Dnes ráno počasí vypadá všelijak, ale rád bych vyrazil někam na
skály. Volím Dráťas. Píšu Matějovi, který mi hned volá zpátky, že už tam
je, tak ať dovalím.
Mám tu dva resty, Hrana Kmeta 6C+ a Traverz
pod kamarádem variantou za 7B+. Začínám lehčím z nich. Boulder přelézám
asi pátým pokusem, ale vzhledem ke klasifikaci mě dost potrápil, klidně
bych tomu dal 7A. Potom se společně s Matějem přesunujem po traverz. Pár
chytů je sice vlhkejch, ale není to nic klíčového. Oběma se nám daří
dolézt až na hranu, kde několikrát spadneme. Matěj už nemá kůži a mě už
nějak chybí power na závěrečnou pasáž, tak to balíme.
Včera se konalo první kolo lezeckých závodů na obtížnost mládeže a juniorů. Tento závod se uskutečnil na pražské stěně Cibulka a byl zároveň jedním ze dvou nominačních závodů do reprezentace. Cesty jako už tradičně stavěl Vítek Lachman za pomoci Juráše a JJ. Musím říct, že se jim opět povedly.
První kvalifikačka se zdá být hodně těžká. Spousta lidí padá už u druhé expresky. Nástup se mi zdál opravdu poněkud těžší než normálně, ale potom cesta zlehkla. Bandasky se mi daří průběžně sklepávat a dolézám až k předposlednímu chytu cesty, tam už není power na závěrečné dynamo. Dole mi rozhodčí asi po deseti minutách oznámí, že jsem někde ve tří čtvrtinách cesty stoupl za pásku, takže mě uznají poslední chyt před tímto odšlapem. Jenom jsem trochu nepochopil, proč mě z cesty nesundali hned, jak tomu bývá zvykem, a jak je psáno v pravidlech. Nějak mě to ale netíží, i tak jsem prozatím na druhém místě.
Druhá cesta vede v kolmáči po malých oblých lištách. Cesta mě přijde dost lehká, ale kousek za polovinou ztratím balanc a padám. Do finále postupuji z druhého místa.
Finálovka vypadá ze všech cest nejlépe. Bohužel jsem se rozhodl lézt přes přídrž a to nějak nevyšlo, takže celkově druhé místo za Peťou Čermákem. Tomu se sice při finále taky povedlo odšlápnout za pásku (stejně jako mě při kvalifikaci mu to nijak nepomohlo a nebylo to úmyslně), ale rozhodčí si toho asi nevšimli. Každopádně dolezl o kus dál než já a vyhrál zaslouženě. Třetí skončil Marek Oubrecht.
Závody byly strašně zdlouhavé, mezí první a druhou kvalifikačkou jsme měli snad víc než tři hodiny prostoj. Taky mě trošku mrzí jednání rozhodčích. Alespoň o důvod víc trávit více času na skalách. :)
Díky organizátorům za uspořádání závodu.
Po dnešním příjezdu ze školy jsem plný energie a počasí přímo provokuje k výjezdu do skal. Neváhám píši Matějovi, beru matici s lezkama a valím na projekt na Malinské skále. O přelez jsem se snažil už minulý rok, ale chyběla síla na klíčový fix. Po příchodu pod skálu se trochu leknu proteklé stěny, ale chyty jsou naštěstí relativně suché. Dávám tedy první seznamovací pokus. Spadl jsem hned v prvním kroku. Chvilku suším chyty a jdu na druhej pokus. Ten už je o něco nadějnější, ale pořád se tam nedokážu srovnat tak jak bych potřeboval. Třetí pokus je obdobný, tak sundávám lezky a vidím přicházet Matěje. Trošku prý bloudil, ale hlavní je že to tu našel. Dávám mu do ruky foťák a jdu na čtvrtý pokus. Pokus to byl velmi nadějný, avšak ne přelezový. Foťák to nějak neunesl a radši se vybil. V pátém pokusu mě Matěj perfektně namotivuje a i díky jeho podpoře boulder přelézám. Trochu se tomu divím, ale mám velkou radost. Je to můj nejtěžší FA a zároveň asi i nejtěžší boulder vůbec. Trochu váhám s obtížností, nakonec dávám 7C+. Název Power of love.
Matěj ještě zkouší Inkunábule 7A+. Trojprda je bohužel proti, tak snad příště. Já mezitím zkouším alespoň nějak naznačit vedlejší nový projekt, ale 2 kroky ani neudělám.
Dáme ještě pár shybů, teda především Matěj a s úsměvem jedeme domů.
Po delší době je zase příležitost vyrazit někam na skály. Původně byl v plánu projekt na Malínské, ale po včerejších závodech jsem se necítil úplně fit. Volba padla na Otradov a osvědčený Škrovád. Otradov je celej zateklej, až na boulder Žába 7A+. Ke svému překvapení boulder na druhý pokus přelezu, ale drknu si trochu do bouldermatky. Boulder si pro čisté svědomí vylezu ještě jednou a přejíždím na Škrovád. Je hrozné vedro a nic pořádně nedrží. Asi dvě hoďky střídám jeden boulder za druhým, ale nic ne a ne pustit. Kůže rychle ubývá a síla už značně pokulhává, tak to raději balím a jedu domů.
S oteplením přišel i první nominační závod do reprezentace. Tentokrát se jednalo o bouldering mládeže a juniorů. Do reprezentace se nominují první dva z každé kategorie. Je postaveno 8 boulderů a máme 120 minut na jejich přelezení. Stavěčem byl Vilda Chejn, který měl před sebou nelehký úkol, ten naštěstí zvládl téměř na jedničku a bouldery byly opravdu vydařené, i když mohly být o něco těžší.
Jak už jsem řekl, bouldry vypadají poměrně lezitelně, a tak si vytyčuji nekompromisní cíl, a to poslat všechno na první. To se mi nakonec i trochu se štěštím povedlo a dolezl jsem si tak pro 1. místo. Všech osm bouldrů vylezl i Peťa Čermák, ale na více pokusů. Účast byla poměrně hojná až na kategorii juniorek. Každopádně díky organizátorům za bezproblémové a pohodové závody.
