sobota 22. prosince 2012

Bohuňovské bouldery

Poprvé jsem na bohuňovské bouldery zavítal asi před třemi lety s kámošem Radkem, na doporučení Petra Hartmanna. Bouldery, ale také pár cest s lanem, na kterých poslední dobou hodně pracovali Hartmici, se nachází mezi obcemi Hutě a Bohuňov. Zatím se jedná jenom o jeden kámen a dohromady 6 lehčích boulderů. Není to žádný zázrak, ale kdyby jel náhodou někdo okolo a cítil nezkrotnou touhu zalomit pár lišt v převise, tak se může zastavit. Pár pěkných kroků se tu najde a dopad je naprosto luxusní. Především bych vyzvedl boulder OFF 6C+. Mimo tento kámen, který se nachází hned u silnice, kde se dá i na pohodu zastavit, se v kopci nachází i pár další kamenů, které ještě čekají na první stopy magnézia. Je tam i jeden parádní těžký projekt, ale je to on-sight nebo smrt. 
A tady je mini-průvodčík. Všechny bouldery se nastupují ze sedu. 

Poloha

Poloha

 Bouldery

úterý 11. prosince 2012

ČP mládeže a juniorů, Praha-Cibulka

V neděli 9. prosince se na Pražské stěně Cibulka, uskutečnilo poslední kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. Datum posledního závodu bylo podle mě trošku nešťastně stanovené, jelikož spousta závodníků už letošní sezonu ukončilo a nebýt to finálový závod, tak by účast byla minimální. Stěna vypadá dobře a její převislost a strop vytvářeli potenciál pro vytrvalostní cesty. O cesty se opět staral Vítek Lachman za pomoci Juráše Šefla.
První cesta mi vůbec nesedí, je to takoví fixování krátkých kroků a nedá se pořádně valit. Padám už v polovině cesty a nějak se mi motá hlava. Po dolezení se mi udělá trochu špatně, a tak se před druhou cestou ani nerozcvičuji a jdu hned lézt. Druhá cesta mi sedí mnohem lépe. Dolézám ji až do závěrečného skoku, kde kdo ví proč neudržím topové mega madlo.
Do finále postupuji z třetího místa za Romanem a Klimičem. Finálovka mě připadá lehce, ale je mi pořád špatně. Závodníci z izolace odcházejí jak na běžícím páse, a to značí, že finálovka asi tak lehká nebude. Kroky jsou dost silové a natíká od prvních metrů, to mi až tak nevadí, ale asi v polovině cesty neudržím špatnou lištu a padám. Říkám si aby to vůbec stačilo na bednu. Nakonec mě předlezl jenom Roman, který vyhrál rozdílem třídy před ostatními.
Po vyhlášení závodu, následovalo ještě vyhlášení celkového pořadí za tento rok. První místo obsadil Roman, druhé JJ a třetí místo zbylo na mě.
Teď následuje do konce roku pořádnej rest.

neděle 2. prosince 2012

MČR v lezení na rychlost juniorů a dospělých, Svitavy 2012

Netradičně v neděli 2. prosince se konalo ve Svitavské hale Na střelnici Mistrovství ČR v lezení na rychlost juniorů i dospělých.
Z Poličky vyrážím společně s Petrem Klímou, s kterým si také rozdělíme první dvě místa v kategorii junoirů. A já tedy už třetím rokem hledám na MČR v mojí kategorii přemožitele! Tak kdo se o to příští rok postará?
V dospělých už je to trochu o něčem jiném. Do rozřazovacích bojů nás jde sedm. Do závěrečného pavouka postoupí čtyři, kteří se nakonec utkají o medaile. Já postupuji z druhého místa za Honzou Křížem a Klimič ze čtvrtého. Do KO souboje tedy nastupuji s Klimičem, přes kterého postupuji do finále, kde se utkám s Honzou. Motivace je dostatek, síly taktéž, takže se pořádně hecnu, ale i tak to na Honzu nestačilo. O asi vteřinu se stal Mistrem ČR, já beru titul vicemastra a Klimič vybojoval místo třetí.
Závěrem děkuji všem pořadatelům za skvěle zvládnuté závody. A těším se na příští rok!

Videa a nějaké fotky snad časem...

neděle 25. listopadu 2012

EYC Kranj

Jako každoročně se poslední listopadovou sobotu konal v Kranji poslední Evropský pohár mládeže a juniorů. Ve stejném termínu byl vypsán i Mejcup, takže to bylo pro mě velmi, velmi, velmi...těžké rozhodování. Nakonec jsem se kdo ví proč rozhodl pro Kranj.
V pátek se celá repre ubytujeme v hotelu kousek od Kranje, zahrajeme kulečník, pokecáme a včas jdeme spát.
Ráno už namotivováni postupně odjíždíme na halu. Já lezu až ke konci. Přede mnou jde ještě Roman Kučera. Cesta vypadá velmi pěkně a říkám si, že mi bude sedět. Cesta mi opravdu sedla parádně. Asi v polovině cesty dokážu sklepat mírné bandasky a v hlavě mi svitla myšlenka, že bych cestu mohl dolézt skutečně vysoko. Tato myšlenka však vyhasla hned následujícím krokem, kdy jsem nabral stisk, dal levou patu a začal se natahovat do spoďáčku. V tu chvíli mi totiž pata ustřelila a já putoval zpátky na zem. Pořadí tedy nic moc, ale mám velkou radost z toho, jak jsem lezl. 
Do druhé cesty cítím obrovskou motivaci a chystám se tam předvést vše, co jsem nestihl v první cestě. Už od začátku, ale cítím, že druhá kvalifikačka mi oproti té první moc nesedí. Avšak s pár chybami stále lezu dál až do struktury ve tvaru velikého oka, tam dost zaváhám a začíná mi natíkat, dlouho se mi nedaří cvaknout expresku a když se při následném kroku do spoďáku zaseknu kolenem o strukturu, vím, že je konec. 
Z našich nejvíce zazářila Janička Vincourková, která ve své kategorii zvítězila! Takže obrovská gratulace!

