Neobvykle v neděli 7. října se uskutečnilo letošní MČR v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. Bylo tomu tak na mě blízké svitavské stěně, která svojí výškou i profily nabízí velmi dobrý potenciál pro pořádání závodů. Účast byla poměrně vysoká a na trvání závodu to bylo celkem znát. Cesty si vzal na starost již stavěčský guru mládežnických závodů Vítek Lachman. Tomu jsem slíbil obrovskou kritiku, ale slib asi úplně nedodržím, protože objektivně byly cesty opravdu dobře postavené a subjektivně jim také nemám moc co vytknout, alespoň těm, které jsem měl možnost lézt. Možná jenom jistá monotónnost cest, většinou samé lišty a podobné kroky s cruxem uprostřed cesty. Ale i tohle negativum přebila finálová cesta, která byla opravdu vyladěná, takže sorry Víťo, ale pro kritiku musíš jinam.
Zpátky k závodu. Z Poličky jsme tentokrát v tříčlenné sestavě - já, Klimič a Kuba, kterej je na MČR vůbec poprvé. Kuba přijel především sbírat zkušenosti, protože je ještě dost mladej. Své závodní tažení ukončil v kvalifikaci. Mě i Klimičovi schází motivace a závodem se postupně protrápíme do finále. Klimič ze čtvrtého a já ze třetího místa. Finále je pěkné už od pohledu a je mi jasné, že mi sedne. Taky, že jo. V cestě se cítím velice dobře a konečně cítím i nějakou sílu. Jenže kousek za polovinou cesty, kde už mám mírně natečené nedotáhnu fix a padám. Nakonec je z toho alespoň 3. místo. Klimič si dolezl pro 4. příčku. Vyhrál Roman Kučera.
Kdybych měl ohodnotit publiku tak je to jasná 5 (jako ve škole). To, že si fandí jenom samotní závodníci mě přišlo docela trapné. I když mě samotnému to až tak nevadí, tak takhle si určitě atmosféru na MČR nepředstavuji.
Pro mě osobně byl celý závod jenom odrazem mojí velké demotivace. Necítil jsem žádné zapálení ani bojovnost z mojí strany a bez toho to prostě nejde.
Každopádně velké díky všem pořadatelům za pěkné (ikdyž chvílemi zdlouhavé) závody.
Žádné komentáře:
Okomentovat