Boulderové závody v Pardubicích

Včera jsem se zůčastnil boulderového závodu Gekon Pardubice. Byl to závod dospělích za které mohu prvním rokem závodit. Jel jsem tam společně s Vláďou Střílkem a Jirkou Holomkem. Vláďa si při závodě udělal něco se šlachou na levé ruce, ale i přes mé přesvědčování ať raději skončí závod dolezl. Systém závodu byl že nás rozdělili na 3 skupiny po 14 a postupně nás pouštěli na bouldrovku kde bylo tuším 34 boulderů, které byly různě obodovány podle obtížnosti. Já jsem jich vylezl 24, ale ten nejtěžší (vytrvalostní) jsem nezdolal. Jinak závody to byly celkem pěkné. Jediné, ale vcelku výrazné mínus bylo to, že asi po 30 minutach lezeni tam bylo snad 30 stupňů a chyty byly doslova mokré. Ale podmínky byly pro každého stejné, takže si nikdo nemel důvod stěžovat. Nakonec jsme všichni dolezli vyčerpaní a spocení jak... My jsme tam nezůstávali ani na vyhlášení, jelikož už bylo docela pozdě a věděli jsme že do 3 místa pravděpodobně nikdo z nás nebyl.

Další super víkend

Proč super víkend? Protože se uskutečnilo letošní první reprezentační soustředění.
Původně jsem neměl v plánu tam vůbec jet, ale nepřízeň počasí ve fontáči rozhodla jinak. Takže ve čtvrtek píšu Marii jestli by nebylo ještě místo. Ta s nádechem škodolibosti odepisuje že ano. Tak v sobotu usedám na vlak a v 10 uz jsem společně s ostatníma pod stěnou. Dopoledne nám dělali nějaké fizické testy pomocí kterých se nám snažili pomoct odhalit naše slabiny. Po chvíli zdaravení se "každý s každým" jdeme lízt. Marie nám rozdala rozpis cest, které máme vylízt. Ze začátku to všem jde, ale s přibývajícímy odlezenými metry to jde pořád tíž a tíž až to nakonec nešlo vůbec, teda alespoň mě. Naštěstí přichází vysvobození v podobě večeře. T. Binter st. (prezident) nám při této přáležitosti poví ještě něco o tréninku, a potom nastává 5 hodiny zábavy, ketré se opravdu meze nekladly. Raději sem nebudu psát kdy šli někteří spát. Bohužel ráno to bylo poznat že to těch doporučovaných 8 hodin spánku zdaleka nebylo. Ale i přesto v 10 hodin už se všichni rozcvičujem pod stěnou, ikdyž někteří ještě s kartáčkem v puse. V plánu dne je vylézt pár pro nás težších cest na OS, šlo to docela ztuha jelikož ruce už byly po předešlém dni docela cítit. Naštěstí se to kromě jedné vyjímky obešlo bez jakéhokoliv zranění. Nakonec si dáme ještě kratší trénink vytrvalosti a nezbývá nic jiného než se rozloučit a jet zase domů.
Já jsem si to suprově užil, takže už se nemůžu dočkat dalšího soustředění.
Díky :)