A ještě něco trochu mimo téma...
Po návratu domů jsem si přečetl Martinův článek z Mejcupu (odkaz zde), kde mimo jiné píše, jak férově se dokázal zachovat, i když mu šlo o první příčky. Jen víc takových lidí, pro které je samotné lezení a férovost více než (v podstatě jenom symbolické) umístění v závodě. :)

sobota 10. listopadu 2012

ČP mládeže a juniorů - Choceň

Tuto sobotu se v Chocni uskutečnilo předposlední v pořadí šesté kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. O parádní nabušené cesty se jako každoročně postaralo ještě nabušenější bratrské duo Stráníkovců. Závodu se celkově zúčastnilo kolem sta závodníků, ale bohužel mezi nimi nebyl Honza Jeliga (JJ), který je se mnou v kategorii a určitě by s pořadím hezky zamíchal.
Naše první kvalifikačka vede po samých stiscích, které se s přibývajícími metry zhoršují. Nejdále ji dolezl Roman Kučera. Já se v cestě cítím velmi dobře a končím asi 4 chyty pod Romanem. Druhá kvalifikačka je trochu něco jiného, ale scénář je podobný. Do finále tedy postupuji v závěsu za Romanem a následovaný Petrem Klímou.
Ve finálovce je pro nás připraven pěkný skok, který zaváněl dost nepříjemným pádem. Naštěstí se to obešlo jenom s odřeninami. Já při skoku chvíli váhám, ale bez větších problému jej překonávám a můžu lézt dál. Ve stropové části mi vyjedou nohy a už je nedokážu vrátit nazpět. Roman se podobným chybám hravě vyvaroval a dolezl si pro první místo. Já jsem skončil druhý a Klimič třetí.
Celý závod doprovázela pozitivní atmosféra a hlavně super kolektiv. S výsledkem jsem také celkem spokojen ´...a hlavně - psyche is high!
Velké díky organizátorům za bezproblémové pohodové závody a snad zase za rok.

neděle 14. října 2012

MČR Brno 2012

Tento víkend se konalo MČR v lezení na obtížnost dospělých. Závod se uskutečnil na brněnském Rajčeti a o bezkonkurenční cesty se postaral Honza Zbranek, mimochodem oficiální certifikovaný stavěč SP. Závod byl dvoudenní - v sobotu se lezly dvě kvalifikační cesty a v neděli semifinále a následně finále. Na celý průběh dohlížel i kameramanský tým čt4. Přihlášeno bylo 18 chlapů a 10 žen.
Sobotní kvalifikace mě moc nepotěšila a pochopil jsem z ní, jak na tom doopravdy jsem. Po slabém výkonu postupuji do semifinále až ze 14. místa.
V neděli po dlouhé době cítím i nějakou motivaci a nemalou touhu po finále. Při obhlídce se mi cesta moc líbí a až na jedno místo, kde jsou tři stisky za sebou mi cesta dost sedí. Na řadu jdu jako pátý a v cestě se cítím dobře. Bez větších problémů se dostanu až k zmiňovaným třem stiskům, cca v půlce cesty, kde mi ale natíká a třetí stisk už nedokážu dostatečně fixnout abych podkřížil do lišty, takže padám. Je mi jasné, že tohle na finále stačit nebude, jsem tedy mírně zklamaný, ale chápu, že na víc jsem s aktuální formou prostě neměl a můžu být rád, že jsem se dokázal celý závod vyvarovat chyb.
Mistrem ČR se pro tento rok stal bez jediného zaváhání Martin Stráník a v ženách Anďa Pavlincová.


pondělí 8. října 2012

MČR v obtížnosti mládeže a juniorů, Svitavy 2012

Neobvykle v neděli 7. října se uskutečnilo letošní MČR v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. Bylo tomu tak na mě blízké svitavské stěně, která svojí výškou i profily nabízí velmi dobrý potenciál pro pořádání závodů. Účast byla poměrně vysoká a na trvání závodu to bylo celkem znát. Cesty si vzal na starost již stavěčský guru mládežnických závodů Vítek Lachman. Tomu jsem slíbil obrovskou kritiku, ale slib asi úplně nedodržím, protože objektivně byly cesty opravdu dobře postavené a subjektivně jim také nemám moc co vytknout, alespoň těm, které jsem měl možnost lézt. Možná jenom jistá monotónnost cest, většinou samé lišty a podobné kroky s cruxem uprostřed cesty. Ale i tohle negativum přebila finálová cesta, která byla opravdu vyladěná, takže sorry Víťo, ale pro kritiku musíš jinam.
Zpátky k závodu. Z Poličky jsme tentokrát v tříčlenné sestavě - já, Klimič a Kuba, kterej je na MČR vůbec poprvé. Kuba přijel především sbírat zkušenosti, protože je ještě dost mladej. Své závodní tažení ukončil v kvalifikaci. Mě i Klimičovi schází motivace a závodem se postupně protrápíme do finále. Klimič ze čtvrtého a já ze třetího místa. Finále je pěkné už od pohledu a je mi jasné, že mi sedne. Taky, že jo. V cestě se cítím velice dobře a konečně cítím i nějakou sílu. Jenže kousek za polovinou cesty, kde už mám mírně natečené nedotáhnu fix a padám. Nakonec je z toho alespoň 3. místo. Klimič si dolezl pro 4. příčku. Vyhrál Roman Kučera.
Kdybych měl ohodnotit publiku tak je to jasná 5 (jako ve škole). To, že si fandí jenom samotní závodníci mě přišlo docela trapné. I když mě samotnému to až tak nevadí, tak takhle si určitě atmosféru na MČR nepředstavuji.
Pro mě osobně byl celý závod jenom odrazem mojí velké demotivace. Necítil jsem žádné zapálení ani bojovnost z mojí strany a bez toho to prostě nejde.
Každopádně velké díky všem pořadatelům za pěkné (ikdyž chvílemi zdlouhavé) závody.

