďou", "tím co má malé ruce" a s "tou co má špeky na zádech" do Německé Frankenjury, kde hodláme prolézt, prospat, projíst a hlavně prosmát následující čtyři dny.
V neděli jedem na Studenta, kde na každého čeká nějaká ta cesta. Dost prší a jelikož my všichni máme déšť rádi, tak procházíme německé lesy s nadějí, že objevíme naši vytouženou oblast. Když už jsme všichni dostatečně mokří rozhodneme se vrátit do auta. Po ujetí dalších dvou kilometrů zjišťujeme, že jsme se snažili vytrhnout chlup z dlaně a nacházíme náš dnešní cíl. Hold není zatáčka jako zatáčka. Dokonce i sluníčko má s námi slitování, a tak abychom si mohli vysušit věci na chvíli vysvitne. Za vyzdvyhnutí stojí rozhodně "ta se špekatými zády", která čtvrtým pokusem pokosí svoji první destíku. Mě se daří na druhý pokus vytrvalostní devítka.
Následující den máme všichni rest, a tak hrajeme logické hry jako například tref se kamínken do plechovky a podobně. Odpoledne navštívíme hrad a Sophiinu vyhlídku.
Úterý je ve znamení marnosti a utrpení. Teda zejména z mojí strany. "Ten s malíma rukama" pošle alespoň jednu devět plusku a "dobrenďa" zabere v osmičce, jinak zbytek týmu upadá do hluboké deprese. Když se mi podaří spadnout i v poslední lehké cestě, jsem už na pokraji sebevznícení. Večer se nám ještě nepodaří najít otevřenou pumpu, a tak jdeme všichni veselé spát.
Ve středu je ale všechno jinak. Pozitivismu je tolik, že úplně nadnáší a padá jedna cesta za druhou. Na rozlez dám nějakou osmičku a směle prohlašuji, že dnes lezu vše OS nebo flash. Ani nevím jak blízko jsem pravdě. Po velmi dlouhém boji s laktátem onsightuji moji první devítku a konečně si můžu užívat záplavu endorfinů. Chvíli poté ještě přídám 7b na flash a na příště zkrokuji devět plusku, kterou chvíli předemnou poslal "ten s malýma ruka". Tím se náš čas tady bohužel dovršil.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)