Neodolatelné kouzlo Borských kamenů

Konečně na víkend hlásí dobré počasí, takže je jasné že musím vyrazit někam do skal. Poličští bouchači se bohužel nepřidali, tudíž vyrážím jen s taťkou. Asi v 9 hodin přijíždíme do Machova, tepolota je 18 °C a na tření tedy mohu zapomenout. Docela mně to narušilo plány jelikož jsem měl vybrané samé oblinové bouldry. Rozlézám se na bouldru Hrubá nekázeň 6C+, spíš lehčí. Zkouším také boulder Skvrnky 7A, ale ty boule fakt dneska nedrží. Přesunujeme se na titanic, kde mám vyhlídlou Fintovou hranu 7A+, ale taky nepouští. Dál se přesunujem na Laboratoř, tam mám vyhlídlí pěkný oblinový traverz za 7B, ten ale ani nezkouší protože bych přišel asi o všechnu kůži. Pokouším se tedy o své první 7C Tetrachlorid, prvním pokusem padám ještě z prvního kroku, druhým dolézám až do dobrých dírek, tam ale můj progress končí, jelikož z dírky na levačku se mi nedaří dosáhnout do dalšího už posledního chytu bouldru. Volím tedy ústup a jdu se podívat na King konga. Bohužel díra z které se jde do dvouprdy je stále mokrá a tak pokračujem odpytlit Kleopatru 7A (6C+). Dávám ji hned z první a usuzuji že těch 7A to opravdu není, spíš lehčí 6C+. Potom mi padl do oka oblinový boulder Faraonův hrob 7A+, nejdřív mi to moc nejde, ale s každym pokusem jsem dál a dál, nakonec asi na šestý pokus boulder přelézám. Je asi 12 hodin tak dáváme svačinu a pokračujem na Temnotu v hlouby duše 7A+, ale prsty jsou stále slabé a technika také ještě zaostává, takže to vzdávám a jdu zkusit Ádr fitnes ze stoje 7A. Tam už ale protestuje kůže a z prsteníčku se tlačí na povrch červená tekutina. Radši to nechávám na jindy a jdeme na Hraniční přechod, párkrát tam zkusím Neon 7A, ale prsty už nespolupracují. Jdeme tedy směr auto, cestou ještě přelézám nějaký bouldry na Mucholapce a jde se.


Skvrnky 7A


Faraonův hrob 7A+


Temnota v hlouby duše 7A+


Pokus v Tetrachloridu 7C

EYS Imst, aneb bouldrování na evropáku

Tento víkend se uskutečnil první letošní evropský juniorský pohár v lezení na obtížnost v Imstu. Zůčastnilo se jej 15 českých reprezentantů. Nejlépe z nás dopadla Andrea Pavlincová, která na svém prvním evropáku obsadila úžasné čtvrté místo. Byla také společně s Ivou Vejmolovou jediná česká finalistka. Cesty byly úplně odlišné od cest které jsou na ČP, už jen pro to jak moc je stěna v Imstu převislá a vysoká. Já jsem se tento rok posunul do starší kategorie a bylo to znát. Přestože jsem posledního půl roku trénoval jenom vytrvalost tak jsem byl nemile překvapen. V první cestě mně po pouhých 17 krocích nateklo snad jako nikdy a poroučel jsem se zklamaný k zemi. Bylo to prozatím až 40 místo z 51 účastníků v naší kategorii. Druhá cesta se mi líbila mnohem víc a povedlo se mi dolézt i o něco víš než v té první. Asi v polovině cesty mi ale bohužel ustřelila pravá ruka a v této cestě jsem byl 33. Celkově to dalo až 39 místo. Večer si v campu poslechneme nějaké nové příběhy ze života T. Bintera a druhý den se vydáváme na devítihodinovou cestu domů.

Iva ve finále