neděle 9. září 2012

ČP v boulderingu, Praha-Lokablok

Tento víkend jsem se zúčastnil letošního posledního ČP v boulderingu. Účast nebyla příliš hojná - 19 chlapů a 12 bab. O bouldry se postaral David Kozel s Vildou Chejnem a myslím, že se jim celkem povedly.
Mě je už od pátku dost blbě, ale i přesto na závody jedu s tím, že chci aspoň do finále. Bohužel jsem nečekal, že k teplotě se přidá i bolení břicha, a tak po kvalifikaci odjíždím domů. Můj výkon byl celkově dost slabý a právem mi patřila až 14 příčka. V celkovém hodnocení jsem obsadil 7. místo.
Závod vyhrál Kuba Hlaváček před Martinem Spilkou a Radovanem Součkem. V holkách vyhrála Kája Nevělíková před Nelly Kudrovou a Peťou Růžičkovou.

středa 29. srpna 2012

Průvodce na Otradov

Když jsem před více než rokem objevil menší boulderovou oblast mezi Otradovem a Českou Rybnou, tak jsem z toho měl obrovskou radost a hlavně počáteční zapálení do čištění a vytváření nových směrů. Zpočátku zde i za pomoci bratrů Stráníků, Honzy Chvály, Vládi Střílka a Petra Mazala vznikali ty nejvýraznější směry na nejvýraznějších kamenech. Na ty zastrčené a méně pohledné se však už nedostalo a mě se nechtělo dělat průvodce, kde bude jen polovina kamenů. Můj zájem se však stále ubíral jinam, a tak některé bouldery stále leží ladem. Přišlo mi i pár e-mailu s otázkou na průvodce, a proto jsem se rozhodl nakonec toho "polovičatého" průvodce nějak zplácat. Průvodce i z časových důvodů není zrovna vymazlený a u mnoha směrů je pouze nápis projekt a přibližná klasifikace. I tak doufám, že případným bouldristům bude k užitku a každý si přijde na své. Je tu mnoho lehčích bouldrů, ale jsou tu i těžší prásky především od bratrů Stráníků. Přístup je úplně pohodovej bez žádného výšlapu nebo hodinového pochodu.
Pokud někdo z případných návštěvníků přeleze nový směr či projekt, můžete mi zaslat obtížnost, popis, fotku...a já až se jednou budu nudit vytvořím třeba pořádnýho průvodce se vším všudy.

Průvodce v pdf je ke stažení zde:
http://uloz.to/xjiy4jd/pruvodce-otradov-pdf

pondělí 27. srpna 2012

MČR v boulderingu 2012 + 7C na Ostaši

V rámci Mezinárodního horolezeckého festivalu konaného v Teplici nad Metují se uskutečnil dvoudenní závod Mistrovství ČR v boulderingu. Závody se tu konají každým rokem a jsou známy svoji vysokou účastí a kvalitou. Pro letošní ročník byly dokonce postaveny nové profily.
Do závodu se přihlásilo 28 mužů a 15 bab. V sobotu se lezla kvalifikace stylem on-sight s časovým limitem 4 minuty na každý ze čtyř boulderů. V prvním boulderu trochu zaváhám, ale třetím pokusem se mi 2 sekundy před koncem limitu daří topovat. Druhý boulder se mi podaří vymyslet až posledním pokusem, kdy už mi bohužel došel čas. Ve třetím jsem totálně dutej a zjišťuji, že některé specifické silovky mi fakt nesedí. Čtyřka mi naopak parádně sedne a hned prvním pokusem dolézám do zóny a bojuji a top, ten se nakonec nekoná. Kvalifikační bouldery se mi moc líbili a myslím, že i obtížnost celkem seděla. Chvíli po dolezení všech závodníků speaker hlásí postupující. Já jsem už tak nějak smířenej s tím, že nepostoupím a plánuji menší boulderový trip na Ostaš. V tom ale zaslechnu své jméno a tak trochu se štěstím postupuji z 12. místa do finále.
Po kvalifikaci s Romanem Kučerou zajedeme na Ostaš, kde máme oba jasnej plán - pěkně na pohodu si zalízt a hlavně se nezničit. To se nám oboum podařilo a jako třešničku na dortu tohoto dne jsem vylezl na první pokus dne boulder Vzali mi můj sen 7C. Večer se v přeplněném kině podíváme na pár outdoorových snímku, ze kterých bych vyzdvihnul především I believe a can fly.
V neděli dopoledne je na programu finále. Stavěči nás asi trochu (hodně) přecenili a v celém finále padli pouze dva topy. I proto se tady není moc o čem rozepisovat...prostě strašnej nářez a boj o zóny. Mistrem ČR se s jedním topem stal Štěpa Stráník, druhý byl Ondra Nevělík též s jedním topem, ale na více pokusů a třetí místo obsadil Roman Kučera s třema zónama. Já jsem se s dvěma zónama oproti kvalifikaci posunul na 9. místo z čehož mám trochu rozporuplné pocity, ikdyž asi převažují ty kladné.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným za super akci a těším se na další bouldrové klání.

v debatě s nejkrutějším speakrem

kvalifikace - boulder č. 1

finále - boulder č. 3

finále - boulder č. 4

finále - boulder č. 4

pondělí 13. srpna 2012

A znovu Malínská a znovu projekt

Včera jsme s Peťou Hartmannem zavítali na Malínskou skálu, kde mám rozlezený dost těžký projekt. Podmínka celkem panuje, a tak se hned dávám do pokusování. Peťa málem flashuje variantu projektu za 7A+, ale pak už to jde hůř a hůř, tak snad příště. Mě pořád chybí asi 2 cm k tomu abych staticky dosáhl do lišty, kde už je prakticky vyhráno. Po asi hodině a půl co zkouším tento krok jednotlivě se rozhodnu dát poslední pokus a boulder nastoupím od začátku. Najednou cítím sílu a když sahám na lištu asi se toho sám trochu leknu a padám. Zkusím tedy ten krok ještě jednou samotný a opět mi ustřelí lišta. No síla na tenhle krok dneska už není, a tak přecházíme na Hadí stisk 7C. Hartmik ještě cestou suše pošle Zaber sráči 7B. Já cítím v bouldru veliké zlepšení a hned první pokus je dost nadějný. Nakonec se mi boulder téměř podaří přelézt, ale kvůli hlouposti spadnu z dolezových madel. Mám strašně natečeno a už se začíná pomalu stmívat, tak to balíme.
Hartmik všechno dokumentoval na kameru, takže se možná časem můžete těšit na pěkné videjko.




pátek 10. srpna 2012

Le petit prince 7B+

Dnes se mi povedl zatím můj nejtěžší FA boulder Le petit prince 7B+. A tady je video z přelezu.


čtvrtek 9. srpna 2012

Malínská skála, Pivovar

Překližka mě už opět tak trochu unavovala, a tak jsem se vydal načerpat nějakou energii do skal. Vstávám už před pátou, abych stihl nějaký tření. Ráno mě je v tričku a kraťasech teda pěkná kosa, ale jen co vyšlápnu kopec na Malinskou skálu, tak vyjde sluníčko a jsem zahřátej na tu správnou provozní teplotu. Po výšlapu sleduju nádherné panorama a pozoruji, jak se celé Milovy koupou v mlze. Jsem úplně fascinovanej tou nádhernou inverzí, která vypadá spíše jako rozlehlý rybník a všechno fotím, jenom lituju, že nemám pořádnej foťák.
Hned jak navleču lezečky namontoji se do nejtěžšího bouldru tady - Hadí stisk 7C. Bohužel se mi nedaří udělat jeden krok, a když ho udělám, tak pro změnu neudělám ten další. Vylezu si tedy alespoň na první pokus vedlejší 7A+ (spíš jen 7A) a jdu na boulder Zaber sráči 7B, kde chvíli řeším klíčové místo přes backhand a spoďáček. Když ani jedna z fint nezafunguje, rozhodnu se podle osvědčeného přísloví "když to nejde silou, tak to půjde větší silou", pořádně zafixuju backhand, naberu spoďáček a pálím to přímo do madla, které už nepustím, následuje jenom lehký výlez a je to tam. Pokračuji k pěkné mírně převislé desce, kde čeká jedno 7A+. Boulder na flash prakticky velezu, ale jsem už dost vysoko a mimo bouldermatku, navíc následuje skok do hrany, která absolutně nevím jak bere, takže si raději odskočím. V dalším pokuse to zopakuji a pro tentokrát raději pud sebezáchovy uposlechnu a boulder nechám na jindy, až bude víc matic a chytačů. Ještě mě zaujme odbočka z bouldru doleva. Po asi půl hodině to celé zkrokuji, ale spojit to už nedokážu. Každopádně nádhernej projekt na který určitě ještě zavítám.
Další zastávkou je Pivovar. Moc se mi líbí Odšťavňovač 7A, který se mi daří na flash a Tonouchova prasečina 7A+, kterou dávám na pátý pokus. Přesunuji se k strůpku, kde čeká Plzeň 7B a Kozel 7A, oba exuji (čti flashuji) a tradá domů.




středa 1. srpna 2012

Tisá skála u Čáslavy

Dnes jsem ne až tak plánovaně zavítal na Tisou skálu poblíž Čáslavy. Asi uprostřed cesty jsem zjistil, že jsem si doma nechal průvodce a neznám přesně cestu. Napadlo mě, že zavolám někomu, kdo už tam byl aby mi popsal, jak se tam dostanu....jenže to bych si nemohl nechat doma i mobil! Aby toho nebylo málo, tak cestou potkám ještě dvě objížďky.
No asi po třech hodinách jízdy a hledání se dostávám na místo. Obhlížím bouldery, pátrám v paměti jak že ty bouldery asi vedou. Něco málo si vzpomenu a po chvíli přelézám Viamalu 7A+. Poté docela dlouho krokuji a vymýšlím Švajc 2 7B+ a následně 6 pokusem boulder přelezu. Ještě vyběhnu Sunshine 7A a bohužel odjíždím domů, protože jsem sice měl v plánu zajet na Mlynářskou skálu kousek opodál, ale už opravdu nemám náladu strávit další dvě hodiny hledáním.
Jinak na Tisé skále jsou pěkné silové bouldery po velkých chytech v převise, takže silákům rozhodně doporučuji.

pondělí 23. července 2012

Bor vol. 2

Počasí se po delší době umoudřilo, a tak nezbývá než vyrazit někam na skály. A kam jinam než na Bor. Budík zvoní v hodinu, kdy se klasičtí teenageři teprvá vracejí domů. Myšlenka, že by kameny mohli být ještě mokré rychle zastínila motivace a za chvíli už čistím/suším první boulder - Se stromem v prdeli 7B+. Po půl hodině sušení se dám do zkoušení a hned prvním pokusem zjišťuji, že název boulderu není náhodný. Kostrč má po pár pokusech dost a prsty také nechrochtají blahem, tak se raději přesunuji o kousek dál na pěkný boulder Krasosmutnění 7A+. Velké chyty, žádné nohy, přesně můj styl. Pořádně se motivuju a flashuji, možná spíš lehčí. Dál jdu zkusit Knock down a Wrestlera, oba bouldery vypadají na první pohled dost nevině, stačí ale odlepit tělo od země a názor otáčím o 180°. Tady jsem teda nepochodil. Vztek si jdu vybít na kousek opodál stojícím Bradu Pittovi 7A, asi využiji momentu jeho překvapení a prvním pokusem přelézám. Jdu se skočit podívat na Low start Kleopatry a když se vracím potkávám Martina s Káťou, kteří tu buší už od včerejška. Pokračuji na Plešatou zpěvačku 7A+, ale když vidím jak je boulder vysoký a výlezová hrana mokrá, raději to předem vzdávám. Namontuji se do Divadla bez zábradlí 7C, po asi půl hodina se mi daří boulder zkrokovat. Bohužel spojít se mi to nedaří, chce to ještě malinko zesílit. Okukuji Báseň z malty a cihel, jenže se mi to zdá dost těžké. Kůže ani síla už moc není, tak chci zkusit jenom nějaké 7A-čko. Když jdu ale kolem boulderu Nepovolaným vstup zakázán 7C, tak mi to nedá a boulder vyzkouším. Oproti minulému výjezdu jsem zázračně zesílel a dnes asi pátým pokusem boulder s velkou radostí přelézám. Z posledních sil a kůže ještě vybojuji Forma byla je a bude 7A+, mimochodem moc pěknej silově boulder a valím domů.

Nepovolaným vstup zakázán 7C

úterý 10. července 2012

Letní Bor

Původně jsem včera chtěl zajet do Krasu, ale o půl noci jsem se dozvěděl, že si to spolulezec jaksi rozmyslel. Zvolil jsem teda náhradní plán - Bor. A ještě, že. Původně jsem se obával hrozného vedra a vlhka. Opak byl naštěstí pravdou, ve stínu bylo do 20°C a většina boulderů naprosto suchých. Vstávám ve čtyři ráno, abych stihl alespoň nějaké tření. Po šesté hodině už okukuji první kameny a přemýlím co polezu. Zkouším asi šest boulderů od 7A do 7C, ale bez úspěchu. Dám si teda jeden lehčí boulder na srovnání a jdu zkusit Čekání na Godota 7A. Nádherný fintový oblinový boulder s jednou delší rozpažkou bez noh. Chvíli se s tím trápím, ale nakonec sedmým pokusem boulder přelézám. Cestou do sektoru Kapitán se zastavuji u boulderu Pičovina 7B, párkrát si v duchu zopakuji název boulderu a pokračuji. Na Kapitánovi se mi nic nelíbí, a tak pokračuji na Trubečkův pozdrav 7A. Pořádně boulder pročistím, promyslím a následně se mi daří flash. Přecházím o kousek dál na Čičparádu 7B+, ale tam zjišťuji, že budu muset tak o deset čísel ještě vyrůst, takže nula. Tak nějak procházím celý sektor a koukám, co by se mi líbilo. Asi jsem trošku zabloudil a došel jsem až na Maják, kde jsem moc nepochopil bouldery okoli Rizikového těhotenství, které přelézám na druhý pokus, když v prvním pokuse spadnu ve výlezu. Dále jdu zkusit trošku morfo boulder Beach boys 7A. K mému údivu dávám na flash. Přechízím na Rampu McKvaka 7A. Nádherná silová lištovačka v mírně převislé desce. Chvíli přemýšlím nad nohama a na třetí pokus přelézám. Jdu se podívat na hraniční přechod, kde chci alespoň zkrokovat Pašeráky drog 7C. To se mi ani trochu nedaří a tak se vracím zpět. Cestou zahlédnu boulder Kohout plaší smrt 7A+. Na první pohled mě to přijde dost těžký, ale stačilo pár pokusů, počkat na mrak a kohout doplašil. Pozkouším ještě Equilibrium 7B, ale už není kůže, tak pádím domů.

Rampa McKvak 7A

středa 27. června 2012

ČP Příbor, rychlost

Pátek 2. kolo ČP mládeže a juniorů v lezení na rychlost - 1. místo
Sobota 3. kolo ČP mládeže a juniorů v lezení na rychlost - 1. místo
Příborský zvon - 1. místo


Video ze sobotního finálového duelu


neděle 17. června 2012

ČP Pardubice

V sobotu se konalo v Pardubicích letošní již 3. kolo českého poháru mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Cesty stavěl Roman se Zozulákem a musím uznat, že zejména finálová cesta se mi fakt líbila. Já jsem jel na závod společně s Klimičem z Poličky vlakem a v Pardubicích jsme tak trošku zabloudili. Telefonát Romanovi naštěstí vše vyřešil a zdárně se sice pozdě, ale přece dostáváme na stěnu.
První kvalifikačka vypadá celkem lehce. Já a JJ ji topujeme. V druhé cestě je dost blbé cvakání a dva chyty před topem končím. Do finále jdu z druhého místa a oproti minulému týdnu se cítím již o něco lépe. Cestu lezu s relativním klidem a snažím se neudělat žádnou zbytečnou chybu, pak se mi ale stalo něco hrozně zvláštního - z ničeho nic mi povolila ruka na chytu, na kterém jsem před tím odpočíval. Nechápavě kroutím hlavou a přemýšlím, co se to stalo. JJ dolezl o tři chyty dál, a tak na mě zbylo druhé místo.

středa 13. června 2012

EYC Voiron, Ceuse, Massone

Minulý výkend se konalo třetí kolo evropského poháru mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Zhostilo se jej francozské městečko Voiron. Druhé kolo se uskutečnilo v Moskvě bez české účasti.
Mě se vůbec nelezlo poslední týden dobře a můj výkon měl rapidně klesající tendenci. To se také projevilo v závodě, kde jsem po velmi slabém výkonu především v druhé cestě bral poslední 18. místo. Bylo to pro mě veliké zklamání a dost demotivující. Navíc se kvůli tomu nezúčastním po 3 letech MS, které se letos koná v Singapuru.
Hned po závodě odjíždíme do vysoko položené francouzské skalní oblasti Ceuse. Druhý den lezu jenom já s Peťou, tak vyrážíme do strmého kopce sami. Cesta nám zabrala asi hodinu a čtvrt. Chvíli skály obhlížíme a vybíráme cesty. Na rozlez si dáme pěkné 7a a hned poté jdeme zkusit 7b+. Mezitím se ale bohužel pěkně rozpršelo a asi po 2 hodinách zůstanou suché pouze dvě cesty. My se rozhodujeme jestli, zde přespat bez spacáku a teplých věcí nebo se sklouzat dolů. Nakonec zvítězila druhá možnost a po pár pádech se vracíme totálně mokří a zabahnění k autu, kde už na nás čeká podobně mokrá Terka s Marií. Marie navrhuje přesun do Italského Massone, s čímž všichni radostně souhlasíme. V Arcu bylo pěkně sucho a teplo, takže jsme se těšili, že si konečně pořádně zalezeme. V pondělí to ještě šlo. S Peťou jsme vylezli oba na druhý pokus La Cucinu 8a, ikdyž podle mě klidně jenom 7c nebo 7c+, Terka zkrokovala Fuego a Marie Action Directe. Večer se jdeme s Peťou projít nádherným lezecky laděným městeček Arcem. Když už se vracíme, tak nás zastihne pořádná průtrž a my si dáme čtyřista metrovej sprint do campu. Tam navíc naneštěstí zjišťujeme, že máme vytažené skoro všechny věci venku na dešti. Ráno stále prší, ale skály jsou narozdíl od našeho oblečení relativně suché, takže jdeme lézt. Tento den jsem vylezl akorát Gameboye 7b. V závěru dne jsem ještě zkusil velmi vytrvalostní 7c, ale padám stejně jako včera v obdobném 7c z posledního těžkého kroku. Prostě, když se daří, tak se daří.
Dáme ještě výbornou italskou zmrzlinu a vracíme se zpátky do Česka.

 pohled na Ceuse kousek od parkoviště



výhled z Ceuse 



Massone

Gameboy 7b

Gameboy 7b

Gameboy 7b

neděle 27. května 2012

3. kolo ČP v obtížnosti, Praha - Smíchoff

Včera se konalo třetí kolo ČP v lezení na obtížnost dospělých. Událo se tak na Smíchovské stěně v Praze, která patří mezi nejlepší v ČR, což slibovalo povedené závody. Cesty si vzal na starost Viktor s Ferem a celkem se jim povedli. Účast byla o něco slabší než ve Zlíně a i s atmosférou to bylo podstatně horší. Speaker s výrazným pražským přízvukem a dost zkresleným přehledem tomu také moc nepřispěl, ale jinak z pohledu organizátorů v podstatě vydařený závod.
Já jsem se už při rozlezu necítil vůbec dobře, dokonce se ani pořádně nerozlezu, protože se cítím hned unavený. Snažím se si z toho nic nedělat, ale únava se vůbec nelepší, spíše naopak. V první cestě se mi stane pro mě dost nezvyklá věc, když asi uprostřed cesty slyším, že už mi zbývá jenom jedna minuta do konce časového limitu. Jakmile to uslyším začnu to hrnout přímo k řetězu a končím dva chyty pod topem. O druhé cestě už od pohledu vím, že mi nebude sedět-samé stisky. Pokusím se tedy lézt co nejrychleji, aby mi nenatékalo. Postupem cesty mi podle očekávání stále více a více natíkalo, až to expresku před topem přeteklo. Do finále postupuje 12. borců a já jdu až z 11. Finále vypadá dost zajímavě a ze všech cest se mi líbilo nejvíce, ale uďál jsem jednu zásadní chybu - nevšiml jsem si chytu schovaného za hranou, a to se mi vymstilo. Ve výsledku je z toho 9. místo. Vyhrál Tom Binter před o 22 let starším krutorem Jirkou Dragounem. V babách si vítězství zajistila Terka Svobodová před Anďou Pavlincovou.

středa 23. května 2012

EYC Edinburgh

Minulý víkend se v hlavním městě Skotska - Edinburghu konal letošní první evropský pohár mládeže a juniorů. Pro některé z českých účastníků včetně mě, to byl "boj" o polovinu vstupenky do Singapuru, kde se na konci prázdnin koná MS. Z česka dorazila devíti člená skupinka závodníků. Jelikož je to pro většinu zemí vzdálená destinace není účast tak vysoká jako na jiných EYC, avšak z absolutní špičky moc závodníků nechybělo.
V pátek se leze pouze rychlost, které se já kvůli lepšímu soustředění na obtížnost nezúčastním. Naopak se jí zúčastnil Honza Kříž, který postoupil z první příčky. Můj čas a většiny ostatních nastává v sobotu, kdy se lezou kvalifikační cesty na obtížnost. Naše první cesta vypadá moc pěkně, dokonce mi i sedne, ale zastavujeme mě první těžky krok kousek pod stropem, kde zaváhám a kvůli mé nerozhodnosti padám. Druhá ceste vypadá opravdu těžce, padá se už před polovinou a je tam jedno velmi dlouhé cvakání na které doplatil JJ. Mě v cestě stejně jako Zdendovi díky poměrně velké zimě zmrznou prsty tak, že sotva cítím co držím, a když se k tomu přidají bandasky a následný těžký krok, vím, že je konec. I přes malý počet závodníků ve finále ani nedoufám a končím na 15. příčce ze 17. závodníků. JJ-ovi se zadaří o něco lépe, ikdyž i on ví, že měl na víc než 12. místo. Nejlépe z české výpravy dopadl Honza Kříž, který vyhrál závod v rychlosti. V obtížností nejlépe zaválela Terka Svobodová, 6. místo.
Ikdyž se po těchto závodech pomalu loučím se Singapurem, musím uznat, že závody mě opravdu bavily a nebýt tak špatného výkonu, byl bych opravdu se vším všudy  spokojený.




Foto by best Dj John Cross.

čtvrtek 10. května 2012

ČP Jičín, Frankenjura

Minulý víkend se v sobotu konalo ve městě odkud pochází sám Rumcajs druhé kolo ČP v lezení na obtížnost mládeže a juniorů. O cesty se postaral Víťa Lachman, a ikdyž byly trošku těžší mě se líbily.
První kvalifikačka vypadá těžce, ale říkám si, že by mi mohla sednout. Sedl jsem si ale jenom já do sedáku, a to už v polovině cesty, když řeším problém tam kde není. Druhá kvalifikačka je takovej zvláštní kolmáč s bouldrem ke konci, který mě vystaví stopku. Po kvalifikaci mi příšluší až čtvrté místo a po dlouhé době začínám být trošku nervózní. Finále vypadá celkem přísně, a taky že je. Z izolace odchází závodníci jak na běžícím páse a za chvíli jdu na řadu. V cestě mám v plánu vynechat dva chyty a valit to pěkně přímo. To se ukáže jako né úplně dobrej nápad. Cestu tak nějak přetrpím až k mému rádoby elegantně vymyšlenému místu, kde vyvrcholí moje dnešní marnost a padám. Strachuji se aby to vůbec vyšlo na nějaké slušné umístění. Sumasumárum 3. místo za Romanem a prvním JJ (Džej Džejem).

Tímto závodem však můj lezecký trip pouze začíná. Ihned po závodech valíme s "postarší seriózní dámou", "dobrenďou", "tím co má malé ruce" a s "tou co má špeky na zádech" do Německé Frankenjury, kde hodláme prolézt, prospat, projíst a hlavně prosmát následující čtyři dny.
V neděli jedem na Studenta, kde na každého čeká nějaká ta cesta. Dost prší a jelikož my všichni máme déšť rádi, tak procházíme německé lesy s nadějí, že objevíme naši vytouženou oblast. Když už jsme všichni dostatečně mokří rozhodneme se vrátit do auta. Po ujetí dalších dvou kilometrů zjišťujeme, že jsme se snažili vytrhnout chlup z dlaně a nacházíme náš dnešní cíl. Hold není zatáčka jako zatáčka. Dokonce i sluníčko má s námi slitování, a tak abychom si mohli vysušit věci na chvíli vysvitne. Za vyzdvyhnutí stojí rozhodně "ta se špekatými zády", která čtvrtým pokusem pokosí svoji první destíku. Mě se daří na druhý pokus vytrvalostní devítka.
Následující den máme všichni rest, a tak hrajeme logické hry jako například tref se kamínken do plechovky a podobně. Odpoledne navštívíme hrad a Sophiinu vyhlídku.
Úterý je ve znamení marnosti a utrpení. Teda zejména z mojí strany. "Ten s malíma rukama" pošle alespoň jednu devět plusku a "dobrenďa" zabere v osmičce, jinak zbytek týmu upadá do hluboké deprese. Když se mi podaří spadnout i v poslední lehké cestě, jsem už na pokraji sebevznícení. Večer se nám ještě nepodaří najít otevřenou pumpu, a tak jdeme všichni veselé spát.
Ve středu je ale všechno jinak. Pozitivismu je tolik, že úplně nadnáší a padá jedna cesta za druhou. Na rozlez dám nějakou osmičku a směle prohlašuji, že dnes lezu vše OS nebo flash. Ani nevím jak blízko jsem pravdě. Po velmi dlouhém boji s laktátem onsightuji moji první devítku a konečně si můžu užívat záplavu endorfinů. Chvíli poté ještě přídám 7b na flash a na příště zkrokuji devět plusku, kterou chvíli předemnou poslal "ten s malýma ruka". Tím se náš čas tady bohužel dovršil.






pondělí 30. dubna 2012

ČP Jablonec nad Nisou

Minulý víkend se v sobotu konalo první kolo ČP mládeže a juniorů v lezení na obtížnost. Bylo tomu tak v Jablonci nad Nisou, který ČP hostil už v minulém roce. Sjelo se kolem sta lezců z celé republiky. Celkově je na stěně připraveno dvanáct cest, a tak si říkáme, že se poučili z minulého roku a bude to odsípat. Opak byl však pravdou.
Kvalifikace vypadají relativně lehce a společně s JJ a Romanem obě topujeme. Do finále tedy postupuji z 1. - 3. místa. Když zrovna nelezeme, tak sledujeme přímej přenos svěťáku v bouldrech z Vídně, kde Martin Stráník těsně nepostoupil do finále. Ve finále jdu na řadu jako poslední. Cesta je už od začátku těžší než jsem čekal a nedaří se mi nikde pořádně odpočnout. Nakonec padám těsně za polovinou cesty a naštěstí zjišťuji, že cesta nebyla těžká jen pro mě. Dál dolezl jenom Roman Kučera, takže pro mě zbylo uspokojivé druhé místo.
Závodům bych vytknul hlavně velmi dlouhé prostoje. Cestou zpátky nás ještě pozlobí auto a domů se dostáváme někdy kolem jedné hodiny.
Tak za týden v Jičíně!

neděle 15. dubna 2012

ČP Zlín, Škrovád, Kochánovice

V sobotu jsem se zúčastnil závodu Českého poháru ve Zlíně. Závody se konaly na jedné z nejlepších stěn v ČR a stavěčem cest byly Kala a Kikina. V chlapech se nás sešlo 18.
První kvalifikačka je prý kolem obtížnosti 8+. S absolutním vypětím všech sil se mi daří topnout. Druhá byla asi za 8+/9-. Sám tomu nevěřím, ale i druhou cestu topuji. Do finále tedy postupuji z 1.-5. místa. Už z izolace je slyšet mohutné povzbuzování, které tlačí závodníky kupředu. Kupodivu nejsem vůbec nervózní a naopak si závody parádně užívám. Ve finále nechám vše a nakonec z toho je 4. místo! Bez pochyby to pro mě byly nejlepší závody za poslední 2 roky a je to pro mě veliká motivace. Vyhrál Tom Binter, druhý skončil Michal Rožek a třetí Zdenda Ustohal. V babách vyhrála Anďa Pavlincová před Terkou Svobodovou a třetí byla Kája Nevělíková. Organizátorům patří velké díky za skvěle uspořádané závody.

finálovka


Na další den máme v plánu zajet s Terkou a Klimičem do Rudice. Bohužel počasí nám moc nepřeje, a tak volíme plán B – Škrovád, to je jistota za každého počasí. Chvíli se rozlézáme, potom Terka pošle Fakera 7A a Klimič Biceps 7A. Jdeme pozkoušet Číňana 7B, ale všem odolává, takže se přesunujeme dále. Terka docela brutálním způsobem přeleze boulder Vůbec nic 7A (+) a mě se daří Dr.Fu-Manchu 7A. Dále máme namířeno k Sarajevu, ale nic moc se tam nedaří. Trochu se rozpršelo a já si vzpomínám, že kousek odsud je parádní strop, kde se nachází ještě parádnější boulder od Štěpy Stráníka, Sešitá prdel 7A+/7B. Klimič už rezignuje, a tak se do toho s Terkou pouštíme sami. V prvním pokusu mi ujede noha a na druhý dávám, možná jenom 7A? Každopádně ať už je obtížnost jakákoliv jedná se o jeden z nejhezčích bouldrů co jsem lezl! Terce nejde moc poladit začátek, a tak si aspoň vyběhne vedlejší 6B. Mě ještě zaujme linka odbočující ze „Sešité prdele“. Chvíli to ladím a potom boulder pošlu. Je to o něco těžší než původní varianta, takže tak 7B nebo 7A+.





















Děkuju všem zúčastněným za parádní víkend!

pondělí 9. dubna 2012

Stručný report z uplynulých 4 závodů

Poslední dobou jsem dost zaneprázdněn a svými výsledky i částečně demotivován, a tak článek z posledních uplynulých závodů píši až teď.
17.3. se konal první letošní ČP dospělých v boulderingu. Bylo to ve Slaném a mimo jiné se jej zúčastnil i nejlepší český lezec Adam Ondra. Ten potvrdil svoji převahu a suveréně zvítězil. Jediný kdo mu dokázal alespoň trochu sekundovat byl Martin Stráník, který skončil na druhém místě. Parádní návrat předvedl i Štěpa, kterej po dlouhém zranění zabojoval a obsadil třetí místo. Můj cíl bylo finále. Bohužel jsem neměl moc den, sílu a výšku, takže se postup nekonal. Bylo to nějaké 17. místo s čímž jsem rozhodně spokojenej bejt nemohl.

Hned týden na to se v Olomouci uskutečnil druhý závod ČP dospělých v boulderingu. Závod se konal na dosti malé stěne se značně omezenou kapacitou pro diváky a vlastně i závodníky, kterých dorazilo pomálu. Závod díky lepší kvalifikaci vyhrál Ondra Nevělik před Martinem Stráníkm a třetí byl Štěpán. Já se oproti minulému týdnu cítím mnohem lépe a z 9. místa postupuji do finále. Ve finále zbytečně zmatkuju a pozici z kvalifikace jen potvrdím.
 
finále boulder č. 1

 Následující týden se konal ČP dospělých v lezení na obtížnost v Lomnici nad Popelkou. Byl to teprve můj první závod v obtížnosti s dospělými a aji to tak vypadalo. Ikdyž se mi daří potlačit nervozitu, tak laktát si říct nedal. Za cíl jsem si opět dal finále, které bylo pro 12 nejlepších z kvalifikace. Ani z jednou odlezených kvalifikačních cest nejsem spokojený, a když hledím do výsledkové listiny z kvalifikace, tak se moje nespokojenost ještě znásobí, jsem totiž prvním nepostupujícím. Závod vyhrál Kuba Hlaváček před Peťou Čermákem a Michalem Rožkem. Jako spestření se mezi kvalifikacemi a finále lezlo 6 předpřipravených bouldrů, což mi přišlo jako pro ty co nepostoupili celkem zajímé spestření.

 boulder č. 3




Z Lomnice mířím s Marií rovnou do Prahy, kde mě v neděli čeká nomináční závod v lezení na rychlost na standartní cestě a závod ČP. Pro dnešek jsem bez konkurence a tudíž se asi automaticky nominuji. V závodě ČP dospělých se sešli jen zvučná "rychlolezecká" jména a já. Rychlost lezu pouze na závodech, a tak nic neočekávám. Nakonec jsem celkem překvapenej, když o pouhou vteřinu prohraji souboj o třetí místo. Vítězem se stal Honza Kříž, ktery se stal po dlouhé době přemožitelem našeho asi nejúspěšnějšího rychlolezce Libora Hrozy.

středa 14. března 2012

Jarní prázdninové Rudice

Tento týden máme ve škole jarní prázdniny, a tak už předem domlouvám nějaké ty skály. Jelikož počasí je poslední dny dost špatné, volíme společně s Petrem Rudice. Volba se naštěstí ukázala jako šťastná, protože mírně vlhké jsou většinou jen začáteční chyty. I přes nepříliš příznivé počasí se rozhodneme strávit tu dva dny.
V úterý se ještě před příjezdem do Rudic stavujeme na bouldry do Blanska, ty jsou však bohužel mokré a jeden kámen se nám ani nepodaří najít. V Rudicích dáme na rozlez tradičně Výlov 7- a jdem na naše primární cíle. Já si pročistím a částečně rozpomenu Ztopořenou větev 9/9+, kterou jsem zkoušel už minulý rok, ale vždycky kousíček chyběl. Petr poté zkrokne Anarchii 8 a jdu na pokus. Začáteční chyty jsou dost vlhlké, takže spodek jdu každý krok na pád, ale daří se mi jej přelézt, problém nastal když mi zhruba ve 3/4 cesty úplně zmrzly prsty, chtě nechtě jsem se musel odporoučet k zemi. Před dalším pokusem se jdu trošku proběhnout a zahřát, to mi však nebylo nic platné, jelikož u druhé presky mi ustřelí mokrá lišta. Zdravě se naštvu, stáhnu lano, převážu se a cestu přelezu. Velká radost, cíl splněn. Petr chvíli poté pošle Anarchii a zkrokuje Fiestu 9-. Vytrvalost už není, takže se náročným terénem přesunujeme k bouldrům. Bouldry vypadají famózně, jen jich je málo a jsou těžké. Po chvili pokusování se mi zadaří bezejmenné 7B a vedlejší Pan sekáč 6C+ na první. Petr je kousek od přelezu Mys 7A a u bezejmenného 7B mu také moc nechybí. Přelez se však nekoná a místo toho si Petr užívá "letecký den".
Ve středu se podle počasí má trošku vyjasnit a snad i trochu oteplit. To se ale nenaplní, spíše se přidal ještě chvílema dost silný vítr a mírné mrholení. Naštěstí "psyche is high", tak jdem na to. Petr má od včerejška rozdělanou Fiestu, kterou po chvíli trápení celkem suše pošle. Já chci nahlédnout do poměrně nově vzniklého 8a Wilibaldovi bicepsy. Po hodině cestu zkrokuji, dám dva ostré pokusy a zjistím, že je to na mě asi moc těžké. Trochu poupravím program, čímž cesta nepatrně zlehkne a s tím, že se co nejdřív pro tuto cestu vrátím vycvakám expresky. Počasí je dnes opravdu dost chladné a za celou dobu jsme pod skalami nepotkali jediného lezce ani turistu. Petr jde ještě pozkoušet bouldrové resty ze včerejška, ale nakonec nula, ikdyž Mys byl hodně hodně blízko.
S dobrým pocitem, že i v tomto počasí jsme si poměrně dobře zalezli se balíme a valíme dom.

 Ztopořená větev 9/9+

 Ztopořená větev 9/9+

 Ztopořená větev 9/9+

 Ztopořená větev 9/9+

 Petr v Anarchii 8

 Petr v Anarchii 8

 Petr v Anarchii 8

 Rudický potok

 Mys 7A

 Mys 7A

bezejmenné 7B